Po sérii odborných a technicky zaměřených článků o focení je mi ctí zde publikovat článek fotografky Katky, která oslavila druhý rok focení. Dozvíte se, jaké tři pilíře považuje pro svou práci jako hlavní. Věřím, že i pro vás bude následující text velmi inspirující.
Fotím dnes 2. rok. To už je úctyhodné číslo – je to PÁR. Už nebudu říkat: “Fotím rok a …. |příslušný počet měsíců|.” Už mohu říkat: “Fotím PÁR LET” (a mohu u toho ještě ladně mávnout rukou a pohodit hlavou na znamení toho, že to není vůbec důležité).
Je to důležité. Protože co rok, to krok. Krok vpřed, dva kroky vzad. Zase dva vpřed a sebemrskačsky 3 zpět, když jsem se za pár týdnů ohlédla za prací, nad kterou jsem třeba chvíli pýřila (většinou když jsem zdárně uvedla do provozu nové schopnosti retuší, použila nová světla, podařilo se mi tónovat v přirozených odstínech či zachytit báječný moment ranního oparu a tak dále, a říkala jsem si – jo, tohle je fakt dobré. A za pár dní? “OMG.” To jde mnohem lépe).
Když mě David Nogol požádal o sepsání článku, pýřila jsem se také. Pak mi ale došlo, že z pýřící se pozice nenapíšu nic smysluplného a pravdivého, spíš si budu čechrat peří, které ještě nemám. Faktem totiž je, že co se týče fotografování, jsem pěkně neopeřené kuře. A co se týče fototipů, mohu Vám být inspirací (tj. že Vám tu povím, jak to dělám já), ale těžko učitelem či kazatelem toho, jak to dělat lépe, dobře nebo správně.
Po dvou letech fotografování cítím následující pilíře jako hlavní pro svou práci –> 1. POKORU 2. NEOMEZOVAT SI HRANICE 3. INSPIRACI.
1. POKORA
Pokud byste brali vážně mé řeči o pýření se (a vy, co mě znáte víte, že ve skutečnosti se příliš pýřit neumím), po chvíli čtení zjistíte, že naopak mou fotografickou práci provází obrovská pokora. Ke kolegům, k možnostem, které ve fotografii jsou a k tomu, kolika různými způsoby se lze dnes vůbec projevit. A také k tomu, že jich neumím ani třetinu. Fotografovu práci provází neustálé zlepšování se a proces vnitřní proměny, vývoje. Jsme jako housenka, která se zakuklí (=fáze, kdy máme vizi a s tou fotíme nějaký projekt), vylíhne se v motýla (fáze, kdy fotografie zdárně dokončíme a publikujeme), chvíli se proletí (sbíráme zpětnou vazbu na svou práci) a zase se zakuklí (chceme svou práci posunout dál a tak začneme pracovat na něčem novém). Málokomu z nás stačí nafotit něco dobrého a nechtít po sobě za pár dní něco víc. Málokdo z nás je s týdenním odstupem spokojen s posledním projektem, s posledními publikovanými fotografiemi. Okukujeme jeden druhého se závistivými povzdechy typu “Jak to jen ten Petera dělá”, “Ach, to Klačkovic světlo, kde ona to bere”, a pokorně přijímáme rady a tipy od svých kolegů, jejichž práce je pro nás hodnotná. Pokora je důležitá. Jen tak se totiž můžeme učit a rozvíjet.
2. NEOMEZENÉ HRANICE
Nepřestává mě udivovat, kam až se ve své práci můžeme vydat. Pokud se nám podaří dostat do fotografie náš vnitřní svět, působí naše práce leckdy až snově. Pokud se nebojíme umně použít a obhájit pokročilé techniky retuší, koláží, světel a tonalit, dostávají fotografie právě tu atmosféru, která nás přivede do hloubky fotografovy duše a napoví nám, co tím chtěl autor říci. Pozorujete-li práci někoho z kolegů delší dobu, rozpoznáte i období, ve kterých se nachází (ano, ta temná, i ta růžová období k nám patří). Proto se nebojte experimentovat, nedávejte si hranice typu – “tohle se nedělá”, “tohle není vhodné”, “to už se nepoužívá” a podobně. Pracujte na svých fotografiích srdcem. Nežeňte se za dokonalým výsledkem, protože co se v jednu chvíli zdá dokonalé, s odstupem času stejně za dokonalé neuznáte. Dokonalost patří v tomto případě do precizního provedení retuší a fotografií (tzn. nikdy to neodflákněte, ať už jste na jakékoli úrovni), nikoli do výsledného dojmu pro “diváky” a zavděčení se jim. Pravdou je, že se nikdy nezavděčíte všem, kritika (pokud je konstruktivní) se dá využít a ponejvíce se rozhodně nezavděčíte sami sobě.
3. INSPIRACE
Inspiraci sbírám pořád. Všude. Jak řekl můj oblíbený autor: “Já jen jdu cestami srdce, a dívám se… Dívám.” Když ztratím inspiraci, nejspíš přestanu fotit.
Takže.. Hurá do dalších let! Začátečníkům přeji mnoho radosti při objevování nových možností a při procesu učení se, těm pokročilým zase dobré světlo a žádné klišé!
Katka, která fotí právě dnes PÁR LET 😉
O autorce
Katka má za sebou sice teprve jen dva roky focení, ale už teď produkuje nádherné fotky. Její tvorbu můžete sledovat na portfoliu na 500px, Facebook stránce, nebo rovnou na webu kaie.cz. Pokud vás její styl psaní zaujal, nezapomeňte sledovat Katčin skvělý blog.
