V sobotu jsme se vydali ve zvláštní skupince (dva fotografové a dva nefotografové :)) do Milovic. S kamarádem Honzou nás totiž hodně chytilo focení podobných opuštených objektů a nemohli jsme tedy odolat navštívit nedaleké Milovice. Honza zde již vytvořil místo (viz tento odkaz), já jen doplním svůj foto report jako z minulých foto procházek 🙂
Pořádně jsem ani nevěděl, co od Milovic čekat. Nějak to bylo vše narychlo naplánované a já jsem měl plno práce a nestihl jsem se podívat na fotky z internetu. Jediné co mě ale ten den mrzelo bylo počasí – bylo opravdu krásně slunečno. Jenže k focení takových opuštěných objektů se přeci jen více hodí zatažená obloha a mírné slunce. Hodně jsem se bál přepalů a později se ukázalo, že to byla obava oprávněná 🙂
Začali jsme u letiště. Jen si dejte pozor. Letiště v Milovicích je soukromý pozemek a vstup bez povolení na něj je pod pokutou 50000Kč. A majitel si to prý hlídá a volá policii. Drželi jsme se proto raději v bezpečné vzdálenosti za cedulí a jenom jsme si cvakli startující letadlo.
Začali jsme prohlídkou budov. Hned tato první mě zaujala svým zevnějškem.
Vevnitř to bylo už dost prázdné. Všude oprýskané zdi. Jak vidíte, kombinace tmavých interiérů a ostrého slunce venku nebyla úplně příznivá. Přepalům se prostě vyhnout nedalo.
Přesunuli jsme se do rodiného domku v dost dezolátním stavu. Místy byla propadlá střecha.
Nahoře na půdě bylo docela prázdno. Na větší průzkum jsem si netrufl, nevypadalo to moc bezpečně.
Celá oblast Milovic je plná různých grafitů. Tenhle patří k těm povedenějším 🙂 Zároveň si můžete všimnout krásně modré oblohy. Obvykle bych byl štěstím bez sebe za takové podmínky…ten den jsem ale na to docela nadával 🙂
Některé budovy si o podobnou kombinaci přímo říkaly. Navíc díky kontrastním podmínkam můžete jen hádat, co bylo za dveřmi a okny 🙂
Zajímavé byly tyto tmavé místnosti. Zvlášť když jste přišly z prosluněného exteriéru, nebylo tam téměř nic vidět 🙂
Velmi staré láhve od Pepsi-Coly. Kdoví, ze kterého roku jsou 🙂
Dostali jsme se do této větší několikapatrové budovy. Dole v přízemí jsme narazili na srnku (já ji bohužel neviděl, ale podle stop na zemi tam opravdu byla). A v horním patře jsme potom našli hezky „bezpečný“ vstup na střechu. Naštěstí jsme ale odolali a šli dále 😉
Ve velmi temném sklepě jedné z budov jsme našli tuto bednu. Obsah bedny vypadal podezřele a dělali jsme si srandu, že to jsou nějaké výbušniny. Byly popsány samozřejmě rusky, takže jsem vůbec nevěděl o co jde. Kamarád potom z fotek vyluštil, že šlo o galvanické články 🙂 Jak to vypadalo v tomhle sklepě najdete hned na začátku videa, které najdete na konci článku.
Místnosti vypadaly opravdu nádherně. Jen mě mrzelo, že už bylo vše hodně prázdné. Jen místy se dalo narazit na kus nábytku, ale naprostá většina místností byla úplně vyprázdněná.
Další grafiti co mě zaujalo.
Schody byly vždy bez zábradlí. Tyhle byly zrovna jedny z těch bezpečnějších.
V jedné z budov byla možnost bezpečně vylézt na střechu. Protože jsem na střechách domů ztrávil dvoje prázdniny, nepřišlo mi to nijak zvláštní. Navíc výhled byl dost mizerný. Z návštěvy střechy mě zaujal jen tento nápis 🙂
Tento objekt vypadal jako nějaká ubytovna. Dlouhé úzké chodby se mi hodně líbily, ale nějak se mi nedařilo je zachytit tak, jak bych si přál.
Líbily se mi ty zdi a předměty ležící na podlaze. Byly tam různé desky, dveře, místy i kusy zničeného nábytku.
Místy se někdo ze skupiny připletl do záběru. Zde jsem se to snažil „kreativně“ využít.
Další pohled na chodbu, tentokrát jsem se snažil vyhnout středové kompozici.
