Proč jsem přešel k Fujifilmu

Nedávno jsem se rozhodnul prodat svou zrcadlovku a místo ni si pořídit bezzrcadlovku od Fujifilmu. Začlo mi chodit mnoho dotazů, proč jsem se takto rozhodl. Abych nemusel všem odpovídat zvlášť, rozhodl jsem se sepsat článek, na který budu už jen odkazovat. Třeba to pomůže lidem, kteří nad podobnou změnou přemýšlejí.

Začnu pěkně od začátku. Můj poslední fotoaparát byl Canon 60D a vlastnil jsem objektivy Tamron 17-50mm f2.8 VC a Canon EF 85mm f1.8. Chyběl mi ale nějaký světelnější objektiv s kratším ohniskem. Jenže v rámci APS-C zrcadlovek bych se s žádnou neposunul nikam dále a nepřineslo by mi to žádné zásadní zlepšení. Smysl by dával jedině přechod na fullframe zrcadlovku. Jenže to by obnášelo i obměnu objektivu.

Problém ale nastal v tom, že Canon nenabízí žádnou fullframe zrcadlovku, která by mě zaujala. 6D je zbytečně moc osekaný s nedostatkem AF bodů (namačkaných uprostřed) a 5DmkIII je moc drahý (a pro mě má mnoho zbytečných funkcí). Abych si opravdu polepšil a byl s novou sestavou spokojený, musel bych přejít k Nikonu – buď D750, nebo D800. A samozřejmě tím pádem i vyměnit objektivy a veškeré příslušenství co mám. Stálo by mi to ale za to?

Proč zrovna Fujifilm?

Vše začalo už koncem roku 2013, kdy jsem poprvé dostal do ruky Fujifilm X-Pro1, tenkrát nejvyšší model. Bylo to v kombinaci s pevným 35mm objektivem. První dojmy byly hodně rozporuplné. Z designu, ovládání fotoaparátu a kvality fotek jsem byl nadšený. Ostření bylo ale tragicky pomalé a elektronický hledáček nebyl zrovna nejlepší. Ale i tak mě focení s X-Pro1 hodně bavilo. Tenkrát jsem o Fujifilmu uvažoval spíše jako doplňku k hlavnímu foťáku.

Dále se mi k testování dostaly fotoaparáty X100S, X-E2, X-M1, X-T1 a mnoho různých objektivů. S každou další aktualizací firmwaru se Fujiny zlepšovaly – kvalita a obnovovací frekvence hledáčku, rychlost autofocusu a různé drobné vychytávky. Stejně tak začaly postupně vycházet nové objektivy a já v půlce roku 2014 zjistil, že bych bez větších problémů mohl přejít od své stávající zrcadlovky k Fujifilmu. A co více – s Fujifilm foťáky se mi fotilo lépe a dosahoval jsem lepších výsledků.

Hodně jsem řešil, jestli se vydat (logičtější) cestou a přejít na fullframe zrcadlovku. Četl jsem zkušenosti mnoha fotografů, kteří přešli z fullframe zrcadlovek na Fuji. Stahoval jsem desítky srovnávacích rawů, kdy byla stejná scéna pořízená nějakým fullframe foťákem a fujifilmem. Zkoušel jsem snímky různě upravovat a testoval jsem, jak moc velký rozdíl tam je.

Došel jsem k závěru, že rozdíl tam je. Hlavně co se týká práce s hloubkou ostrosti, tam bych měl s FF foťákem výhodu. Ale zase bych měl mnohem více starostí s ostřením, celá sestava by byla dražší, větší a těžší. A co se týká kvality fotek – u publikování na webu a tisku na běžné formáty by ten rozdíl stejně nebyl znatelný.

