Po více než půlroční pauze jsem se opět dostal k focení kamarádky Terky. Tu můžete znát z obálky mé nové knihy a již jsem zde zveřejnil reporty z našich dřívějších focení. Když jsme se viděli poprvé, fotili jsme v parku v Karviné. Další focení proběhlo v opuštěných stavbách v Ostravě (kousek od Nové Karolíny) a nakonec jsme zkusili takový experiment v podobě smutného klauna.
Protože zde budu častěji psát fotoreporty a nadpisy se opakují, po vzoru Honzy Zemánka budu uvádět v nadpisech fotoreportů i datum, kdy focení probíhalo. Stejně jako to má Honza na svém blogu (který určitě doporučuji navštívit!).
A teď už k aktuálnímu focení. Byli jsme domluvení na focení u Terky doma. Byl jsem navnaděn na zajímavý interiér, ale do poslední chvíle jsem nevěděl, jak bude byt vypadat. Byl jsem dost zvědavý, hlavně na to, kolik místa tam bude. Po příchodu do bytu jsem byl více než mile překvapen. Velká, světlá ložnice se zajímavými dekoracemi slibovala hodně příležitostí pro focení.
Terka měla připravená dost různých rekvizit a oblečení. Líčení a účes zvolila něco ve stylu pin-up. A jako začátek jsme vybrali křeslo v rohu ložnice. Stejně jako minule, i v tomto případě jsem svítil externím bleskem s nasazeným 60x60cm softboxem. Dále už budu vyprávět fotkama…
Zde jsem umístil blesk se softboxem vpravo vedle křesla. Snažil jsem se ho přiblížit co nejblíže tak, aby se nepletl do záběru. Chtěl jsem totiž nastavit blesk silněji a tak, aby tvořil hlavní zdroj světla v místnosti. Chtěl jsem si vyhrát se stíny a mít nasvětlenou především jen část obličeje vpravo snímku. Trochu rušivě může působit přechod mezi modrou a bílou zdí. Nějak mě při focení nenapadlo zkusit křeslo přesunout jinam 🙂
Různé rekvizity hodně pomůžou při focení. Taková kniha, nebo hrnek působí velmi dobře. Pomůžou zaměstnat ruce a můžete tím fotky oživit a udělat je zajímavější. Terka střídala na křesle různé polohy a já se snažil různě přesouvat a vychytával jsem ty nejlepší momenty. U fotky vlevo mě mrzí, že zrovna u téhle chvíle to vyšlo tak, že roh místnosti prochází zrovna za hlavou. U těchto fotek pokud si dobře pamatuji byl blesk namířen na strop (abych si to příště někam psal :)).
Vlevo jsem experimentoval s úhlem pohledu a zkoušel jsem to vzít trochu z nadhledu. U fotky v pravo jsem si chtěl zkusit temnější scénu. Proto jsem blesk se softboxem namířil znovu přímo na obličej a zvedl jsem clonové číslo a zkrátil expoziční čas.
Z křesla jsme se přemístili k oknu, kde jsem chtěl vyzkoušet snímky se záclonama. Jenže vždycky mě tam něco rušilo, tak z celé „oknové“ série zůstala jen fotka vlevo. Terka na sebe hodila slušivý růžový svetr a jen co jsme dofotili u oken, šlo se fotit na postel. Světlé povlečení se k tomu focení hodně hodilo.
U „postelových“ fotek jsem použil k nasvícení blesk namířený na strop, abych dosáhl pokud možno co nejvíce měkkého světla.
Trošku neplánovaně se mi podařilo pořídit i tyto momentky. Během focení se přišel Radim rozloučit s Terkou a já jako správný fotograf samozřejmě nepřestal fotit 🙂 Sice už jsem někdy mezi přáteli s tím neustálým focením ostravný, ale díky tomu pak vznikají zajímavé snímky a momentky, které je fajn mít zachycené. A když v tomhle případě byla scéna už hezky nastavená a nasvícená, proč toho nevyužít 🙂
Pro změnu pár fotek na výšku. Vlevo si všimněte, jak dokáže být jednoduchá póza typu „jedna ruka za/na hlavu, druhá na bříško“ účinná a může vypadat zajímavě. U fotek, kdy osoba leží na zádech je to skvělý způsob, jak zaměstnat ruce a vytvořit kompozičně zajímavý snímek. Když jsou ruce třeba u těla, nebo obě za hlavou, je to potom problematičtější. Takhle se tají vymyslet různé obměny, vystřídat pozici rukou, vyměnit úhel pohledu a podobně. Fotka vpravo je další taková momentka. Celou dobu nám tam asistovala kočka (kterou jsem několikrát málem zašlápl) a zrovna u tohoto záběru při focení skočila na Terku 🙂
Po posteli přišlo na řadu zrcadlo. To je vždycky vděčný námět na focení. Původně jsem předpokládal klasické zrcadlové fotky, kdy se slečna před zrcadlem upravuje a já zaberu záběr přes zrcadlo. Terka ale opět překvapila (když už myslím, že mě ničím nemůže překvapit, tak mě přesvědří o opaku :)) a vymyslela tuhle sérii. Využili jsme odrazu zrcadla a při komponování jsem skryl okraje zrcadla tak, abych se zaměřil hlavně na obličej Terky. Zaujaly mě tyto dva snímky, kde při jednom se kouká sama sobě do očí a v druhém se dívá do objektivu. Oba mají své kouzlo, každý trochu jinak. Při těchto fotkách byl blesk umístěn za zády Terky, mírně z boku a byl na něm nasazen softbox a namířen byl na Terčiny záda. Zrcadlo nebylo úplně čisté, což se projevovalo hlavně při silném nasvícení bleskem. Původně jsem s tím chtěl něco dělat, ale pak mi došlo, že právě ty nečistoty na odrazu v zrcadle tomu dodají na atmosféře. Být to čistý odraz, nebylo by to ono.
