[google-map-v3 shortcodeid=“c60de1ed“ width=“100%“ height=“350″ zoom=“12″ maptype=“roadmap“ mapalign=“center“ directionhint=“false“ language=“default“ poweredby=“false“ maptypecontrol=“true“ pancontrol=“true“ zoomcontrol=“true“ scalecontrol=“true“ streetviewcontrol=“true“ scrollwheelcontrol=“true“ draggable=“true“ tiltfourtyfive=“false“ enablegeolocationmarker=“false“ enablemarkerclustering=“false“ addmarkermashup=“false“ addmarkermashupbubble=“false“ addmarkerlist=“49.842242,18.344904000000042{}1-default.png{}Důl Michal“ bubbleautopan=“true“ distanceunits=“km“ showbike=“false“ showtraffic=“false“ showpanoramio=“true“]
Ostravské doly jsou známé tím, že už se v nich netěží. Jediné funkční doly na Severní Moravě najdeme u Karviné a také u Frýdku-Místku. V Ostravě byla důlní činnost zastavena nejpozději roce 1993. Důlní jámy byly zabetonovány a zasypány.
Důl Michal se nachází v Ostravě – Michálkovicích na konečné trolejbusu 101 (z hlavního nádraží), 104 (z trolejbusové smyčky Náměstí Republiky – nádraží Střed v blízkosti) a autobusu 49 (ze směru Ostrava Svinov).
Procházka okolo dolu Michal, není dlouhá, areál je oplocen a hlídán, vím, že se tam dá dostat určitě i nelegální cestou, ale my si zvolili na první prohlídku cestu oficiální – přes vrátnici. Cena vstupného je 80-90 Kč dle výběru prohlídkové trasy. Cesta prohlídkovou trasou s průvodcem trvá něco přes hodinu a půl, věřte, že pánové jsou velmi ukecaní, a z tolika informací budete mít pěkný gulášek, pokud ovšem nejste znalec dolů a nemáte jejich historii v malíku. Pánové se zastavují téměř v každé místnosti, či zajímavějším místě a vyprávějí i své zážitky. Pan průvodce dal i dostatek času na fotografování, které se však jako v běžných národních kulturních památkách musí zaplatit. Cena focení je 100 Kč – ale dají se domluvit i slevy, pánové hlavně slyší na různé slevové průkazky.
Komu se líbí podobné objekty jako mě, poradím, určitě nevynechat řetízkové šatny, ty jsou na dole Michal opravdu rozsáhlé a možnosti k focení je zde bezpočet. Pak dále poradím nevynechat strojovnu, ta je určena milovníkům velkých motorů, které jsou dodnes funkční (od roku 1915!). Těžní věž byla v době mé návštěvy obestavěna lešením, takže při procházce z venku vlastně nebylo co fotit. Určitě se tam ještě někdy vrátím, abych nafotila exteriéry dolu.
Za návštěvu také stojí restaurace „U Cingra“ přímo v areálu – ale také přístupná z venčí, která sice vypadá jako hospoda nejméně 4. cenové kategorie, ale vaří tam klasická česká jídla, a navíc i výborně. Hospoda je vylazena do typicky „hornického stylu“ je, ale, možnost, že se tam spoustě lidí nebude líbit. Já ji tedy navštívila v době státního svátku a i tak tam bylo velmi plno.
Něco málo z historie dolu:
Důl Michal jako jeden z mála zůstal ve své podobě nezměněn od úplné přestavby v letech 1913-1915, kdy byl důl přestavěn z důvodu modernizace – zavádění elektrického pohonu na rozdíl od stávajících parních strojů. Od svého založení v roce 1843 do výše zmíněného roku 1915 byla podoba změněna pouze z důvodu propadu půdy a zborcení strojovny, jámové budovy a kotelny, bohužel tato událost není nikde zaznamenána a tak se historici pouze domnívají, že to bylo kolem roku 1870. Důl v těchto letech také připojen na báňskou dráhu a tak mohlo být všechno vytěžené uhlí plynule expedováno. V dobách komunistického režimu byl důl přejmenován na důl Petra Cingra, a jméno mu zůstalo až do roku 1994, kdy byl vyvezen poslední vozík. V roce 1995 byla dokončena konzervace dolu a během těchto prací byl areál převzat ministerstvem kultury a bylo zde zřízeno Průmyslové muzeum. Snahou bylo, aby vše zůstalo tak, jako by zde včera skončila poslední šichta, což místu propůjčuje jistý zvláštní nádech.