Co beru jako výhody

• EVF – oproti optickému hledáčku v zrcadlovce zde u Fujifilmu můžu kdykoliv zvětšit obraz a prohlédnout si 100% zobrazení scény ve zvolené oblasti zaostření. Můžu tak přesněji zaostřit manuálně, nebo zkontrolovat, kde je zaostřeno. Taky hned vidím, jak snímaná scéna vypadá a jak bude exponovaná (pokud zrovna nefotím s bleskem). I manuální ostření je díky funkci zvýraznění hran použitelné a docela přesné. Mnohem lepší hledáček bych měl u Fuji X-T1, ale více mi vyhovuje tvar a ovládání X-E2.
• Spolehlivé a přesné AF – můžu vybrat oblast zaostření kdekoliv po celé ploše snímků a díky detekci kontrastu nehrozí problémy s FF/BF. Vzhledem k povaze snímků si můžu zvolit i velikost ostřící oblasti – velká oblast pro rychlejší ostření, malá oblast pro přesné zaostření na konkrétní bod ve scéně (vhodně např. při focení s clonou f1.2 a zaostření pouze na jedno oko, kdy je zbytek obrazu mimo HO).
• Kvalitní světelné objektivy – zatím mám 23mm f1.4 a 56mm f1.2. S oběma můžu fotit bez problémů na plně otevřenou clonu – ostření je přesné a objektivy mají i na plně otevřenou clonu dobrou kresbu. A díky spolehlivému AF se nemusím bát špatného zaostření – procento odpadu je o dost menší, než co jsem měl v případě zrcadlovek.
• Ovládání, velikost a vzhled přístroje – zrcadlovka pro mě představovala pracovní nástroj, který jsem docela nerad vytahoval, pokud jsem neměl pádný důvod. Naproti tomu je X-E2 relativně kompaktní a focení s ni je pohodovější. Díky nízké váze nemám problém si hodit foťák na krk a chodit s nim pár hodin venku – v podstatě jej ani nějak nevnímám. Zrcadlovku jsem tahal ven jen když jsem vyloženě fotil, během přesunů jsem měl tendenci schovávat do batohu. (Otázkou je, jestli časem nezačnu X-E2 vnímat stejně jako dříve zrcadlovku a nabudu dávat raději přednost mobilu…)
• 100% náhled na fotku – při prohlížení snímků, nebo během focení si můžu pomocí jediného stisknutí tlačítka zobrazit 100% přiblížení. Je to šíleně užitečná vlastnost, která mi u dřívější zrcadlovky chyběla. Navíc to má Fuji tak vychytané, že při prohlížení snímků po stisknutí tohoto tlačítka přiblíží snímek v oblasti, kam jste ostřili. Takže když chci ověřit, jestli mám obličej správně zaostřený, stačí mi ke kontrole jeden stisk tlačítka.
• Kvalitní výstup a pružné raw soubory – s fotkami z Fujifilm foťáků se mi pracuje dobře. Díky velkému dynamickému rozsahu lze jednoduše opravit chybně exponované snímky, případně zvládnout scénu s velkým dynamickým rozsahem na jeden snímek. U vyšších citlivostí se sice objevuje šum, ale ten není vůbec rušivý a i s nim vypadají snímky dobře. Protože často fotím na vysoké ISO, je to pro mě super vlastnost.
• WiFi – můžu ovládat foťák mobilem a taky stahovat fotky. Moc často to nevyužiju, ale občas je to zatraceně užitečná fíčura.
• Nové funkce a zlepšení díky novým firmwarům – líbí se mi přístup Fujifilmu, kdy i pro starší přístroje vycházejí aktualizace firmwaru, které přinášejí vylepšení (rychlejší obnovovací frekvence hledáčku, rychlejší AF, nové funkce…) a opravují chyby. Jasně, bylo by lepší, kdyby vše bylo dokonalé už s vydáním přístroje na trh…ale přijde mi to sympatické takhle podporovat uživatele.

Velkou výhodu EVF poznáte při focení v protisvětlu. Už žádné oslepování se skrz optický hledáčel! 🙂 Navíc, ostření bylo hodně spolehlivé i v těchto podmínkách.

