Na internetu najdete mnoho různých informací na téma fotografování portrétů. Některé z nich se ale různě rozcházejí a v diskuzních fórech se můžete setkat s mnoha názory, které jsou dost zavádějící.
1.Je potřeba světelný objektiv a fullframe fotoaparát
Je pravda, že při fotografování portrétů je obrovskou výhodou, pokud můžete pracovat s hloubkou ostrosti. Čím nižší clonové číslo a delší ohnisko máte, tím menší hloubky ostrosti můžete dosáhnout. U portrétů se často používá velmi malá hloubka ostrosti, ostří se na oči a zbytek snímků je mimo hloubku ostrosti. Díky použití hodně světelných objektivů lze dosáhnout hezkého rozostření pozadí. Tzv. bokeh je velmi oblíbený a dokáže zpestřit i jinak obyčejnou fotografii.
Světelné objektivy vám umožňují pracovat s hlouboku ostrosti a efektivně rozostřit pozadí. Tzv. bokeh pak můžete kreativně využít k vytvoření vizuálně zajímavých portértů. Fotit na vysoké clonové číslo a krátké ohnisko by znamenalo rušivé a nevzhledné pozadí. V tomto případě by pozadí bylo moc detailní a focená osoba by na snímku nevynikla.
Hlavní výhoda práce s hloubkou ostrosti je možnost oddělit focenou osobu od okolí tak, aby okolí nerušilo a bylo možné se maximálně zaměřit na focenou osobu. Bez možnosti práce s hloubkou ostrosti je focení portrétů taky možné, jen je trochu složitější.
Odpadne vám totiž možnost oddělit osobu od pozadí pomocí hloubky ostrosti a tak budete muset hledat jiné způsoby. Budete muset pozorněji vybírat prostředí tak, aby se v něm focená osoba neztrácela. Úplně nejjednodušší jsou jednoduché pozadí – například jednobarevné zdi. Když už zvolíte složitější pozadí, tak dávejte pozor aby se v záběru nevyskytovaly žádné hodně rušivé prvky, které by odváděly pozornost od focené osoby.
Pokud nemáte možnost pracovat s hloubkou ostrosti, vybírejte pečlivě pozadí pro portrét. Poslouží třeba obyčejné zdi, kterých je všude dost. Jistotou jsou jednobarevné zdi, ale můžete si vyzkoušet i zajímavější barevné a jinak zdobené pozadí. U barevných ploch si dejte pozor, aby nepříznivě neovlivnily barvu pleti.
2.Bez teleobjektivu to nejde
V diskuzích často narazíte na lidi, kteří vám budou tvrdit že portrét bez teleobjektivu s dlouhým ohniskem to nejde. Většinou to je jako narážka na to, když někdo označuje objektiv s ohniskem 50mm jako portrétní. Jenže to není tak jednoznačné. Nejdříve je dobré si říct, proč se doporučují delší ohniska. Při použití kratších ohnisek budete muset fotit s kratší vzdálenosti, pokud budete zabírat jen obličej a ramena. Při focení z kratší vzdálenosti už ale dochází ke zvýraznění perspektivy a bližší předměty se jeví větší, než ty vzdálenější. Čím blíže jste, tím výraznější ty rozdíly jsou.
Právě v případě fotografování portrétů, kde je vidět jen obličej a případně ramena, byste s menšími ohniskovými vzdálenostmi museli stát velmi blízko u focené osoby. Obličej by tak byl do určité míry zdeformovaný.
 Untitled by Lee Jeffries |
Důležité tedy není samotné ohnisko objektivu, ale vaše vzdálenost od focené osoby. To znamená, že pokud chcete zachytit opravdu jen detail obličeje, je mnohem vhodnější použít delší ohniskovou vzdálenost. Při focení celé postavy už klidně můžete použít i kratší ohniska, tam budete i tak stát v dostatečné vzdálenosti. Pokud máte nějaký zoom objektiv, zkuste si něčí obličej zachytit na několik různých ohnisek…sami uvidíte ty rozdíly.
