Jak mi přechod na Macbook Air změnil život, aneb necelý rok s Applem

Je to téměř rok od doby, kdy jsem si pořídil svůj první Macbook a vlastně vůbec první výrobek od Applu. Tenkrát jsem o tom psal nadšený zápisek na svém blogu. Myslím, že už uplynulo dost času, abych necelý rok používání Macbooku Air shrnul a sepsal své postřehy.

Proč jsem přecházel?

Dá se říct, že jednoduše proto, že mě Windows začaly nudit (a štvát). Používal jsem Windows XP v práci a Visty doma. Tak si umíte představit mou frustraci. Vše došlo do bodu, kdy mě Visty naštvaly tak moc, že jsem se odhodlal přejít na Linux (konkrétně Ubuntu). Vše byo fajn, mnohem lepší než Windows. Až na jednu věc…nenašel jsem žádné aplikace pro práci s fotkami, které by mi vyhovovaly. A protože práce s fotkami je pro mě velmi důležitá, musel jsem se potupně vrátit zpátky pod Windows.

A přesně v té době jsem se rozhodl, že si chci pořídit svého prvního Maca. Dlouho jsem vybíral mezi Macbookem Pro a Macbookem Air. Nakonec to vyhrál Air a to hlavně z důvodu vyššího rozlišení displeje na 13″ modelu. Chtěl jsem totiž notebook používat bez externího monitoru. Hodně mě lákala aplikace Aperture, protože z různých tutoriálů a videí mě celý koncept velmi zaujal. I když existovala alternativa v podobě Adobe Lightroom, ta mě tolik nezaujala.

(ne)dokonalost Applu

Už před koupí jsem dost přesně věděl, co můžu čekat. Protože jsem strávil docela podstatnou část života jako programátor, bylo mi jasné, že se jedná pořád o stejný kus techniky, jako u konkurence. Z některých článků o produktech Applu totiž někteří méně zkušení uživatelé můžou nabýt dojmu, že se jedná o něco dokonalého, co nemá žádné chyby.

Proto jsem nebyl vůbec překvapen, když mě provázely problémy hned v prvních dnech. Třeba když jsem se snažil koupit si přes AppStore Aperture. Vůbec jsem totiž nemohl přidat informace o mé platební kartě – neustále se zobrazovala chybová hláška o špatném čísle karty. Když jsem ale kartu vložil přes iTunes, vše bylo v pořádku.

Systém taky občas trochu pozlobí. Někdy má problémy probrat se ze spánku, několikrát za ten rok se mi podařilo systém úplně zaseknout.

Hlavní ale je, že ve většině případů je vše funkční a nijak mě neomezuje. Na problémy narážím jen opravdu výjimečně a zatím se naštěstí nejednalo nikdy o nic vážného. Je mi jasné, že ať je jakákoliv aplikace jakkoliv dobře vyladěna a otestována, vždy se najde nějaký problém. Aplikace bez chyb prostě neexistuje 🙂

Možnost pracovat odkudkoliv stejně pohodlně

Nejlepší na koupi Macbooku Air je svoboda, kterou jsem získal. Ať už jsem dříve používal jakýkoliv notebook, nedokázal jsem s nim rozumně pracovat kdekoliv v terénu. Jednak jsem potřeboval připojit myš a taky použité displeje měly nedostatečné rozlišení.

Macbook Air je můj první notebook, se kterým můžu pracovat stejně pohodlně u svého pracovního stolu, v posteli, na gauči, venku na lavičce, nebo třeba na zemi vedle bazénu, když se zrovna opaluji 🙂 I když pracuji doma u stolu, tak nepřipojuji žádný monitor, myš, ani klávesnici. I když se to může zdát jako velké omezení, zvykl jsem si na to a překvapivě dosahuji mnohem větší produktivity, než kdykoliv dříve.

Je to pro mě obrovská výhoda i přesto, že jsem většinu času doma, kde na tom moc nezáleží. Když ale cestuju, je to ohromná výhoda. Líbí se mi, že mám možnost velmi pohodlně pracovat třeba cestou autobusem, nebo vlakem. A taky jezdím pravidelně domů za rodičema, kde pracuju z gauče.

Další výhoda MBA je v jeho barvě. Protože je notebook světlý, odráží sluneční paprsky a na slunci se tolik nezahřívá. Můj předchozí Dell byl černý a jakýkoliv delší pobyt na slunci byl v podstatě nemožný. Notebook se vždy přehříval. Letos jsem vyzkoušel s Macbookem pracovat při opalování se na zahradě. A výsledek? Černé klávesy se trochu zahřály, zbytek notebooku ale nebyl nijak zvlášť teplejší, než ve stínu. A zatímco jsem se krásně opaloval, stihl jsem napsat článek 🙂

Úprava fotek

Na Mac OS X jsem přecházel hlavně proto, abych mohl co nejefektivněji spravovat a upravovat fotografie. A to se mi povedlo. Jako první aplikace, kterou jsem nainstaloval bylo Apple Aperture 3. Na práci v Aperture jsem si zvykl téměř okamžitě a docela brzo jsem si vytvořil své workflow pro rychlejší práci s fotkama. Psal jsem o tom již dříve v tomto článku.

Jediné co mě trochu při práci s fotkami omezuje je kapacita SSD v mém Macbooku. 128GB je velmi málo. Než jsem si pořídil Canon 60D, fotil jsem se starým Canonem 350D a 95% fotek jsem si ponechával jen v JPEG formátu. Když jsem letos začal fotit více, s novým fotoaparátem vzrostly nároky na kapacitu disku. Mnohem častěji teď ponechávám fotky v RAWu a proto je naprosto nereálné vystačit si s tím malým diskem.

