Focení s Markétkou v Místku

Minulý týden jsem byl na Moravě u rodičů a pokračoval jsem ve focení portrétů. Týden před tím jsem fotil Moniku a den na to i Terku. Původně jsem byl domluvený, že ve středu dopoledne nafotím Katku (report doplním brzo) a odpoledne zase Markétku. Jenže Markét se ozvala, že to ve středu nestíhá a odložili jsme to na čtvrtek (což se nakonec ukázalo, jako ideální řešení).

Ve čtvrtek dopoledne jsem byl u kamaráda Adama v Beskydech a teprve k večeru, kolem půl páte jsem přijel na autobusové stanoviště ve Frýdku. Náhodou tam Markét zrovna byla, takže jsme se nemuseli nijak složitě hledat. Už při prvním pohledu jsem byl nadšený z toho, jak přišla na focení nalíčená a upravená. Fakt nádherně…však brzo uvidíte z fotek 🙂

Byl jsem nevyspaný a ještě k tomu trochu nachlazený (začátkem týdne jsem fotil na chatě v horách timelapse video) a trochu jsem se obával, že se mi nepodaří nic kloudného vymyslet. Inspirace ten den docela chyběla, proto jsem nevymýšlel nic extra a vydali jsme se podél řeky (stejnou trasou, jako s Katkou den předtím). Ale i když půjdete dvakrát po sobě stejnou cestou, nikdy nevzniknou stejné fotky. Každá holka je jiná a počasí se taky neustále mění.

Při focení nám svítilo docela ostré sluníčko, i když už bylo docela nízko na obloze. Zápasil jsem s přepaly a snažil se bleskem zmírnit stíny v obličeji. Jak se to dařilo posuďte sami:

Cestou mě moc nenapadalo kde fotit, tak jsme se zastavili až na železičním mostě (info o něm v tomto článku).

Chvíli potom, co jsme dorazili na most přijížděl vlak. Z bezpečné vzdálenosti jsme pořídili tuhle fotku…sice byl vlak dost daleko, ale už to začínalo vypadat děsivě 🙂

Pak jsme se schovali na bezpečné místo a počkali až projede..

Výraz Markétky potom co vlak projel…

A pak ohromná radost, že jsme přežili a že nás nesrazil 🙂

Fotit portréty na kolejích je fajn…ideální je využít je k sezení. Fotka kompozicně nic moc, lepší by bylo, kdyby to bylo focené více z prava.

Potom jsme se přesunuli ke splavu. Tady jsem nejvíce zápasil se sluníčkem. Slunce vrhalo ostré stíny a navíc bylo obtížné správně komponovat kvůli odleskům ze splavu. Ale jako pozadí se mi splav moc líbil

Při focení portrétů si fotograf většinou musí sám říct, jak se má modelka postavit a co má dělat s rukama. Osvědčilo se mi „zaměstnat“ ruce třeba hraním si s vlasy.

Zajímavé spestření může být i ruka přes obličej. Tohle vzniklo pokud se nepletu spontánně…stačilo se bavit, vtípkovat a být neustále ve střehu 🙂

Ještě jedna podobná. Tentokrát na šířku s tím, že jde více vidět úsměv pod rukou.

Z ostrého sluníčka jsme se přesunuli do stínu stromů. Stromy jsou perfektní nejen jako kulisa, ale modelka se může o strom opřít. Jen dávejte pozor na různé větve a listí, které můžou lézt do záběru. Třeba na tomto stromu byla nevzhledná větev, která se dala naštěstí snadno vyretušovat, protože nepřekážela před modelkou.

Nemohl jsem se rozhodnout, která z těchto dvou fotek se mi líbí více. Možná trochu více tato verze. Ale nevím, jestli to není tím, že mi tady Markét připomíná Olivii Wilde 😀 Jinak i zde byl použit fill-in blesk nasazený na fotoaparátu a byl použit softbox. Hezky to prosvětlilo stíny v obličeji a dodalo to očím lesk. Co už ale tak super není jsou mírné odlesky na povrchu stromu.

Mezi stromy bylo i takové zajímavé pozadí. Pokud je na zemi něco pěkného, co by se dalo použít jako pozadí, můžete fotit takto z nadhledu. Díky tomu se nemusíte zajímat o horizont a snadno se zbavíte rušivých prvků.

