Na focení meteroického roje jsem se chystal už hodně dlouho. Vlastně poprvé, co jsem něco takového viděl bylo v roce 2007. Když se divám do archivu, bylo to dne 15.8.2007. Tenkrát jsem ani netušil, že tu noc budou nad hlavama létat meteority a mile mě to překvapilo. Byl jsem totiž fotit noční fotky na jeden kopec u Frýdku-Místku. Jenže tenkrát mě nenapadlo, jak nějaký meteor zachytit. Proto jsem moc nefotil a spíše se kochal pohledem na desítky „padajících hvězd“.
Letos jsem byl ale plně vybaven. Mám fotoaparát schopný pořizovat kvalitní fotky, dále světelný širokáč a hlavně dálkovou spoušť schopnou pořizovat snímky v daném intervalu. To si přímo říkalo o vyzkoušení timelapse videa 🙂
Nějak se mi nechtělo cestovat za tmavou oblohou někam dále. Ani jsem do poslední chvíle nevěděl, jestli vyjde počasí a nebude zataženo. Přes den bylo totiž dost oblačno. K večeru se ale mraky rozehnaly a já se začal připravovat na focení. Jako skvělé stanoviště mě napadla jedna menší skála kousek od mého sídliště v Praze (o které jsem už dříve psal). Na území Prahy je to se světelným znečištěním stejně špatné, takže bylo docela jedno, kam se vydám.
Nejhorší bylo dostat se na skálu. Cesta nahoru je dost nebezpečná a v zalesněném kopci byla naprostá tma. Já byl navíc ještě oslepen pouličními lampami, takže jsem nic neviděl. Pomohla čelovka, jen mi ta cesta připadala jako záběr z nějakého hororu. Zvláštní pocit, když jdete neznámým terénem a vidíte jen malý kousek terénu před sebou. Navíc tím studeným světlem z čelovky to vypadalo, jako by vše bylo černobílé…byl to parádní zážitek, tak trochu adrenalinový. Když jsem vybíhaval kopec, uklouzla mi noha a já se málem zřítil dolů ze svahu. Ještě že tam byl ten kořen, kterého jsem se mohl chytit 🙂
Když jsem dorazil nahoru, ohlídl jsem si terén a rozložil výbavu. Místo jsem vybral tak, abych mohl nerušeně sledovat hvězdnou oblohu a nemusel se bát, že mě tam někdo překvapí. V podstatě se ke mě dalo dostat ze dvou stran. Ale ani z jedné strany nebylo možné se přiblížit aniž bych to slyšel.
Nastavení foťáku
Nejdříve jsem zaostřil na pouliční lampy v dáli. Přepnul jsem potom na manuální ostření a doufal, že vše bude ostré 🙂 Původně jsem chtěl fotit tak, aby byl v záběru i horizont. To se nakonec ukázalo jako nemožné. Ze všech stran bylo nad horizontem moc světel a hvězdy nebyly skoro vůbec vidět. Namířil jsem tedy foťák teměř vzhůru a provedl testovací záběr s vysokým ISO a krátkým časem – abych si ověřil, kterou část oblohy budu vlastně snímat. Když jsem byl spokojen, připojil jsem drátovou spoušť a nastavil jsem interval.
Nejdříve jsem fotil na 30s, ale ukázalo se, že s takovým časem už se z hvězd stávají čáry. Ubral jsem čas na 20s. Pak už jen stačilo koukat na oblohu a poslouchat cvakání zrcátka 🙂
Bohužel jsem po čase zjistil, že mám špatně nastavenou dálkovou spoušť. Měl jsem tam interval 20s a expozici 20s. No a jak se ukázalo, tak se vždycky spustil jen každý druhý interval – foťák se totiž nespustil, když nebyla prodleva mezi snímky dostatečně dlouhá. Musím ještě kouknout, co s tím. V podstatě to znamenalo, že mezi jednotlivými snímky byl rozestup 20s :-/ A mám pocit, že mi kvůli tomu unikl jeden úžasný meteor, který byl obrovský a snad by měl být i v záběru. Jen se ho nepodařilo zachytit…asi právě z důvodu, že se trefil do času mezi expozicemi 🙁
Fotíme pro timelapse video
Měl jsem v plánu udělat další pokus s timelapse videem. Proto jsem, poučen z minulých chyb, nastavil foťák na manuální režim. Problém byl taky v tom, že jsem během focení několikrát změnil expoziční čas a taky interval mezi snímky. Jak uvidíte, na videu se to projeví.
Zde je krátké video z včerejšího focení:
Jak vyfotit meteor
Pokud chcete ve snímku zachytit meteorit, musíte být hodně trpěliví. Nezbývá než nastavit fotoaparát na delší expoziční časy a neustále fotit. Je nemožné čekat až meteor uvidíte a pak teprve fotit. Musíte fotit průběžně celou dobu. Čím menší prodlevy mezi jednotlivými snímky, tím se vaše šance na ulovení „padající hvězdy“ zvýší.
Taky hodně pomůže objektiv s krátkým ohniskem. Čím větší úhel záběru objektiv dokáže zachytit, tím se vaše šance opět zvyšují. Ideální mi přijde pro tyto účely objektiv typu rybí oko. Rybí oka mají totiž extrémně široký úhel záběru.
No a samozřejmě je taky důležité správně zvolit stanoviště. Já fotil z Prahy, kousek od velkého sídliště. To nejsou ani náhodou vhodné podmínky. Čím tmavší obloha bude, tím bude pozorování a taky focení meteorů lepší.
Mé úlovky
V podstatě co se týká meteorů, tak se mi podařilo zachytit jen jeden, který jsem zrovna ale vůbec okem nepostřehl 🙂 Jinak si myslím, že na většině snímků se podařilo zachytit maximálně letadla :-/ Dost mě to zklamalo, protože za celý večer jsem viděl jen asi 6 meteorů. Z toho jen jeden stál za to. Když vzpomenu na rok 2007, tak jich bylo vidět takových 30 za hodinu.
Asi jediný slušnější úlovek. Jak jsem ale později zjistil, nejedná se o meteor, ale pravděpodobně o záblesk jedné z družic Iridium. (info zaslal Martin Mašek, díky!)
Zde vidíte jak to bylo se stavem oblohy u horizontu. Vpravo navíc vidíte sídliště, které pořádně zářilo. Z ostatních stran to nebylo vůbec lepší.
Pár fotek mého stanoviště. Mohl jsem se vydrápat ještě kousek výše, na místo odkud jsem fotil minule. Jen se mi po tmě nechtělo moc riskovat a navíc tam kde jsem fotil tentokrát se dalo pohodlně ležet 🙂
A ještě dvě fotky s osvíceným okolím
Nakonec ještě jeden záběr hvězdné oblohy, tentokrát s vyšší hodnotou ISO
Pro příště se budu muset vybavit nějakým rybím okem. Třeba jsem koukal na tenhle kousek:
Porovnat ceny >>
Jak jste na tom s focením meteroických rojů vy? Zkoušeli jste to někdy? Podařilo se vám zachytit něco zajímavého? 🙂