Vyřešil jsem to tak, že klasické fotky ze života stále z větší části ponechávám v JPEG formátu. Už jsem si ale rozdělil Aperture knihovnu na archiv a současný rok. Archiv mám uložený na externím přenosném disku. Mám tam všechny své fotky od začátku focení až po konec předchozího roku. Na interním disku v notebooku mám potom knihovnu obsahující všechny fotky od začátku roku. No a nakonec mám speciální knihovnu na portréty. Portréty totiž ponechávám vždy v RAW formátu pro pozdější využití. Tato knihovna zabírá nejvíce místa a mám ji uloženou taky na externím disku.

Právě z důvodu tohoto rozdělení je trochu otravné, když musím pro práci s některými fotkami připojovat USB externí disk. Štve mě to hlavně proto, že notebook potom ztrácí na mobilitě a komfort používání se snižuje.

Zásadní je pro mně ale celá myšlenka práce v Aperture. Veškeré změny, které provedete, nijak nezasáhnou do samotné fotky. Originál prostě zůstává nedotčený. Nejdříve si tedy v rychlosti upravím fotky podle představ a teprve až jsem spokojený, provedu export. Což je proces, při kterém se (fyzicky) vytvoří nové verze fotek s aplikovanými změnami. Taková úprava je tedy hodně rychlá. Vše co změníte při práci v Aperture se aplikuje jen na náhled, což je hodně rychlé. Umožňuje to rychlé zpracování velkého množství fotek. Nejdříve fotky upravíte a až vše dokončíte, vše vyexportujete. Pak už jen stačí počkat a máte fotky hotové. A během toho můžete dělat něco dalšího. Dříve jsem fotky zpracovával jednu po druhé a musel jsem dlouho čekat na to, než se dané úpravy na fotku aplikovaly, což zabíjelo zbytečně moc času.

Jak se mi pracuje v Mac OS X

Jedním slovem výborně. Na nový systém jsem si zvykl v podstatě okamžitě. Nějak ale nechápu ten častý povyk (ať už přehnané vychvalování, nebo hejtování systému). Mac OS X je jiný než Windows. To ale není špatně, je to prostě fakt. Mě osobně tenhle systém sedí více a dobře se mi v něm pracuje. Tak nějak mám pocit, že mám vše stále po ruce a nemusím zbytečně nikde na nic čekat (za což může taky rychlý SSD). U Windows jsem měl pocit, že se mě snaží neustále někdo nasrat…a u Linuxu jsem zase zabíjel dost času Googlením řešení různých problémů.

Čím dál tím více ale získávám pocit, že na samotném operačním systému tolik nezáleží. Většina uživatelů se stejně nejčastěji pohybuje na Internetu. Kdyby bylo rozšířenější připojení k internetu, myslím si že většině by stačil třeba nějaký Chromebook. Kdybych ale nemusel pracovat tolik s fotkama, ale třeba bych jen psal články a pohyboval se po internetu, bohatě si vystačím třeba s takovým Ubuntu a jsem docela spokojený 🙂

U Mac OS X mám pocit, že řešením problémů strávím opravdu jen minimum času. Systém mi umožňuje pohodlně pracovat a jen minimálně mě obtěžuje. Což mi vyhovuje.

Macbook Air pro náročnou práci s fotkami

Před pořízením MBA jsem se hodně obával, jestli bude práce s fotkami plynulá na takovém mobilním zařízení se slabším i5 procesorem a jen 4GB RAM. Z počátku se ukázalo, že ano. Práce s 8Mpx RAW fotkami z Canonu 350D byla velmi rychlá. Trochu se vše zpomalilo při použití retuší, nebo většího množství úprav. Byl jsem nadšený.

Bohužel přišlo menší zklamání. Po pořízení Canonu 60D jsem začal pracovat s 18Mpx fotkami v RAWu a to už se práce v Aperture znatelně zpomalila. Je to stále rychlejší, než na co jsem byl zvyklý z předchozího notebooku. Je to ale pomalejší než práce s 8Mpx fotkami a při práci s větším množstvím fotek už to dokáže lézt na nervy. Své taky udělá fakt, že mám fotky na pomalém externím disku připojeném přes USB.

Můj další stroj bude tedy pravděpodobně výkonější 15″ model…a rovnou asi s retina displejem 😉 Otázka je, za jak dlouho si na něco takového dokážu vydělat 🙂

Změnil mi přechod na Apple život?

Dá se říct, že opravdu ano. Trávím mnohem méně času řešením problémů kolem počítače a mám více času se věnovat tomu, co chci dělat. Pracuje se mi mnohem pohodlněji a jsem schopný pracovat rychleji, než dříve. Taky můžu konečně pracovat stejně pohodlně odkudkoliv a nejsem tak vázán jen na svůj pracovní stůl. Focení mě baví více než kdy dříve, protože mám ve fotkách pořádek a jejich úprava je velmi rychlá a snadná.

Svého rozhodnutí tedy vůbec nelituju a když se nad tím zpětně zamyslím, udělal jsem moc dobře, že jsem se před rokem takto rozhodl. Své rozhodnutí bych stejně neměnil.

Na závěr jen dodám, abyste se neřídili tím, co o různých produktech píšou ostatní. Hlavní jsou vaše potřeby a způsob, jakým chcete pracovat. To co vyhovuje jednomu může druhého přivádět k šílenství 🙂