S boomem digitální fototechniky a internetu nastal i prudký rozvoj fotobank, které jsou dostupné i amatérským fotografům. Rozhodně se však nejedná o nějaké rychlé zbohatnutí, jak nám často tvrdí různé promo články. Pokud to ale myslíte vážně, přečtěte si jak začít.
Jak funguje fotobanka?
Nejběžnější forma je ta, že fotograf nahrává fotografie a fotobanka mu zaplatí určitou část z ceny každého prodeje. Tedy fotograf nafotí fotky, přebere je, upraví, popíše a nahraje na fotobanku. Editor na fotobance zaslané výtvory prohlédne a většinou část zamítne, schválená díla se vystaví na stránkách fotobanky. Pokud si nějakou fotografii klient koupí, dostává fotograf část z ceny. U makrofotobank (tradiční fotobanky) to bývá okolo 50 %, mikrofotobanky se nestydí dát fotografovi mezi 15 % až 25 %.
Fotobanka není snadný výdělek
Na internetu se to jen hemží slogany typu „nechte vydělávat své fotografie, které zahálí na disku“ a podobně. Tak to rozhodně fungovat nebude! Fotografie musíte pečlivě přebrat, upravit, popsat a nahrát a to samo o sobě žádná velká zábava není, navíc to zabere spoustu času. Výdělky budou alespoň zpočátku naprosto směšné a s reálným solidním ziskem počítejte nejméně v horizontu půl roku až roku, spíš ale podstatně déle. Fotobanky mohou vydělávat i poměrně velké peníze, ale je třeba vytrvale budovat portfolio.
Další obvyklou chybou je chvilkové nadšení a následné vyhoření. Přes fotobanky nejde snadno a rychle zbohatnout, vyžaduje to soustavnou práci. Je lepší udělat 5 fotek za týden, než udělat najednou 200 a pak na to už ani nesáhnout. Okolo 80 % fotografů nezvládne překročit ani 100 fotek v portfoliu, takže to berte jako velmi důrazné varování.
Makrofotobanka versus mikrofotobanka
Tradiční fotobanky, jako třeba Getty, Corbis či Alamy, se označují jako tzv. makrofotobanky. Až na výjimky vyžadují exkluzivitu a mají poměrně vysoké vstupní nároky, často ve stovkách fotografií či dokonce musíte za umístění fotografií do nabídky platit! Cenově se ale pohybují velmi vysoko, jedna licence běžně stojí několik stovek dolarů a provize pro fotografa jsou poměrně vysoké, často okolo 50 %. Prodeje jsou méně časté, i portfolia v řádech stovek fotografií mohou mít pouze několik prodejů ročně.
Od roku 2005 jsou na scéně i tzv. mikrofotobanky, které naopak nemají příliš vysoké nároky pro vstup a používají jiný obchodní model. Ceny jsou velmi nízké, odměna za prodej může být i méně než 20 centů, ale v průměru se pohybuje okolo 60-70 centů. Prodeje jsou zde nízkým cenám mnohonásobně častější, portfolia v řádu stovek fotografií běžně mají několik prodejů denně.
Přímé srovnání není možné, každý fotograf fotí jinak a jiné náměty a neexistuje obecný postup. Chce to zkoušet a diverzifikovat, žádné fotky nejsou univerzálně vhodné pro všechny fotobanky.
Technické a právní nároky
Mnoho začátečníků má značně zkreslené představy o způsobu práce. Fotografování pro fotobanky nemusí být technicky příliš náročné, ale zrcadlovka s kvalitním objektivem je prakticky nutnost. Dále je třeba produkovat technicky výborné fotografie, které musí být ostré, nesmí mít optické vady (aberace, soudkovitost, reflexy) a také nesmí obsahovat žádný šum. Šum podle fotobank je něco úplně jiného, než reálný šum – na iso nad 400 s drtivou většinou dnešních zrcadlovek rovnou zapomeňte.
Další kapitolou jsou loga, značky, soukromý majetek, chráněný design a podobně. Opět se nelze řídit pouze selským rozumem či českými předpisy, editoři prostě mají svou hlavu. Takže pokud nabízíte fotografie pod royalty free (RF) licencí, nesmí se na fotografii objevit žádný chráněný prvek ani osoby, u nichž nemáte podepsaný souhlas. Tyto souhlasy se pro osoby jmenují model release (MR) a pro majetek property release (PR). Pro zpravodajské (editorial) nebo rights managed (RM) licence není souhlas nutný, ale samozřejmě to výrazně omezuje možné použití fotografie a tím pádem i šance na prodej.
Co fotit pro fotobanky?
Rozhodně se velkým obloukem vyhněte „uměleckým“ fotografiím, s takovými téměř každý editor vyběhne. Žádané jsou zejména fotografie lidí v různých situacích, každodenní situace a běžné předměty, různé činnosti, cestovatelské fotografie, památky a ilustrační fotografie. Kompozici i barevnost je lepší pojímat konzervativně, jinak budou fotografie téměř jistě vyhozeny. Ideální je skloubit technicky perfektní fotky s přiměřeným uměleckým zpracováním, takové se prodávají velmi dobře. Také velmi pomáhá pěkná barevnost, čistota a jednoduchost záběru. Fotobanková fotografie je často tak trochu kýč, na druhou stranu by na fotobankách většina „slovutných umělců“ velmi rychle zkrachovala.
Kde začít?
Pokud nemáte s fotobankami žádné zkušenosti, můžete začít například na Dreamstime či 123RF – obě tyto mikrofotobanky mají vcelku přijatelné vstupní nároky a dostatečně časté prodeje, takže první výdělky uvidíte velmi brzo. Časem můžete přidat makrofotobanku Alamy, která nemá žádné vstupní požadavky, ale budování smysluplného portfolia je zde spíše otázkou mnoha měsíců až několika let. Až se trochu rozhlédnete, určitě nezapomeňte na Shutterstock, vstupní test je boj, ale pak se můžete těšit na opravdu hojné prodeje. A hlavně si neustále pamatujte, že je třeba vytrvat a soustavně budovat – jen tak dosáhne opravdu slušných výdělků.
Další informace o fotobankách naleznete zejména na specializovaných webech stockphotography.cz a fotobanky.cz, určitě také nezapomeňte na vynikající fórum na mikrofotobanky.cz.
1 odpověď