Možnost použít při focení vysoké hodnoty ISO je někdy k nezaplacení. Vždy když je nedostatek světla a vy potřebujete zkrátit expoziční čas, nebo zvětšit clonové číslo, právě změna citlivosti vám pomůže. Často ale v poučkách, návodech a v diskuzích najdete doporučení, abyste používali jen ty nejnižší citlivosti. Jak to tedy je?
Opravdu s rostoucí citlivostí (citlivost = ISO) klesá i kvalita fotografie. Roste šum, detaily z fotografie mizí a stejně tak se zhoršuje i podání barev. Všechny zmíněné problémy pak záleží na dalších okolnostech. Především na velikosti snímače (čím větší, tím obvykle lepší kvalita), na použité technologii (novější snímače si uchovávají dobrou kvalitu i při vyšších citlivostech) a pak třeba i na délce expozice (čím delší, tím více šumu).
Canon 60D, ISO 6400
Nejhorší je situace u klasických kompaktů a mobilních telefonů. Tam dochází při zvýšení citlivosti k opravdu znatelnému poklesu kvality a výsledné fotky pak připomínají spíše olejomalbu. Pokud fotíte takovým zařízením, raději opravdu dodržujte poučku o tom, abyste drželi citlivost na minimální hranici (o to se v těchto případech stejně asi bude starat automatika).
Něco jiného je ale v případě, že vlastníte zrcadlovku, nebo kompakt s velkým snímačem. Dnešní přístroje zvládají vcelku bez problému citlivosti do ISO 1600. I hodnota 3200 bývá obvykle ještě použitelná a teprve nad touto hodnotou už začínají být problémy velmi viditelné. Samozřejmě záleží na konkrétním přístroji a způsobu určení. Co tím myslím?
Kdy vysoké ISO použít?
Jsou situace, kdy zadání vyžaduje maximální technickou kvalitu fotografie. Například pokud chcete pořídit úžasnou fotografii krajiny, měli byste opravdu fotografovat na nejnižší ISO, ideálně ze stativu, abyste zachytili co nejvíce detailů. Nebo třeba při fotografování produktových fotografií – tam jsou detaily a kvalitní podání barev taky velmi důležité. Pokud je technická kvalita fotografie hodně důležitá, používejte co nejnižší citlivosti.
Pokud jde více o zachycení momentu, případně o nějaký umělecký snímek, vysoké citlivosti se naopak bát nemusíte. Dejme tomu, že fotíte na rodiné oslavě. Myslíte si, že někdo bude fotky zkoumat při 100% přiblížení a stěžovat si na to, že tam je hodně šumu? Spíše ocení, že jste zvládli zachytit ty nejzajímavější momenty a zachovali jste přitom atmosféru z celé události. Zde je lepší mít zachycen ten správný moment a technická kvalita fotografie je až druhořadý parametr.
Stejně tak při různých uměleckých snímcích. Podívejte se na slavná díla známých fotografů z dob kinofilmu. Často bývají po technické stránce nepovedené (silné zrno, někdy i špatné zaostření), ale přesto mají úspěch, protože jsou zajímavé.
Fujifilm X-E2 ISO 2000, Canon 60D ISO 4000
Jak zmírnit následky vysokých citlivostí?
To že vysoké ISO degraduje kvalitu fotografií je jasné. Je ale možné s tím alespoň trochu bojovat a pokusit se takové snímky ještě trocu vylepšit.
- Fotit do rawu – při focení do rawu získáte mnohem více možností, jak z fotek dostat maximum detailů. U některých fotoaparátů je rozdíl mezi výstupem z JPEGu a rawu ohromný. Pokud nevíte o co jde, přečtěte si článek, ve kterém popisuji co to je formát raw.
- Použít nástroje na odstranění šumu – možná to umožňuje i váš editor, je potřeba vyzkoušet, k jakým výsledkům to vede. Důležité je to nepřehnat, aby nevznikly nepřirozeně vypadající snímky. Úplně ideální je pak odšumovat jen lokálně ty oblasti, kde je šum nejvíce rušivý (například modrá obloha).
- Snížit saturaci – některé fotoaparáty produkují dost rušivý barevný šum. Ten se špatně ostraňuje, ale můžete jej zmírnit například snížením barevnosti snímku. U fotografií pořízených za umělého osvětlení to může celkově pomoct odstranit problém s “divnými” barvami.
- Převést do černobílé – když je šum dost znatelný, zkuste převést snímek do černobílé. Zde hodně záleží na tom, o jaký snímek jde a jaké bude jeho použití. Nehodí se to pro všechny situace, ale pokud v dané situaci černobílá varianta nevadí, použijte ji. U černobílých snímků šum opravdu nepůsobí tak rušivě a někdy dokonce pomůže ještě přidání dalšího umělého šumu v editoru.
Canon 60D ISO 4000 – u některých snímků na šumu opravdu nezáleží.
Canon 60D ISO 1250
Lepší technicky špatná fotka, než žádná fotka
Při focení se řídím tím, že je důležité zachytit ty správné momenty. Zaměřte se na emoce, zajímavé události a pracujte s kompozicí. Pokud je fotka opravdu zajímavá, nikdo nebude řešit, že je tam někde nějaký šum. Stejně tak třeba při tistku fotografií se mnoho šumu ztratí, případně fotku dokonce ozvláštní.
O maximální technickou kvalitu se starejte jen tehdy, když je to opravdu nutné. A neposlouchejte technicky zaměřené fotografy, kteří hodnotí snímky pouze pohledem na histogram a analýzou šumu a detailů v obraze.
A nezapomeňte – technicky špatná fotka může být skvělá. Technicky perfektní fotka může být nezajímavá. A naopak. Určitě ale neuškodí, když se budete snažit o to, abyste dosáhli za daných okolností co nejlepší kvality fotografií. Článkem tedy nenabádám, abyste to flákali a na kvalitu fotek nebrali ohledy. Jen se prosím při své tvorbě neomezujte a používejte všechny možnosti, které vám vaše technika nabízí. Sami si vyzkoušejte, co je pro vás ještě akceptovatelná hranice, abyste věděli co a jak v terénu můžete bez obav použít.
Nedávno jsem si pro takové případy koupil monopod http://www.oehling.cz/benro-c28t-monopod. 410 gramů je jak nic a dává mnohem větší volnost než stativ. Stativ se mi málokdy chtělo rozbalit, navíc manipulace s ním nic moc. Monopod je rozložený za 20 vteřin a ušetří klidně 2 EVčka na expozici, tj. znatelně méně šumu.
Mimochodem na odstranění šumu mi přijde zatím jednoznačně nejlepší Lightroom – tam jsou algoritmy už hodně vychytané. Hodně lidí chce ale fotky třeba jenom na vystavení na FB, a tam se horší kvalita při zmenšení skoro eliminuje 🙂