Ve středu mě čekalo focení, na které jsem se těšil hodně dlouho. Jitku jsem měl „v hledáčku“ už několik měsíců, ale měl jsem obavy ji s focením oslovit, protože jsem se bál odmítnutí. A taky jsem dříve neměl tolik zkušeností s focením, takže jsem si prostě netroufal. Ale když jsem Jíťu poprvé uviděl, věděl jsem, že ji prostě chci nafotit 🙂
Poznal jsem ji na jedné taneční soutěži v Chomutově, je to totiž trenérka mé bývalé přítelkyně. Hned mě napadlo několik námětů na taneční fotky focené někde v tělocvičně. Je to totiž překrásná holka s kouzelnýma očima, nádhermým úsměvem a dokonalou postavou. Prostě perfektní holka na focení 🙂
Teprve před několika týdny jsem se konečně odhodlal ji s focením oslovit a ono to vyšlo 🙂 Sice původní plán s tělocvičnou nevyšel, ale Jíťa domluvila focení v jejich tanečním studiu. Co jsem tak koukal na fotky, byla to velká, nízká, bílá místnost, kde na jedné zdi byly zrcadla. Z toho jsem měl dost hrůzu, protože jsem si nedokázal moc představit, jak se s tím poperu.
Vzniklo několik fotek, na které jsem opravdu hrdý. Ale aby měl tento článek i nějakou vypovídajicí hodnotu pro ostatní, zveřejním zde i méně povedené fotky s komentářem, co je špatně. Pokud vás zajímají jen fotky, přeskočte někde doprostřed! 😉
Fotky a průběh focení
Pro ilustraci v jakých podmínkách se fotilo jsem pořídil tuto fotku. Jak vidíte, bylo tam mnoho rušivých prvků. Zrcadla byly naproti vchodu s barevnou, ozdobenou zdí a navíc byly mezi zrcadly dveře. Jediná jakž takž použitelná plocha byla zeď po levé straně. Jen tam rušily trubky nahoře, nízký strop, výstupky ze zdi a taky v jedné části obrazy a v další nápis s názvem studia. Zatímco se Jíťa připravovala v šatně, já jsem bezradně stál a koukal na ten prostor a hlavou se mi honilo něco ve stylu, že to nedám 🙂 Došlo mi, že pokud budu chtít s Jitkou ještě někdy fotit, musím prostě dneska pořídit skvělé fotky. Druhou šanci bych nemusel dostat.
Původně jsem chtěl fotit proti zrcadlu. Jitka se zatím protahovala a rozcvičovala a já ji u toho fotil. Když jsme začali, došly mi dvě věci. Zaprvé: poprvé v životě jsem se sám sobě pletl do záběru 🙂 A zadruhé, to pozadí bylo desně rušivé. Externí blesk jsem umístil blíže k zrcadlům a nasměroval zepředu na Jitku. Díky tomu jsem se zbavil starostí o odlesky v zrcadlech.
Když už se mi podařilo najít úhel, ze kterého nejsem v záběru, stejně to bylo o ničem. Docela dobrý postřeh co mi tenkrát došel byl v ostření na zrcadlo, nikoliv na skutečnou postavu. Pokud tedy fotíte člověka a chcete k tomu využít odrazu v zrcadle, vždy ostřete tam, kde je obličej. V mém případě na zrcadle. Samozřejmě se najdou výjimky, kdy je lepší mít ostrou postavu a obličej rozostřený…ale to už záleží na tom, čeho chcete dosáhnout.
Další na řadě byly tyče. Přitáhli jsme si tedy jednu a Jíťa se na ni začala protahovat. Jenže prostě se mi nedařilo fotit z takového úhlu, aby fotka byla povedená. Takže jsem tam bezradně kroužil dokola a v duchu jsem křičel zoufalstvím 🙂
Občas se Jíťa zastavila a probírali jsme, co budeme dále dělat. V tu chvíli hodila úplně dokonalý výraz a já ho taktak stihl zachytit 🙂 Jen škoda useknuté ruky a toho sloupu za hlavou. Nicméně bych si stejně moc nepomohl s rušivým pozadím…jen by nerušil sloup, ale okno.
V mobilu jsem měl několik náčrtků různých póz pro modelky. Ukázal jsem Jitce nějaké v sedě a tak jsme zkusili různé variace na ně. Chtěl jsem využít té bílé zdi, ale moc se to nedařilo. Hlavně se mi nedařilo správně nastavit blesk.
Jitka ještě obměnila tu „sedící“ pózu a třeba tahle se podle mě hodně povedla. Tedy myslím póza, fotka je opět špatně nasvícená exponovaná.
Pak si Jitka lehla a vypadala naprosto roztomile, jsem to taktak stihl zachytit 🙂 Jenže opět pozadí o ničem. Tmavší podlaha a trochu špinavá bílá zeď. Tady jsem se uchýlil k úpravě, která se mi většinou hnusí. Vše kolem Jitky jsem v editoru hodně zesvětlil a použil jsem nástroj rozmazání. Vypadá to nepřirozeně a divně, ale nechtěl jsem o tuto fotku přijít.
