Tentokrát to bude výjimečné a v jednom článku najdete místa rovnou dvě. Tím prvním je The Royal Tyrrell Museum of Paleontology a druhým Dinosaur Provincial Park. Jak názvy napovídají, jedná se o místa, která spojuje historie naší planety. Místa je možné navštívit odděleně, ale jelikož spolu poměrně úzce souvisí (první říká „kdo a jak“, druhé „kde“), doporučuji v případě zájmu prozkoumat obě. Obě místa spojuje zhruba 180 km silnice, přibližně tři hodiny klidné jízdy. Na těch 180 km jsou asi čtyři zatáčky.
Auto s fotovýbavou nasměrujte do malého města Drumheller, které najdete zhruba 130 km severovýchodně od Calgary. Již příjezd do Drumhelleru je poměrně zajímavým zážitkem. Zatímco se východně od Calgary rozprostírá nekonečná rovina, Drumheller je v údolí řeky, několik desítek metrů pod úrovní okolní krajiny. A svahy údolí jsou velmi příkré takže autem je to 134 km po rovince a pak náhle prudké klesání do města. Uprostřed města nenajdete skoro nic… až na největší „sochu“ dinosaura na světě. Konkrétně je to 26 metrů vysoká samice tyranosaura rexe a pod její pravou nohou jsou informace pro turisty. Z budovy informací si můžete za pár dolarů užít rexovy vnitřnosti a vyškrábat se po schodech až do jeho tlamy. Odtamtud je přes velké zuby pěkný výhled na jinak nezajímavý Drumheller. Nic extra úchvatného, ale za zastavení to stojí.
Až si s mobilem užijete focení z dinosauří tlamy, bude na čase následovat šipky a vyrazit na západ do Tyrrellova muzea. To leží opuštěné na okraji města a při příjezdu se nejeví nijak zajímavě. Moderní zdánlivě malá budova usazená do údolí nevěstí nic zajímavého. Vstup do budovy stojí 11 CAD (zhruba 220 Kč) na jeden den a necelých 17 CAD na dva dny. Dvoudenní vstupenka má svě opodostatnění a pokud se člověk chce něco dozvědět či v muzeu fotit, využije ji. Dvoupatrové muzeum se prochází jako IKEA – má víceméně jednu průchozí cestu podél níž se návštěvník dozví o historii a důvodech vzniku muzea, o jeho úspěších i o tom na čem jeho zaměstnanci aktuálně pracují. A dále chronologicky poznává historii Země a havěti, která po ní běhala (plaval, létala).
Ale k focení… to je v muzeu poměrně náročné protože exponáty jsou osvětlené velmi slabě a mimo ně je v muzeu prakticky tma. Vysoké ISO a dlouhé závěrky přijdou vhod stejně jako nekonečná trpělivost fotografa. A co za to? Kostry zvířat i rekonstruovaní tvorové jsou nasvětlení bodově takže pěkně vynikají na tmavém pozadí. Exponáty navíc nejsou statické ale většinou jako součást nějaké scény ze života dinosaurů. Tedy, nehýbou se, ale navozují velmi převědčivý dojem pohybu. Na fotkách tak snadno zachytíte velkého býložravce podléhajícímu útoku tří mnohem menších dravců či souboj sobě rovných. Později lze pohlédnout do vystrašených očí mamuta na kterého ze skály skáče šavlozubý tygr. Poprvé jsem neměl pocit, že koukám jen na exponáty, ale na život před miliony let. Fotky jsou tak i přes focení v muzeu poměrně dynamické a velmi zajímavé.
Pokud se rozhodete nejen fotit, ale i se učit, připravte se na obrovské množství informací. Každý nález je označený nejen druhovým zařazením zvířete, ale také celým příběhem kolem jeho nálezu. Nejedná se tedy o tři slova ale zhruba o stránku až tři u většiny pozůstatků. Je tedy nejen na co koukat, ale i co číst. Jeden den je na focení a důkladnější prohlídku poměrně málo času.
Po návštěvě muzea není od věci se podívat ven, kde obludy žily. Lze využít kratičkou cestu před muzeem která vede na kopec s rozhledem na údolí. Nebo sednout do auta a ujet zmíněných 180 km na jihovýchod do Dinosauřího parku. Ten je součástí světového dědictví UNESCO. Nenabízí tolik vzdělání, nenabízí ani mnoho kostí… nabízí však kemp a především nekonečnou krajinu k focení. Na dinousary však narazíte i tam – park nabízí naučné stezky, které mají sice jen minimum zastávek ale za to na některých čeká ukázka naleziště vytvořeného tak, aby budilo dojem, že paleontologové jen odběhli na oběd.
Park se nachází v badlands, stejně jako muzeum. Slovo „badlands“ má svůj původ ve francouzštině. Původní slova „mauvaises terres“, což údajně znamená něco jako země která se těžko překračuje. Jak jsem zmínil výše, jedná se o zářez řeky do okolní rovinné krajiny. Převážně pískovcové. První průzkumnící z Evropy měli však nelehký cíl tento zářez překonat příčně. A první pohled na terén prozradí, proč použili právě tato slova.
Měkká půda je snadný cíl pro tekoucí vodu a tak je zahloubeno nejen údolí. Celá oblast připomínající americký Grand Canyon je zajímavá tím že z letadla vypadá podobně jako v hledáčku makroobjektivu. Struktura vytvořená tekoucí vodou přípomíná fraktály a tak i ten nejmenší tok vody, odpovídající vylité rychlovarné konvici, připomíná tvarem to, co člověk vidí kolem sebe v mnohakilometrovém měřítku. Přestože se údolí nemůže Grand Canyonu rovnat, vypadá epicky. I když si s fotoaparátem vylezete na největší kopec (v úrovni okolní krajiny), působí to všechno nekonečně.
Příjemným zpestřením krajiny jsou tzv. hoodoos. Geologické útvary vytvořené vodou – měkké podloží je snadno odplavované dešťovovou, ale v některých místech se nachází kameny nebo tvrdší hornina. Výsledkem jsou pak jakési hřiby kolem kterých je odplavena hornina ale ony samy ji kryjí.
Pokud však fotografa zastihne déšť, je lepší se Dinosauřímu parku rovnou vyhnout. Většina plochy badlands je pokryta bentonitem. Jedná se o jílový materiál který za sucha připomíná písek ale pokud nasákne vodou, je to jeden z nejkluzčích přírodních materiálů na světě. Pohyb mimo několik málo vyznačených cest se pak stává nemožný a i po nich je dost obtížný.