Stinné stránky přechodu na Fuji

• Absence vysokorychlostní synchronizace blesku – celkově je Fujifilm hodně pozadu co se týká možností práce s blesky. Chybí výkonné TTL blesky (první zajímavou možností je Nissin i40, který umí díky menšímu workaroundu pracovat i v HSS režimu). X-Sync čas je 1/180s, což není nijak skvělá hodnota. Když do toho přidáte minimální ISO 200, nejkratší čas 1/4000s…nevychází to pro práci s blesky moc dobře. Pokud chcete fotit na plně otevřenou clonu a blýskat do toho, musíte pracovat buď v temnějším prostředí, nebo si pomoct ND filtry.
• Menší rozsah ISO – při focení v rawu na výběr jen mezi 200 – 6400. Uvítal bych nižší ISO i vyšší. I když bude ISO 6400 pro většinu situací stačit, občas je fajn mít možnost to zvýšit a zachytit tak momentky, které by se jinak zachytit nedaly. A to i za cenu horší obrazové kvality. Vzhledem ke kvalitě fotek na ISO 6400 si myslím, že tam ještě nějaká ta rezerva je.
• Menší výdrž na baterii – u Canonu 60D jsem se dostal bez problémů na více než 1000 fotek na nabití. Většinou jsem dával nabíjet někde na poloviční kapacitě, kdy ukazatel pořízených snímků ukazoval hodnotu kolem 800. Největší průser Fujifilmu ale je ukazatel baterie – neukazuje skutečný stav. Dlouho ukazuje plnou kapacitu, ale v momentě kdy klesne o jednu čárku, tak vám zbývá jen pár snímků. Náhradní akumulátory jsou zde nutností. I když mám odzkoušené, že běžné focení (do 400 snímků) zvládne bez problémů.
• Paměťová karta vedle baterie – dávám přednost oddělení karty od baterie, třeba jako má model X-T1 a většina zrcadlovek.
• Chybí výklopný displej, občas by se hodil
• Senzor u hledáčku občas přináší starosti navíc – zapíná se sice spolehlivě, ale občas se mi stává, že když ukazuji klientům fotky, mávnu nad nim rukou a přepne se mi obraz do hledáčku. Nebo když klienti ukazují, co se jim líbí/nelíbí, tak mi to občas taky přepínají 🙂
• Pomalejší ostření – není to ale taková tragédie, jak se často zmiňuje. Osobně dávám přednost pomalejšímu, ale přesnějšímu ostření. Nicméně třeba se setovým 18-55mm objektivem je rychlost ostření srovnatelná s mým Canonem 60D s nasazeným Tamron objektivem. Na sport, ani cokoliv rychlejšího to ale vhodné není. Kontinuální ostření nepoužívám, nemůžu soudit.
• Hlučné ostření u pevných objektivů – když jsem fotil slečnu venku, sama si všimla a komentovala hlučnost při ostření (“to dělá ten foťák?”). A teď si představte nějaké tiché prostředí v interiéru…
• Vyšší pořizovací náklady – když to srovnám s podobnou výbavou u zrcadlovek, je Fujifilm cenově dražší.
• Chybí objektiv s ohniskem kolem 85mm – Fuji sice chystá letos přijít s 90mm f2 objektivem, ten bude ale dost drahý a kdoví, kdy se začne prodávat. Další možností je buď zvolit světelný zoom 50-140mm (extra drahé, extra těžké a velké), nebo levnější a menší 55-200mm (s horší světelností). Případně pak manuální Samyang 85mm f1.8, nebo přes redukci nějaké staré manuální sklo.

Focení s Fujifilmem v ateliéru

Protože v poslední době fotím často v ateliéru, měl jsem trochu obavy, jak bude Fuji pro tyto situace vhodná. Před koupi jsem si ještě jednou půjčil X-E2 a vyzkoušel si to. Po několika testech jsem zjistil, že focení v ateliéru je docela v pohodě. Pokud jde čistě jen o ateliérové focení, dal bych přednost zrcadlovce.

Trochu problém byl při focení s objektivem 55-200mm, který měl na delším ohnisku už horší světelnost. Při focení v zatemněné místnosti osvícené jen slabou lampou už byl šum v hledáčku dost znatelný a ostření pomalé. Protože jsem stejně fotil na vyšší clony, řešil jsem to tím, že jsem si po prvním zaostření zamkl ostření a mezi snímky nepřeostřoval. Při focení se světelným objektivem (v tomto případě třeba 35mm f1.4) to bylo zcela bez problémů.

Další problém s ateliérovým focením jsem odhalil nedávno. Když jsem zvolil černé pozadí, měl jsem zatemněný ateliér a focená osoba byla nasvícena modelovacím světlem, fotoaparát v hledáčku hodně přeexponoval scénu, aby bylo černé pozadí světlejší. Špatně se tak kontrolovaly detaily (výraz atd.), proto jsem tyhle detaily kontroloval ještě druhým okem.

Co se po přechodu na Fujifilm změnilo?