V době největší zoufalosti jsem se znažil vzpamatovat a začal jsem dávat dohromady fakta. Tedy: rušivé pozadí všude kolem, nezajímavá podlaha i zdi, obtížně využitelné zrcadla…nic z toho se nedalo využít k rozumnému focení. Když jsem si to řekl takhle, zbyla potom jediná možnost – zbavit se toho všeho. Před časem jsem o tom dokonce psal článek – Jak fotit portréty s čistě bílým pozadím.
Tedy cíl byl jasný – využít bílých zdí a stropu k přeexponování pozadí. A protože mám jen jeden externí blesk, uvědomoval jsem si, že tím ztratím možnost hrát si s osvětlením a stíny na Jitce. Pokusný snímek ale překvapil a já zjistil, že výsledek je hodně zajímavý.
Trochu nevýhoda byla v tom, že se těžko dalo vyhnout přepalům na těle, nebo obličeji. Hodně by zde pomohlo, kdyby byl ještě prosvětlen obličej bleskem nastaveným na nižší intenzitu. Zde jsem nechal i podlahu a slabé stíny na ni. Celkově vznily takové zvláštní fotky a já se konečně zbavil pozadí. S přepaly jsem se smířil a začal si konečně focení užívat.
Pokoušel jsem se taky o fotky s využitím ostrých stínů. Taková příprava na mé plánované focení aktu 🙂 Ale zatím mi to teda moc nejde… Jak ale vidíte, tak i když je dostatek světla, můžete nastavením krátkého času a slabého záblesku dosáhnout podobného ztmavení. Tedy trochu jsem tomu pomohl přidáním vinětace v postprocesu, ale i tak byla fotka dost tmavá ve stínech.
Pak přišly na řadu akčnější fotky v pohybu a hlavně ve stoje. Což byl problém především kvůli potrubí pod stropem. Taky bylo docela blbé to, že pozadí bylo nasvíceno nerovnoměrně. Tedy jen z jedné strany. Takže sice na jedné straně vznikl přepal, na druhé straně ovšem byla ještě kresba.
Abych se zbavil problémů se stropem, stoupl jsem si na židli a fotil z nadhledu. Když tu náhle udělala Jitka tuhle úžasnou otočku. Fotku jsem neupravoval, takže spíše jen tak pro ilustraci, v jakých podmínkách to bylo foceno. Blesk umístěn co nejblíže zdi na stativu a nastaven na maximální výkon. Příště možná zkusim blesk položit jen na zem a klidně ho nechat v záběru. Vyretušovat samotný blesk bude pohoda oproti retušování celého stativu.
Jitka dokázala i během provádění různých otoček a všemožných pohybů vykouzlit úsměv a koukat se do objektivu. Nechápu, jak to zvládala 🙂 Zde je další otočka. Hodně záleželo na tom, v jakém momentu jsem zmáčkl spoušť. Kvůli blesku jsem nemohl fotit v sekvenci, takže pro každý pohyb jsem musel vystihnout jednu jedinou fotku. Bylo to hodně obtížné a občas jsem vyfotil buď moc brzo, nebo moc pozdě. Ještě že mám alespoň natrénované reflexy z her (co se v mládí naučíš…) 😀
Jedna z mých nejoblíbenějších fotek. Často jsem pořádně netušil, kde se Jitka při provádění určitého pohybu ocitne a kde bude mít ruce a nohy. Komponování bylo proto ztížené a často jsem raději fotil na širší ohniska s tím, že to trochu oříznu.
Další oblíbený snímek následoval brzo potom. Tenhle mě zaujla natolik, že si ho nechám vytisknout ve velkém formátu a ozdobím si pokoj 🙂 Jen se nemůžu rozhodnout, která varianta se mi líbí více. Jednu chvíli jsem byl více nakloněný černobílé fotce, teď zase vede ta barevná. Která se líbí vám?
Následovaly fotky ve výskoku. Přesunuli jsme se k jiné zdi, kde byl trochu vyšší strop. Ale použitelná část zdi byla jen hodně úzká. Taky jsem měl problémy s kompozicí, protože při výskoku se Jitka ocitla vždycky trochu jinde, než jsem čekal 🙂 Chtělo to několik pokusů, než jsem se trefil 🙂
Ano, několik zbytečných přepalů navíc, ale jinak si myslím, že povedená fotka ve výskoku 🙂 Tento typ osvětlení na mě působí z fotek tak nějak „snově“ a ty přepaly mě osobně tolik nevadí. Jaký máte na to názor vy?
Opět dilema. Tato fotka se mi taky moc líbí. Na té tmavší fotce vlevo více vynikne postava a nádherné křivky těla. Ta druhá, světlejší varianta zase působí živěji a hezky to zvýrazní Jitčiny krásné oči. Tak nevím…opět budu rád za váš postřeh. Pomozte mi rozhodnout se pro jednu z nich 🙂
U posledních snímků jsem si ještě zkusil pohrát s nasvícením a umístil blesk zleva. Dost by se hodil ještě jeden slabší blesk umístěný někde v pravo…
A toto je již úplně poslední. Myslím, že tohle je skvělá profilovka a tak nějak Jitku vystihuje. Silná a talentovaná tanečnice a trenérka, ale zároveň okouzlující a překrásná žena…
Dojmy z focení
Hodně velký problém byla počáteční bezradnost. Už když jsem na Jitku čekal, byl jsem trochu nervózní. Do toho jsem po příchodu do místnosti zjistil, že vůbec netuším, jak to fotit. Zachvátila mě panika a bezradnost. Do toho jsem byl trochu nervózní, protože jsem měl od focení portrétů trochu pauzu.
