Naučte se mazat fotky

Většina z nás fotografů má na disku stovky až tisíce fotek. Stále do naších archívů přibývají nové a nové fotky. Je ale potřeba všechny tyto fotky uchovávat?

K této myšlence jsem se dostal v posledních dnech, kdy jsem celý svůj digitální archiv fotek přenesl pod knihovnu Aperture. Chtěl jsem si udělat ve fotkách pořádek, projít všechny nafocené snímky a pořádně je ohodnotit, upravit a přiřadit jim GPS souřadnice. Všiml jsem si ale jednoho zajímavého faktu. Kvůli pocitu „tenhle se může někdy v budoucnu hodit“ jsem si uchovával i opravdu hrozné fotky. Dále mezi fotkami bylo spoustu podobných snímků. Znáte to, uděláte několik snímku jednoho místa a nemůžete se rozhodnout, která verze se vám líbí nejvíce. Tak si necháte všechny 🙂

Je samozřejmé, že i lepší fotografové udělají i horší, nebo průměrné fotky. Často jsou to takové dokumentační fotky (takhle vypadal pokoj, kde jsme byli ubytováni a podobně). Na uchovávání takových fotek není vůbec nic špatného. Ale i zde byste měli přemýšlet nad tím, jestli je každá fotka něčím zajímavá. Jestli vám dokáže i po čase něco říct, nebo oživit vzpomínku na danou událost.

Nejlépe to jde vidět třeba při prezentaci fotek někomu dalšímu. Čím více fotek prohlížíte, tím méně pozornosti tomu člověk věnuje a po čase je to velmi únavné. Desítky variací na stejnou scénu, nicneříkající záběry, ze kterých nejde vůbec poznat o co jde…to vše degraduje ostatní zajímavé a povedené fotky.

Pryč s nimi!

Když se podívám na fotku, zamyslím se, jestli fotka obsahuje nějakou informaci. Jestli si při pohledu na ni vzpomenu na nějakou událost, nebo oživím vzpomínku na dané místo. Samozřejmě fotky které se mi líbí nechávám.

Ono rozhodnout se nějakou fotku odstranit bývá občas docela bolestivé. Zvlášť pokud se vrátíte z celodenního focení s několika fotkami, přijde vám líto fotky odstraňovat. Často jsem se pak utěšoval, že ta fotka není přeci jen tak špatná 🙂

Mnohem jednodušší pro mě bylo všechny fotky promazat zpětně. Vrhnul jsem se na několik měsíců staré fotky a u adresářů z nějakých akcí jsem byl schopný vyhodit skoro polovinu fotek z dané akce. Ke starším fotkám je člověk kritičtější.

Proč to řešit?

Já vím, dneska se dá sehnat velké datové úložiště za velmi příjemné ceny. Z toho pohledu pak nemá smysl řešit nějaké počty fotek. Jenže čím více fotek, tím větší jsou potom nároky na jejich zálohování a na jejich prohlížení. Jako minimalista razím cestu „méně je více“ a snažím se to promítnout i do svého fotoarchivu.

Když budete uchovávat jenom ty povedené a zajímavé fotky, bude potom jejich procházení a prezentace mnohem příjemnější. Pokud se vám fotka moc nelíbí v době pořízení, nemyslete si, že se to v budoucnosti změní. Řiďte se sami sebou. Pokud se vám fotka líbí, i když je po technické, nebo věcné stránce hrozná, nechte si ji. Nenechávejte si ale fotky z důvodu „co kdyby se jednou hodila…“.

Ideální by bylo dostat se do toho stavu myšlení už při procesu pořizování fotografií. Zde mají velkou výhodu fotografové fotící na film. Ti musejí o každém snímku přemýšlet, než zmáčknou spoušť. My digitální generace cvakáme mnohdy desítky fotek bez rozmyslu. Pokud se tedy necháte unést ve fázi focení a cvakáte kdejakou blbost, buďte alespoň kritičtí ve fází promazávání fotek. Uvidíte, že se to vyplatí 🙂

A na závěr nezbývá než se zeptat na vaše zkušenosti s mazáním fotek. Snažíte se udržovat ve svém archivu jen ty dobré fotky? Nebo co jednou vyfotíte, už potom nemažete?