Jistotou je ohnisková vzdálenost kolem 135mm (ekv. kinofilmu). V případě menšího APS-C snímače pak postačí 85mm objektiv. U takového ohniska se již deformace obličeje obávat nemusíte. Pokud ale nebudete zabírat jen detail obličeje, vystačíte si u APS-C snímčů i s 50mm, což je cenově dostupný objektiv.
Stejně jako u všech ostatních fotografických pravidel, i zde platí že je možné je porušovat. Například tento portrét od fotografa jménem Lee Jeffries je pořízen na ohnisku 24mm. Ve svém portfoliu má takových portrétů více.
Foceno na ohniskovou vzdálenost 17mm (27mm ekv.kinofilmu). Perspektiva je zde zdůrazněna, navíc je znát i soudkovité zkreslení objektivu na tak širokém ohnisku.
3.Lidé se musí/nesmějí usmívat
Nevím proč, ale někteří lidé mají za to, že při focení se musí usmívat. Jiní zase, že se usmívat nesmějí. Tak či tak, při portrétní fotografii je obojí špatně, pokud je to nucené. Pokud budete někoho nutit, aby se usmíval, nebude to vypadat dobře (pokud nejde o talentovaného herce/herečku, co ten úsměv dokáže věrohodně zahrát). Portrét jako takový by měl zachytit focenou osobu. To jestli se na ni člověk usmívá je vedlejší.
Mnohem důležitější je při focení vytvořit takovou atmosféru, aby se portrétovaný člověk mohl uvolnit a být sám sebou.
Nenuťte lidi, aby se smáli, nebo naopak aby se nesmáli. Obecně ale většině lidí sluší více úsměv. Ten ale nemůžete lidem vnutit, musíte navodit takovou atmosféru, aby se doopravdy usmívali. Pak to půjde vidět nejen ve výrazu obličeje, ale také v očích.
4.Je potřeba drahého vybavení k nasvícení portrétu
Setkávám se taky s názorem, že při focení portrétů je nutné mít drahé studivé světla, hromadu blesků, nebo přinejhorším odrazné desky. Samozřejmě, že nebudu popírat význam všech zmíněných nástrojů, ty mají při focení portrétů svůj účel a umožní vám pracovat se světlem. Především při focení v interiérech, kde je světla nedostatek, získáte kontrolu nad výsledkem. I venku se vám vlastní světelné zdroje budou hodit, zvlášť když okolní podmínky nebudou splňovat vaše požadavky.
Určitě se to dá zvládnout bez dodatečného svícení. Jen je to složitější v tom, že se musíte přizpůsobit daným světelným podmínkam. Důležité je naučit se sledovat světlo a to, jak ovlivňuje snímanou scénu.
Pokud se bavíme o portrétech, je velmi důležité správně nasvítit obličej. Ideální je fotografovat když je venku zataženo (a tedy krásně měkké světlo). V případě ostrého slunečního světla se pak raději schovávat do stínu. Ale i tak musíte pracovat s umístěním focené osoby a s jejím nasměrováním. Představte si situaci, kdy focená osoba stojí bokem u tmavé zdi. Na jedné straně tmavá zeď, na druhé pak otevřené prostranství kde je jasná obloha. Zeď bude pohlcovat světlo a na této straně bude osoba nasvícená méně. V takových případech stačí jen nasměrovat osobu tak, ať kouká směrem od zdi a hned máte krásně nasvícený obličej.
Dávejte tedy pozor i na prostředí, kam focenou osobu umístíte. Využívejte dostupných ploch – světlé plochy světlo odráží, tmavé zase pohlcují. Dejte si ale pozor na barevné plochy, které mohou nepříznivě ovlivnit barvu pleti. Například focení mezi stromy je dost zrádné – světlo odrážející se od listí bude posouvat barvu pleti do zelených odstínů.