Jako další přišlo na řadu focení obličeje na čistě bílém pozadí. Využil jsem stejného nasvícení, jako při testování nového softboxu se Šárkou. Umístil jsem softbox těsně za hlavu Terky tak, aby nebyly vidět okraje a bílá plocha softboxu pokryla celý snímek. Aby byl nasvícen i obličej, bylo potřeba světlo z blesku ještě odrazit zpátky. U mě doma to bylo jednoduché, tam posloužila bílá zeď. U Terky se takový kus bílé zdi nenacházel, proto jsme museli improvizovat. Dveře v ložnici byly bílé, proto jsem se postavil před dveře, Terka stála proti mě, za ni byl blesk se softboxem a za mnou dveře. Ty nepůsobily tak efektně jako bílá velká zeď, ale alespoň trochu posloužily. Místy se do scény pletl chaldnější odstín z modrých zdí, ale to jsem ještě dodatečně doladil v počítači.
Využili jsme toho k focení různých výrazů. Naprosto mě uchvátila tato prostřední fotka. Ten výraz je tam naprosto dokonalý.
Pak ještě několik fotek na šířku. Hodně se mi líbí fotka vpravo nahoře, ale bohužel jsem zde zaostřil trochu mimo a oči jsou trochu mimo hloubku ostrosti. I tak na mě snímek působí hodně zajímavě, proto jsem ho ponechal a nevyhodil. U dalších dvou asistovala opět kočka. Bohužel se mi nepodařilo vyfotit moment, kdy kočka kousla Terku do nosu 🙂 Očividně kočku focení před softboxem úplně nenadchlo.
A na závěr jsme udělali pár záběru před modrou zdí. Zde jsem upravil nastavení foťáku a blesku tak, aby světlo z venku bylo jako hlavní zdroj světla a světlo z blesku jen prosvítilo stíny. Blesk s nasazeným softboxem byl umístěn vpravo a okno bylo zase na levé straně. Ze stínů je vidět, který zdroj světla byl silnější. Bohužel jsem si u těch posledních snímků nehlídal moc expoziční čas a spousta fotek vyšla bohužel rozmazaná. Ale není se čemu divit, ten den jsem nafotil skoro 1000 snímků, takže v tuhle chvíli jsem byl už dost přepracovaný a moc mi to nemyslelo 🙂
Celkově jsou dojmy z tohoto focení naprosto fantastické. Já si po dlouhé době odpočinul a při focení jsem nemusel moc přemýšlet nad tím, co a jak fotit. Terka neustále vymýšlela skvělé pózy a nápady na to, co budeme fotit. Bral jsem to jako krásný odpočinek proti focením, kde promýšlím většinu věcí já 🙂
Hodně mě taky zaujalo prostředí, ve kterém se fotilo. Ta ložnice byla fakt stylová a focení probíhalo skvěle. Bylo dost světla, i když jsem většinu času používal světlo z blesku jako hlavní zdroj světla. Teprve na konci focení mě napadlo využít blesk jen k prosvícení stínů, ale kvůli únavě jsem si moc nepohlídal expoziční časy a fotky byly často dost rozmazané.
Celé jsem to odfotil s pevnou padesátkou. Nějak jsem si v poslední době ten objektiv zamiloval. Bohužel občas zlobí a ostří trochu špatně (ale BB nebo FF to asi nebude, protože někdy fotí před, někdy za zvolený bod). Proto fotím raději více snímků, pro jistotu že by byl některý zaostřen špatně. U tohoto focení jsem šel trochu do extrému a s Terkou jsme nafotili skoro 1000 fotek. Netřeba popisovat to peklo, které jsem měl následně s tříděním, výběrem a úpravou fotek 🙂
Skvělé focení jsme potom zakončili procházkou po Ostravě (kde jsem si připomněl jeden rok, co jsem tam pracoval) a taky jsme si dali naprosto luxusní palačinky…i když už nevím, ve kterém podniku to bylo 🙂 Po tomto focení už je mi jasné, že musíme s Terkou fotit častěji, protože focení s ni je vždycky naprosto fantastické.
