Už se pomalu začínám ztrácet v tom, kolikrát jsem už s Terkou fotil. Vím jen, že napolsedy to bylo někdy před dvěma měsíci a jak to tenkrát dopadlo se můžete podívat v tomto článku. I tentokrát jsme fotili u Terky v bytě, ale samozřejmě jsme zkoušeli zase trochu jiné fotky. Fascinuje mě, kolik se toho dá vymyslet na tak malém prostoru 🙂
Abych nemusel u všech fotek rozepisovat podmínky, tak to uvedu rovnou na zde. Venku už bylo šero a byly zatažené žaluzie. Místnost byla tedy nasvícena pouze umělým světlem a ještě tak slabým, že se autofocus sotva chytal. Zbytek práce obstaral externí blesk, který byl umístěn na stativu s nasazeným 60x60cm softboxem (konkrétně tímto skládacím). Pozici blesku většinou poznáte podle stínů. Vzhledem k malému prostoru v pokoji jsem měl nakonec blesk většinu času na jednom místě – na pravé straně (z mého pohledu).
Hned ze začátku focení se mi povedla tahle série snímků. Ten uprostřed je pak můj asi nejoblíbenější z celého dne. Využil jsem modré zdi a kvůli nedostatku místa jsem byl omezen jen na focení části postavy. Počítal jsem s tím, že blesk bude házet na stěnu stíny, proto jsem upravil vzdálenost blesku a odstup Terky od zdi tak, aby stín nevypadal rušivě.
Dále jsme zkoušeli několik záběrů se sklenou vína a s cigaretou. Původně jsem se snažil taky nějak efektivně zachytit kouř. Ale výsledky nebyly přesvědčivé – buď jsem špatně exponoval, nebo jsem zrovna zmáčknul spoušť ve špatném momentu – takže třeba výraz nebyl úplně vhodný. Snímek vpravo pak vznikl tak, že jsem umístil softbox přímo za hlavu Terky.
Problém u těchto snímků je v tom, že se do obličeje dostane málo světla a některé části obličeje jsou pak podexponované. Naopak další části obličeje jsou přeexponované a velmi špatně se to poté upravuje. Tentokrát jsem si odrazil část světla zpátky do obličeje – posloužil obyčejný bílý ručník co jsem tam našel v pokoji.
Při takovém typu focení hodně záleží na výrazu focené osoby. Pro zajímavost uvedu, že fotka vlevo byla pořízena klasicky (tedy Terka nadhodila nějakou pózu a chvíli tak počkala). Fotka vpravo je ale momentka a vznikla tak, že si Terka upravovala vlasy a já ji zachytil v pohybu, zrovna když to nečekala. I přestože je v levém horním rohu část ruky a působí docela rušivě, fotka se mi svým způsobem líbí.
Další ze série s bílým pozadím…
Ten večer jsem měl zrovna chuť na focení netradičních snímků. Dost jsem si vyhrál s nasvícením a i přesto, že jsem měl jen jeden zdroj světla, využíval jsem toho naplno. Zde jsem se snažil docílit siluety s tím, že v obličeji bude jen slabý náznak detailů. Blesk jsem umístil tak, aby pravá horní strana byla hodně světlá a tvořila kontrast s černými vlasy. Vržený stín pak měl ztmavit levou část snímků. A do obličeje jsem dostal jen trochu světla, aby toho bylo vidět opravdu jen málo. Už při focení jsem nad touto fotkou přemýšlel jako nad černobílou. Nakonec to vyšlo skoro přesně podle představ 🙂
Dále jsem měl další konkrétní záměr pro fotky – chtěl jsem využít zrcadla opřeného o stěnu a pomocí vhodného nasvícení eliminovat zbytek pokoje. Hrál jsem si s kompozicí a u dvou snímků jsem se snažil o schování očí za okraj zrcadla. U dalšího snímku jsem se pak zaměřil na výraz v obličeji. Trochu problém je u snímku vlevo s rukou za hlavou. Ta je mimo hloubku ostrosti a působí dost rušivě. Nějak jsem se v tu chvíli zaměřil hlavně na obraz v zrcadle, že jsem si tohoto nevšiml.
Další hra se světlem a stíny. Dal jsem si záležet na tom, aby bylo nasvíceno jen to co chci a oči jsem nechal tmavší. A u skutečného obrazu obličeje v pravém horním rohu jsem oči nezahrnul úplně. U tohoto typu snímků je důležité sladit jak kompozici celého záběru, tak výraz focené osoby. Sprývným umístěním a nasměrováním zdroje světla už se pak dá ladit zbytek a zdůrazňovat konkrétní části snímků. Díky použití softboxu jsem mohl lépe směrovat světlo a vyhnul jsem se ostrým stínům. Při použití deštníku bych měl problémy dosáhnout podobného výsledku, protože by blesk osvítil více i zbytek pokoje.
Další varianta se zrcadlem. Tentokrát jsem to bral z podhledua zkusil do snímku zachytit i lustr. Rozmazaný flek vlevo je ruka a i přes to, že zabírá velkou část snímku a je mimo hloubku ostrosti, nepůsobí na mě rušivě a zajímavě doplňuje snímek. Část se zrcadlem pak zabírá jen část snímku.
Zkusili jsme pověsit tmavou deku přes dveře a díky tomu jsem mohl tvořit i snímky s černým pozadím. Stačilo jen zvolit správnou kombinaci síly záblesku a expozičního času.
Nakonec jsme se pustili do několika fotek na posteli. Využil jsem jako rekvizity plný talíř jahod (ještě předtím, než jsme se do něj pustili :)). U těchto tří fotek jsem sundal softbox a nasměroval jsem blesk na zeď, na které byla záclona a okna. Blesk mířil i trochu nahoru a dosáhl jsem tím měkkčího nasvícení. Vždy záleží na tom, čeho chcete dosáhnout a není vůbec na škodu způsoby nasvícení během focení prostřídat. Buď podle konkrétní situace, když budete chtít dosáhnout určitého výsledku, nebo když budete chtít experimentovat.
A pro pobavení pár dalších fotek…takto stylově jsem fotil 🙂
A při focení jsme měli takovou roztomilou společnost 🙂
Každé další focení s Terkou je lepší a lepší. Z fotek mám velkou radost a na to, že jsme fotili celou dobu v jedné místnosti jsme z toho vytěžili maximum. Tentokrát jsem si ale více rozmýšlel co a jak budu fotit. Posledně jsem totiž udělal skoro 1000 fotek a následná práce s fotkama mi dala hodně zabrat. Tentokrát jsem byl pečlivější a rozvážně jsem vše připravoval ještě před zmáčknutím spouště. Tentokrát jsme vyfotili „jen“ 500 fotek.
Jediné co mi při focení dělalo problémy bylo slabší nasvícení pokoje. Autofocus se moc nechytal. Tedy okrajové ostřící body skoro vůbec, u toho středového to bylo lepší. Proto bylo některé focení pomalejší, protože ostření trvalo déle. Naštěstí Terka byla trpělivá a dokázala vydržet s daným výrazem, než jsem zaostřil a domáčkl spoušť.
Pokud se vám fotky líbí, budu rád za komentáře, lajky a sdílení článku 🙂 A pokud byste se rádi dozvěděli o focení lidí více, mrkněte na mou knihu Jak na focení portrétů. Vložil jsem do ni všechny mé poznatky a znalosti.
