Za poslední týden jsem byl fotit na hlaváku v Praze už potřetí. Tentokrát mě ale zastihlo obrovské štěstí. Byl jsem totiž na správném místě, ve správnou dobu…a navíc s tou správnou osobou.
Při focení s Verčou nikdy nevím, co mě čeká. Bylo to již naše 4. focení a pokaždé si sebou vezme jinou zásobu oblečení a doplňků. Původní plán bylo focení v uličkách Starého města s tím, že se pak možná ještě přesuneme na hlavák. Jenže jsem nepočítal, že bude tak slunečno a tak jsem navrhl, že pojedeme nejdřív na hlavák, protože tam se mi takové světlo bude hodit. A bylo to hodně moudré rozhodnutí.
Dorazili jsme na místo zrovna, když bylo slunce už dost nízko, mělo krásně teplé barvy a hezky nasvítilo nástupiště. Přišli jsme akorát včas…celá ta nádhera trvala jen něco přes půl hodiny. Verča byla hezky barevně sladěná a tohle byly zahřívací fotky. Z počátku jsem měl zaplý externí blesk s 30x20cm softboxem na projasnění stínů. Světlo bylo ale tak dokonalé, že jsem jej u dalších snímků vypl a fotil jen za využití přirozenného denního světla.
Dále jsem se rozhodl využít lavičky. Původní záměr byl takový, že to zaberu přesně z toho středu laviček a udělám to symetrické. Nakonec to ale nevypadalo vůbec dobře, tak jsem zkusil popojít o pár kroků doleva a výsledek byl mnohem lepší.
Zkusili jsme taky akční snímky ve výskoku. Verča si pak oblékla červený svetr a šla blíže ke kolejím. Ta kombinace byla naprosto fantastická a do toho se pustila i do různých póz a výrazů.
Díky tomu vznikly tyto dvě fotografie. Ta vpravo je asi má nejoblíbenější z toho dne. Stačilo jen pozorovat a být připraven zmáčnkout spoušť v tu správnou chvíli.
Slunce už pomalu zapadlo, světla bylo méně a my jsme změnili téma. Cíl byl vytvořit snímky, ze kterých to bude působit, jako by Verča na někoho čekala. Měla dokonce i květiny jako rekvizity. Už při stisku spouště jsem měl v hlavě to, jak chci aby fotky vypadaly. Tedy trochu teplejší odstíny a desaturované barvy.
Oba nás zaujal ten sloup a proto jsme vymýšleli, jak ho co nejlépe využít. Ono je docela fajn někdy focenou osobu o něco opřít.
No a nakonec si Verča vlezla na tu konstrukci a začala tam předvádět různé pózy.
Z toho focení jsme si odnesl dost silné dojmy. Úplně mě to pohltilo a byl jsem unešený tou atmosférou. Jednak úžasným světlem, ale taky tím, co Verča před objektivem předváděla. Uvědomil jsem si ale taky, jak je důležité mít štěstí. Být na správném místě, ve správnou dobu s tou správnou osobou. To člověk těžko naplánuje. Ale když se to všechno sejde, tak je to mazec.
Třeba během tohoto focení jsem fotil klasicky na prioritu clony, nechal jsem maximálně otevřenou clonu a hýbal jsem jen s citlivostí a kompenzací expozice (případně kompenzací expozice blesku). Vůbec si ale neuvědomuju, že bych řešil nastavení foťáku. Po celou dobu jsem se soustředil na to, co se děje před objektivem. V průběhu focení jsem instinktivně vypl blesk. Až pak při probírání fotek v počítači jsem si všiml z exifu, jak jsem jednotlivé nastavení měnil.
A taky jsem si znovu potvrdil, že i bez blesku se dá dosáhnout úžasných portrétů. Stačí vnímat světlo kolem 🙂
Nakonec ještě jeden postřeh. Hledejte zajímavé lidi na focení. Jasně, že se dá každý nafotit tak, aby vypadal dobře. Ale spolupráce s kreativníma a bláznivýma (v dobrém slova smyslu :)) lidma vás může posunout o neskutečný kus dále.
Pokud vás článek zaujal, podívejte se na mou knihu Jak na focení portrétů, ve které se dočtete vše důležité k tomu, abyset mohli tvořit taky podobné snímky 🙂