Foceno jen za použití dostupného světla, bez použití blesku nebo odrazné desky. A to i přesto, že šlo o focení v protisvětle. Sešlo se zde totiž několik faktorů. Zapadající slunce za modelkou nemělo již takovou intenzitu a vytvořilo zajímavé nasvícení scény. Hala hlavního nádraží ztmavila okolní prostředí. My jsme stáli na konci zakryté části nástupiště a hned za mnou bylo volné prostranství, kde byla jasná obloha, která nasvítila měkkým světlem modelku zepředu. Kdybychom si s modelkou prohodili místa, tak vznikne fotka s přeexponovaným pozadím a tmavými stíny v obličeji. Stačilo trochu přemýšlet a obešlo se to bez potřeby scénu uměle dosvítit.
5.Na povedený portrét stačí jen pár pokusů
To je sice někdy pravda, ale ne vždycky stačí jen pár pokusů. Při focení portrétů je ohromné množství faktorů, které ovlivňují výslednou fotografii. Z pohledu fotografa to je správná kompozice a expozice snímku, správné zaostření a vhodné nasvícení osoby. Jenže mnohem důležitější je to, jak osoba na fotce vypadá. I když pořídíte po technické stránce dokonalý portrét osoby, ale daná osoba tam bude vypadat špatně, neuspěli jste.
Proto není možné říct, že na povedený portrét stačí několik pokusů. I když zvládnete techniku focení, pořád bude výsledek ovlivňovat to, jak bude focená osoba vypadat. A tady se to hodně různí. Velmi často fotografuji portréty lidí, kteří s focením (tedy pózováním před foťákem) nemají vůbec žádné zkušenosti. U některých stačí chvíle konverzace, pár záběrů a hned vypadají krásně a přirozeně. Jiným trvá velmi dlouho, než se před fotoaparátem osmělí a začnou být sami sebou.
Jsou případy, kdy musím pro povedený portrét pořídit desítky až stovky snímků, než se focená osoba uvolní. Zrovna tuto fotografii jsem poříil hned ze startu našeho focení. Slečna byla úplně v pohodě a nebylo třeba čekat, než se rozfotí a uvolní. Ne vždy je to takto jednoduché. Většinou to trvá déle a je to složitější.
Proto se netrapte, že musíte pořídit tolik nepovedených záběrů k tomu, abyste si z focení odnesli nějaké povedené. Zabývejte se tím, co můžete přímo ovlivnit – technickou stránku focení. Učte se nastavovat foťák tak, ať jsou snímky technicky povedené. To jak focená osoba vypadá můžete ovlivnit jen nepřímo – tím, jak s ni budete komunikovat a jakou atmosféru při focení vytvoříte.
Nebojte se experimentovat
Říká vám někdo, že něco musíte dělat určitým způsobem? Nebo že něco při focení portrétů nemůžete dělat? Místo toho, abyste se těmito radami slepě řídili, snažte se je pochopit. Nenechte se ale při své tvorbě omezovat pravidly, které vám vnutí někdo jiný. Poslouchejte zpětnou vazbu a snažte se ke svým fotografiím vracet a znovu je přehodnocovat. S tím, jak se budete zlepšovat se budete dívat na svou starší tvorbu více kriticky a budete si tím budovat nějaký svůj osobitý styl.
Zkoušejte nové postupy a sledujte, jakou odezvu budou mít. Nesnažte se slepě kopírovat postup jiných fotografů, ale vložte do toho kus sebe. Pokud vám něco nevyhovuje, změňte to. A naopak, pokud vám určité postupy vyhovují, držte se jich.
Mnoho dalších informací najdete v mé knize Jak na focení portrétů. Najdete tam pohromadě veškeré důležité informace, které ve vašich portrétních začátcích budete potřebovat. Pokud nemáte zájem o knihu, prohlédněte si zdejší články a taky můj fotografický blog, kde zveřejňuji často informace z mých focení.