Průser to byl taky proto, že pro Jitku to bylo první focení. Takže první chvíle při focení byly trochu…jak to říct. Jitka to komentovala slovy „to je divné!“ 🙂 Nicméně když jsme se potom rozfotili a fotky se začaly dařit (tedy po realizaci nápadu s přepálenou zdí), Jitka se úplně rozzářila a už ten foťák vůbec nevnímala. Pak dělala všemožné otočky, roznožky, výskoky a další pohyby s úsměvem na rtech 🙂 A zároveň jsme se během toho focení hodně nasmáli.
Je škoda, že ve své výbavě nemám alespoň ještě jeden blesk. Pro toto focení bych ho určitě využil. Pokud bych chtěl ale dosáhnout maximální kvality, fotil bych tyto snímky v ateliéru na bílém, nekonečném pozadí. Tedy takové, kdy nejde vidět ten přechod mezi zemí a stěnou. V takovém případě je pozadí mírně prohlé.
Poučení, které z toho plyne
- Pokud se vám v daných podmínkách nedaří fotit, zkuste se uklidnit. I když vám na focení záleží, tak s hlavou plnou starostí a obav nic nevymyslíte. Místo toho se na chvíli zastavte, rozhlédněte se kolem a přesně analyzujte situaci. Jaké jsou podmínky, co je špatně a čeho chcete dosáhnout. Uvidíte, že se zvýší šance, že na něco přijdete.
- Pokud vy budete nervózní a nesvůj, je velká šance, že se to přenese i na modelku. Na tomhle focení jsem krásně viděl, jak se spolu s mou náladou a nadšením zvedlo i nadšení Jitky. Průběžně jsme kontrolovali fotky na displeji foťáku a focení si užívali.
- Při focení fotek se zrcadly byste měli ostřit na obličej a to i tehdy, když je to odraz v zrcadle. Teď mi to přijde jako samozřejmost, ale při tomto focení jsem se přistihl, že Jitce ostřím na záda, místo abych ostřil na obličej v zrcadle.
- při focení akčních záběrů (výskoky a podobně) raději volte širší ohnisko, nebo si trochu odstupte. Tak, abyste měli rezervu a modelka vám ze záběru nevyskočila. Je pak škoda, když zachytíte zajímavý okamžik, ale useknete ruce, nebo nohy.
- při focení akčních záběrů s bleskem máte většinou šanci jen na jeden záběr z celého pohybu. Tedy pokud fotíte na maximální výkon blesku. Proto je potřeba mít natrénovaný postřeh. Já trénoval v mládi na počítačových hrách…co se týká fotografické praxe, můžu doporučit fotit třeba rychle pohybující se objekty. Zkuste třeba ptáky v letu 🙂
- nejlepších výsledků dosáhnete, když do vymýšlení zapojíte i modelku. V podstatě všechny tyhle úžasné pózy vzešly z Jitčiny hlavy 🙂
- pokud vám vadí strop, nebo nějaké rušivé pozadí nahoře, tak si jednoduše najděte nějaké vyvýšené místo. Já si vylezl na židli. Naopak, pokud vám vadí něco na zemi, zkuste fotit ze země. Improvizujte a zkuste různé perspektivy.
Celkově mě toto focení příjemně překvapilo a mám z něj ohromnou radost. Jednu, nebo dvě fotky si vyvolám ve velkém formátu na zeď v pokoji. Dále jsem si uvědomil, že tohle je oblast, na kterou bych se chtěl trochu více zaměřit. Tedy myslím tím sportovně laděné portréty, případně spolu s nějakým pohybem.
I když se to někdy nezdá, mám sport rád a hlavně mě fascinují sportovkyně. Když jsem fotil Jitku, tak mě to maximálně bavilo a tedy tuším, že bych se měl tímto směrem profilovat. Donutilo mě to tedy přemýšlet, což je strašně fajn a jsem za to rád 🙂
Aktualizace: článek pochází z doby, kdy jsem s focením portrétů začínal. Nyní mě portrétní focení živí a fotím už samozřejmě mnohem lépe. Pokud se chcete ve focení portrétů taky zlepšit, mrkněte na mou knihu Jak na focení portrétů – praktický průvodce fotografa.
Podělte se v komentářích o své dojmy z fotek a nebo ze samotného popisu toho focení. Snažím se vše popisovat tak, aby si z toho mohli vzít ponaučení i další fotografové. Tedy nezveřejňuju jen ty úspěchy a povedené fotky, ale sdílím s vámi i selhání, kterých je někdy docela dost 🙂