Další využití vlasů při focení. Jen jsem Markétce naznačil, co mám na mysli a ona si rukama „prohrábla“ vlasy. Opět jsem to celé pozoroval s prstem na spoušti a čekal na ty správné momenty.

Když při focení panuje uvolněná atmosféra, jde focení opravdu mnohem snadněji. Důležité je neustále s modelkou komunikovat a snažit se o to, aby se při focení necítila nepříjemně. Když je při focení veselo, není vůbec těžké pořídit i takové snímky.

A tady je zakončení „hrátek“ s vlasy. Když jsem to vyfotil, už v náhledu na foťáku mi to připadalo, jako by Markét tou rukou mávala 🙂 Hodně nás to pobavilo 🙂

Jeden detail focený z nadhledu. Markét seděla na kamenech vedoucí k řece a já využil kameny jako pozadí.

A další fotka od řeky. Tady se mi podařilo trochu říznout její nohy, ale myslím, že to zde tolik nevadí. Fotit to příště z toho místa, asi bych to vzal více z nadhledu tak, aby byl most úplně na horním okraji fotky a rámoval by tak fotku z hora.

A poslední fotka z cesty domů. Nebojte se zkoušet třeba i focení za chůze 🙂

 

Po focení mi došlo, že jsem před focením už vlastně ani neměl vůbec obavy, ani trému. Což je oproti mým prvním zkušenostem obrovský rozdíl. Ještě nedávno jsem byl z každého focení úplně vyklepaný a nevěděl jsem, co budu dělat. Bál jsem se, že se mi nepodaří nic vymyslet. Teď už vím, že improvizace mi docela jde a i když v okolí není zrovna nic podle představ, vždycky se dá něco vymyslet.

Díky těm obavám jsem býval před focením úplně nepoužitelný…připravoval jsem se na to třeba několik hodin před setkáním. Hodně jsem se taky obával, že nedokážu říct, co má modelka při focení dělat. Těší mě, že se to s každým focením zlepšuje a já už často tak nějak automaticky říkám co a jak.

Taky mi došlo, že někdy je lepší než něco zdlouhavě vysvětlovat (což je s mými vyjadřovacími schopnostmi někdy problém :)), je lepší to ukázat na sobě. Třeba když chcete, aby se modelka někam posadila určitým způsobem, ukažte ji to na sobě.

A další důležitá věc je v tom, že každému sluší něco trochu jiného a naopak některé pózy a úhly pohledu někomu zrovna moc nesluší. Je proto dobré modelku sledovat a snažit se objevit její přednosti, které potom můžete na fotkách zvýraznit právě použitím vhodného úhlu pohledu a vhodné pózy, nebo výrazu.

Taky doporučuju být neustále ve střehu. Někdy je to otázkou třeba sekundy, kdy se stane něco zajímavého. Třeba když vítr rozfoukne vlasy zajímavým způsobem, když se modelka třeba zasměje něčemu co jste řekli, když si přejede rukou po vlasech…je dobré být připraven to vše zachytit.

Ještě pro úplnost dodám, že fotím momentálně převážně s holkama, které nemají s focením buď žádné, nebo jen minimální zkušenosti (třeba jen z focení tabla a podobně). Profi modelky budou mít určitě zmáknute to, jak se tvářit, aby to vypadalo přirozeně. U nezkušených holek to z velké části záleží na vás. Když na někoho namíříte objektiv, většinou neví, co má dělat a jak se tvářit. Taky je problém s rukama a nohama…prostě to všechno musíte být připraveni řešit. Nečekejte, že budete jen cvakat. Ale zase to tolik nehroťte. Stačí říct, ať se modelka postaví/posadí tak a tak…a potom průběžně korigovat detaily – dívat se tím směrem, natočit se tam a tam, natočit hlavou, posunout ruku atd. A neustále přitom modelku sledovat v hledáčku s rukou na spoušti…

Aktualizace: článek pochází z doby, kdy jsem s focením portrétů začínal. Nyní mě portrétní focení živí a fotím už samozřejmě mnohem lépe. Pokud se chcete ve focení portrétů taky zlepšit, mrkněte na mou knihu Jak na focení portrétů – praktický průvodce fotografa.