V posledních měsících jsem se plácal v jedné velké kreativní krizi. Vždy když jsem z ni na chvíli vylezl, brzo mě zase pohltila a bránila mi v další tvorbě. To proto, že nemělo smysl nic fotit, z fotek jsem neměl takovou radost jakou bych měl mít a nebyl jsem spokojen s výsledky. Podařilo se mi ale postupně z krize vylézt a podělím se o rady, jak na to. Protože z toho co jsem slyšel se podobné krize dějí více fotografům a není to tak úplně neobvyklá věc.
1. Dívejte se na tvorbu ostatních stejně jako na tu svou
Co mě hodně ubíjelo byla představa, že ostatní tvoří o tolik lepší a zajímavější snímky než já. Že tam nemají žádné chyby které se objevují v mých fotkách a tolik mě štvou. Že jsou lépe a zajímavěji nasvícené. A spoustu dalších podobných postřehů. Jenže je zde velký rozdíl mezi tím, jak se fotograf dívá na své fotky a jak se dívá na ty cizí. Alespoň já to tak mám.
Na své fotky koukáme dlouho. Ladíme je, hrajeme si s nimi v editoru, vybíráme z desítky podobných snímků a celkem u nich strávíme hodně času. Proto se nám velmi rychle okoukají a nepřijdou nám už tak zajímavé, jako na začátku. Vidíme tam všechny chyby, protože je pečlivě při úpravách hledáme a případně se je snažíme později v editoru eliminovat (pokud to jde). Naproti tomu se fotkám ostatních autorů věnujeme jen chvíli. Co si budeme povídat, v záplavě stovek fotek, které na nás denně vyskakují ze sociálních sítí, se fotkám věnujeme maximálně pár sekund.
Je pak snadné dát na ten první dojem a myslet si, že fotky ostatních jsou bez chyb. Že jsou zajímavější a lepší než ty vaše. Jenže co jsem se zkoušel zaměřit na cizí fotky, které mě zaujaly, začal jsem brzo objevovat podobné chyby, které mě štvou na mých fotkách. Najednou jsem začal vidět třeba nevhodně zvolené nasvícení, divnou pózu, rušivé prvky v pozadí a podobně. Většinu z toho jsem při rychlém prohlédnutí fotky neobjevil. Navíc se i u cizích fotek začalo projevovat, že čím déle jsem na ně koukal, tím méně zajímavé mi přišly. A to jsem na ně nekoukal ani zdaleka tak dlouho, jak na ty své.
Takže pokud vám přijde že ostatní fotí mnohem lépe než vy, zkuste se na jejich fotky pořádně zaměřit. Tak jak se zaměřujete na ty své. Třeba dojdete k podobnému závěru jako já 🙂
2. Neřešte každou kritiku co vám přijde
Čím více lidí uvidí vaší tvorbu, tím více se jich bude k fotkám vyjdařovat. A to platí i o počtu negativních názorů a kritiky. Kritika může člověku hodně pomoct, upozornit ho na něco co třeba přehlídl nebo neviděl. Správná kritika může fotografa posunout o kus dále. Ale takovou kritiku umí psát minimum lidí. Většinou se setkáte jen s neužitečnou kritikou, která vás nikam neposune a maximálně vás otráví. A čím větší blbec ji píše, tím agresivnější a nepříjemnější formou je podána.
Takže když vám přijde kritika, zkuste se zamyslet který z těchto dvou případů to je. Jestli si jen někdo hejtováním vašich fotek něco nekompenzuje. I negativní kritika se totiž dá podat tak, že je za ni člověk rád a může se z ni poučit.
Určitě si ale dejte pozor na rady lidí, kteří mají naprosto odlišný vkus od toho vašeho. Pokud byste je poslouchali, tak byste se se svou tvorbou vydali tam, kam nechcete a ve výsledku by jste s ni spokojení nebyli.
Důležité je pochopit, že nikdy se nezavděčíte všem a každá fotka si najde své příznivce a odpůrce. Nejdůležitější by proto mělo být to, jak se fotka líbí vám.
3. Vyhněte se situaci, kdy se vám nahromadí hodně fotek k úpravě
To pak vede ke stresu a odkládání. Čím více toho je, tím více vás to pak bude brzdit v další tvorbě. Alespoň mě pak hodně odrazovalo vymýšlet a plánovat nějaké nové focení, když jsem věděl že ještě hodně modelkám dlužím hromadu fotek. Čím více se jich nahromadilo, tím to bylo horší. S tím jak jsem postupně začal fotky zpracovávat a uzavírat ty starší focení, uvolnilo se mi v hlavě místo na vymýšlení a plánování nových focení.