Jsem teď díky novému foťáku lepší fotograf a dělám mnohem lepší snímky? Samozřejmě že ne, nic takového jsem ani neočekával. Vzrostla ale hlavně technická kvalita fotek a mám větší procento povedených snímků. Což se hodně projeví i na příjmech z focení (fotím lidi za nižší ceny s tím, že v ceně je pár fotek a za každou další se platí. Čím více povedených dám lidem na výběr, tím více si vyberou a tím více si vydělám).

U ateliérového focení je kvalita docela podobná jako v případě Canonu (cloní se na vyšší clony, kde se rozdíly v kresbě a kvalitě objektivů docela stírají). V případě venkovních fotek je ale rozdíl obrovský. Subjektivně mi přijde, že množství špatně zaostřených snímků je přibližně třetinové oproti Canonu. Těch chybně exponovaných mám teď taky méně, ale tam ten rozdíl není tak drastický – i u zrcadlovky jsem exponoval docela přesně.

Ve skutečnosti většinou fotím na plně otevřenou clonu a velmi nerad cloním. Je to pro mě příjemná změna a focení mě tak baví o dost více. Ale je fakt, že pracovat se světelností f1.2 už není žádná sranda. A i když AF zaostří správně, tak stačí když se vy, nebo focený objekt trochu pohnete a je to v háji…

Subjektivně mi taky přijde, že lidi vnímají lépe, když je fotím tímhle menším foťákem. Nejsou tak strnulí, jako když jsem na ně vytáhl zrcadlovku. Rozdíly se ale stírají, protože ty objektivy co používám jsou dost velké (zvlášť ta 56mm se sluneční clonou vypadá obrovsky). A to jsem se trochu bál, jestli to nebudou klienti vnímat negativně, když je budu fotit kompaktem. Zatím jsem s tím ale problém neměl (ani při focení zakázky s X100S).

Celkově jsem ale z celé změny nadšený. Když dám dohromady všechny klady a zápory, tak ty klady převládají a mě se teď pracuje mnohem lépe. Když půjdu někam na výlet, stačí hodit na krk X-E2 se setovým 18-55mm objektivem a nemusím se o nic starat – na krku to sotva vnímám. Na procházky městem nebo různé akce pak nasadím 23mm a využiju práci s hloubkou ostrosti u širokoúhlých záběrů. A když budu chtít fotit portréty, nasadím 56mm a je vystaráno. V jednoduchosti je krása 🙂

 

Celou tuto sérii jsem odfotil s nasazeným 56mm objektivem. Použito jen denní světlo – obloha byla zatažená a pršelo. Díky světelnosti f1.2 bylo ale světla dostatek a díky hluboké sluneční cloně jsem nemusel řešit kapky na čočce objektivu. Foceno pod Karlovým mostem, kde každý druhý turista měl větší foťák než já 🙂

Seťák 18-55mm jsem původně chtěl hned prodat, ale asi si jej nechám. Hlavně kvůli ohnisku 18mm a taky té univerzálnosti. Je malý, skladný, opticky dobrý, s účinnou stabilizací a je (oproti pevným sklům) hodně rychlý a tichý. Foceno z ruky když jsem se vracel z focení domů.

Co plánuji dále?

Investice do současné výbavy byla dost velká a na dlouhou dobu se spokojím s tím co mám. Hodně se těším na představení X-Pro2, který bude hlavně obsahovat novou generaci snímače. Ne že by současné X-TransII snímače byly špatné, ale přeci jen už jsou bez větších změn na trhu dost dlouho. Hodilo by se vyšší rozlišení, ale především větší rozsah ISO. Pokud se mi bude finančně dařit, pořídil bych si časem X-Pro2 jako hlavní stroj a X-E2 si nechal jako záložní tělo.

Co se týká objektivů, tam mi k plné spokojenosti chybí jen něco delšího. Takže si počkám na představení 90mm objektivu a buď na něj našetřím, nebo si koupím levně ten manuální Samyang 85mm. Dost mě láká 35mm objektiv, ale bojím se, že bych jej vedle 56mm objektivu moc často nevyužíval. Možná pak ještě časem koupím něco širšího – buď 14mm, 10-24mm, nebo chystaný 16mm. Ale i bez těch se v pohodě obejdu.

Pokud plánujete pořízení Fujifilm fotoaparátu nebo objektivu, doporučuji navštívit www.fujifoto.cz. Mám s nimi skvělé zkušenosti a i další výbavu budu kupovat tam 😉