Pak jsme se přesunuli do nejzajímavější části – obytných budov. Takhle vypadal jejich sklep – byl průchozí po celé délce budovy.
Ve sklepě bylo docela dost starých novin (rusky psaných). Tyto vyšly v roce 1912.
Potom jsme se pustili do procházení bytových jednotek v jedné z budov. Dispozice bytů byla v podstatě pořád stejná, jen se mírně lišil jejich stav a výzdoba. Jen zřídka bylo v bytech něco zajímavějšího.
Jediný gauč, který jsme v bytech našli.
Takto vypadaly světla ve většině bytů. Jen někde bylo navíc ještě kousek rozbitého skla, nebo někde trčel ze stropu jen kus kabelu 🙂
Některé pokoje byly plné podobného bordelu po zemi
Další zajímavá kresba na stěně baráku
Sídliště bylo dost zarostlé, okna byly většinou rozbité a pohled to byl opravdu zvláštní.
Nutilo to k přemýšlení nad tím, jak to zde vypadalo před mnoha lety, když v bytech ještě bydleli lidé.
Byla to perfektní ukázka toho, jak si příroda poradí. Objekty začínají postupně zarůstat. Pokud by zde nezasáhl člověk v následujících přibližně padesáti letech, mohlo by to vypadat ještě lépe 🙂
Každý z jednotlivých vchodů vypadal trošku jinak.
NV některých bytech dříve i hořelo
Další vchod, tentokrát z pohledu zevnitř
Ulička mezi dvěma budovami byla pořádně zarostlá.
Další zarostlý vchod, tentokrát poslední…slibuju 🙂
Na konci naší cesty jsme šli prozkoumat zdejší kino. Bohužel zrovna nic nepromítali 🙂
Ale prostory kina nabízely mnoho zajímavých zákoutí
Schody nevypadaly moc bezpečně. Podobně vypadala většina schodů v celé oblasti.
Všude po celých Milovicích se válely po zemi plastové kuličky. Zdejší opuštěné stavby totiž používají hráči Airsoftu, nebo Paintballu. Když jsme šli prozkoumat paneláky, ozývali se z blízkosti výstřely. Tak nějak to ještě zlepšovalo celou atmosféru prohlídky. Nikdy jsem totiž nevěděl, jestli každou chvíli nevyběhne z poza rohu někdo se zbraní 🙂 Naštěstí jsme na nikoho nenarazili.
Video z prohlídky
Protože fotit ty podobné místnosti v jednotlivých objektech mě brzo přestalo bavit, zkusil jsem projít několik objektů se zapnutým nahráváním videa. Tady se můžete podívat na výsledek. Video je složeno z prohlídky tří různých objektů, tak to kdyžtak proklikejte až do konce. Jen ta první část je z temného sklepa. Zbytek už je z horních částí budov.
Jak se fotilo v Milovicích?
Musím říct, že to byl pro mě skoro ráj. Užíval jsem si prozkoumávání jednotlivých objektů a neustále jsem přemýšlel, jak jednotlivé objekty vypadaly v době, kdy byl celý areál ještě obydlen a používán. Taky jsem přemýšlel nad tím, jak to bdue vypadat za takových 50 let. A taky jsem si zkoušel představit, jak by vypadala třeba taková Praha, kdyby ji všichni obyvatelé museli narychlo opustit.
Zkoumání objektu je ale dost nebezpečné. Všude jsou díry, střechy se propadají, z některých střech padají tašky…no prostě nebezpeční na vás číhá ze všech stran. Pokud si ale dáte pozor, dá se riziko dost omezit. Díky tomu, že se zde často odehrávají bitvy hráčů airsoftu a paintballu, je zde relativně bezpečno – myslím, že se zde třeba feťáci a bezdomovci moc nezdržují.
Určitě ale i zde musím doporučit návštěvu ve dvou a více lidech. A držet se tak nějak pohromadě. A hlavně používat hlavu a zbytečně neriskovat. Hezké fotky se zde dají pořídit i bez toho, abyste museli nasazovat vlastní život 🙂
Návštěvu ale doporučuji naplánovat nejlépe na nějaké horší počasí. Ideálně na dobu, kdy bude obloha zatažená. To by krásně umocnilo atmosféru celého místa.
Aktualizace: v roce 2014 došlo k demolici celého areálu. Měl jsem tenkrát štěstí, že jsem se do Milovic dostal a je mi líto, že jsem se tam nestihl vrátit na další focení 🙁