Toto ale bude dost individuální – znám fotografy, kteří si fotky raději nechávají nějakou dobu uležet a pouští se do jejich zpracování třeba až po několika měsících. Pokud se cítíte pohlcení a máte problémy se soustředit na nové focení, zkuste si udělat pořádek v těch předchozích, třeba vám to pomůže jako mi.
4. Přestaňte to brát tak vážně
Jsou to jen fotky. Nějaké se povedou více, některé méně. Některé budete mít v portfoliu dalších pár let a budou tvořit hlavní část vaší prezentace. Jiné po čase z webu úplně odstraníte a nejraději zapomenete, že jste něco takového vůbec fotili. Nemá smysl se tím zatěžovat a řešit, že každá fotka není top. To přináší zbytečně stres a odrazuje to od dalších focení. Přichází pak totiž pochyby, co když ty fotky nevyjdou tak dobře a budou slabší, než si přejete. Místo toho se spíše snažte, aby se vaše tvorba jako celek posouvala dále a aby se průměrná kvalita fotek pořád zvyšovala.
5. Obklopte se kreativními lidmi a sledujte fotky ostatních
Nakopnout vás může i vaše okolí. Stačí když se budete setkávat s lidmi, kteří sami něco tvoří. Je to totiž nakažlivé a takové diskuze vás můžou nakopnout k vymyšlení něčeho nového. Stejně tak můžete průběžně sledovat tvorbu dalších fotografů a čekat, až vás taky něco napadne. Nemyslím tím samozřejmě obyčejné kopírování cizích nápadů, ale hledání zajímavých podnětů, které trochu rozproudí vaší představivost a touhu tvořit.
6. Dejte si pauzu a odpočívejte
Někdy se ta kreativita ne a ne vrátit. Nenuťte se a dejte si pauzu. V klidu odpočívejte, věnujte se jiným činnostem a pročistěte si hlavu. Čím více se do tvorby budete nutit, tím horší to bude. Odložte foťák a věnujte se jiným věcem. Setkávejte se s přáteli, běžte se proběhnout nebo na procházku. A ono to časem přijde. A nebo taky ne…
To jsou mé tipy k zahnání kreativní krize. Budu rád když se v komentářích pod článkem podělíte o to, jak se s takovou krizí vypořádáváte vy. A pokud nějakou krizí zrovna procházíte, tak vás třeba potěší zjištění, že v tom nejste vůbec sami 🙂
Sám jsem takovou krizi už x-krát zažil, říkám tomu „prázdná studna kreativity“ a musím říct, že nejvíc mi pomáhá relax – jednoduše si od toho všeho na nějakou chvíli dáchnout a nechat to uležet. Nesmí se to totiž přehánět, nic se nesmí přehánět. A jak říká jeden můj Arménský přítel, musíme dobře odpočívat, abychom mohli dobře pracovat, neboť bez odpočinku není práce. A s tím souhlasím.
Ahoj, díky za článek. Zrovna takovou krizí procházím a drží se mne už x měsíců. Asi je to dané i tím, že jsem zaměstnán jako fotograf a cvakám 8 hodin denně na digitál, takže veškerá kreativita ve volném čase, jde díky tomu do pryč…Sám na sobě jsem zpozoroval, že fotím kolikrát nuceně a ve stresu a honem honem. A protože mám fotku natolik rád, aby mi zevšedněla, vracím se zpátky ke kořenům a ve volném čase si fotím na analog, jak barevně, tak černobíle a hle…vše se najednou zpomalilo, člověk opět zase více přemýšlí, jako dřív, protože prostě mám k dispozici jen 12 snímků:) A když není zrovna to kretivní „střevo“, nakopne mě sledování videí a vlogů stejně postižených lidí, jako jsem já:) Všem dobré světlo!:)
Nejdůležitější je mít cíl (např. Knihu, výstavu, perfektní portfolio, soubor do školy) a pak už to není o chtění, ale o „musení“. Krize je normální, ale ráno vstaneš ve čtyři, rozborka/sborka foťáku, stativu, blesků, eventuálně dobití baterií, nebo čištění karet. V osm sedám do auta, nápad stále nemám, ale vím, že to dám !!! Přijedu na sraz s modelkou a ona má na hlavě plato od vajíček, protože začalo pršet. Maje novou ondulaci a nemaje deštník, stojí pod platem od vajíček a já už vím, že mám první fotku na výstavu… Nekecám, nebrečím, nechlastám a nelituju se. Makám. Fotografie chce Tvůj pot !!! Honza