Dostal jsem příležitost otestovat novou vlajkovou loď Fujifilmu, model X-Pro2. Jde o první Fujifilm fotoaparát s novou generací snímače s rozlišením 24Mpx. Kromě nárůstu rozlišení došlo také k celkovému zrychlení a přidáním hromady zlepšení.
Hned z kraje článku musím upozornit na to, že jsem měl přístroj půjčený pouze na necelý týden a neměl jsem tak příležitost otestovat vše do hloubky. Také nemám tolik zkušenosti s fotoaparáty dalších výrobců a X-Pro2 budu srovnávat především s ostatními modely Fujifilmu. Sám už rok fotím jen s Fujifilmem a rukama mi prošly téměř všechny jejich foťáky.
Zároveň taky musím upozornit, že X-Pro2 nemá smysl srovnávat s původním X-Pro1. První verzi jsem měl půjčenou někdy v roce 2013 a jsou to dvě naprosto rozdílné kategorie fotoaparátů. Především co se týká kvality elektronického hledáčku a celkové rychlosti ostření a ovládání. Pokrok je tam tedy hodně znát. Naopak rozdíly mezi X-Pro2 a takovým X-T1 už nejsou tak znatelné – jde o příjemnou evoluci téměř ve všech oblastech.
Všechny fotografie v článku jsou vyvolány z rawu v aplikaci Adobe Lightroom a pokud není uvedeno jinak, jsou i upravené. Pořízeny s objektivy Fujifilm 18-55mm f/2.8-4, Fujifilm 23mm f/1.4, Fujifilm 56mm f/1.2 a Fujifilm 90mm f/2. EXIF je zachován, expoziční údaje si tedy můžete po stažení fotek prohlédnout.
Vzhled a ovládání
Co se týká vzhledu, při velmi letmém pohledu byste si foťák mohli snadno splést s X-Pro1, která byla uvedena na trh v roce 2012. Konstrukce je velmi podobná, stejně tak zůstal zachován i hybridní hledáček. Při bližším prohlédnutí ale zjistíte, že bylo předěláno téměř vše. Displej se přesunul zcela na levý kraj a díky vzniklému prostoru zde přibyl joystick, kterým lze velmi pohotově a pohodlně vybírat ostřící bod. K dispozici je 6 funkčních tlačítek, kterým můžete přiřadit libovolnou funkci. Navíc kromě zadního rolleru přibyl i jeden vepředu. Ovládacích prvků je tolik, že téměř odpadá potřeba chodit během focení do menu – vše lze pohodlně ovládat pomocí dostupných ovládacích prvků.
Zajímavě řešený je horní otočný volič, kterým se nastavuje expoziční čas a zároveň i citlivost. Funguje to tak, že po namáčknutí tlačítka uprostřed můžete otáčet celým voličem a nastavovat tak expoziční čas. Pokud ale otočný volič chytíte a potáhnete nahoru, vysune se kroužek umístěný po obvodu tohoto voliče a jeho otáčením nastavujete citlivost. Hodnota vybrané citlivosti se ukazuje v „okýnku“ nahoře na voliči. Musím přiznat, že když jsem to viděl poprvé na videu, docela jsem se zděsil že to bude velmi nepraktické. Během testování se ale ukázalo, že to není tak hrozné jak jsem se bál. Je to sice strašně „cool“ prvek, ale osobně bych raději ISO nastavoval buď z menu po namáčknutí ISO tlačítka, nebo alespoň z dedikovaného otočného voliče na ISO. Na druhou stranu s Fujifilmem fotím v naprosté většině času na AutoISO a nebo na ISO 200 (v ateliéru). Tyto položky jsou jen vedle sebe, takže není problém mezi nimi rychle přepínat. Narazil jsem taky na problém – když máte nastavený delší expoziční čas (například 1/60s), tak ty hodnoty ISO v okýnku nahoře na voliči jsou vzhůru nohama. Není to extra problém, ale není to úplně pohodlné pro výběr požadované hodnoty ISO.
Přepracovaný byl i otočný volič pro kompenzaci expozice. Ten je v rozsahu +-3EV a je zde i volba C. Pokud na tomto voliči nastavíte tuto hodnotu, po namáčknutí předního rolleru můžete nastavovat kompenzaci expozice v rozsahu +-5EV.
Přední grip je sice hodně malý, v ruce mi ale fotoaparát seděl dobře. Tlačítka jsou snadno dostupná a přemístění tlačítek na pravou stranu displeje prospělo ovládání. Fotoaparát je navíc odolný vůči prachu a vlhkosti, což ale naplno využijete teprve po nasazení podobně odolného objektivu. Takové objektivy Fujifilm označuje zkratkou WR (weather resistant).
Jak se s nim fotí
Začnu hybridním hledáčkem. Na výběr máte rovnou 3 režimy, stejně jako u modelu X100T. Buď elektronický hledáček, průhledový optický hledáček a nebo kombinace tohoto optického hledáčku s malým elektronickým displejem v pravém dolním rohu (pro kontrolu zaostření). Právě tento hybridní hledáček je velkým lákadlem u této modelové řady. Je super mít na výběr a co více, vypadá to fakt skvěle takto přepínat hledáček dle potřeby. Na druhou stranu musím ale přiznat, že pro můj styl focení je optický hledáček k ničemu a nevidím v něm jedinou výhodu. Hodí se jen při focení na kratší ohniska a řekl bych, že jeho využití bude nejspíše jen v reportážní nebo street fotografii. Na ostatní případy bude vždy vhodnější přepnout na elektronický hledáček. Osobně bych tedy preferoval model jen s elektronickým hledáčkem. Pro představu jak to s jednotlivými režimy hledáčku vypadá, podívejte se na toto video:
Co je ale příjemné je zrychlení mechanismu pro přepínání hledáčku. U X-Pro1 i u stovkové řady Fujifilmu byla určitá časová prodleva. Po přiložení hledáčku k oku jste museli chvíli počkat, než se elektronický hledáček vysunul. Nebyla to nijak dlouhá doba (už u X100T byla prodleva minimální), ale občas vám kvůli tomu mohl uniknout zajímavý záběr při akčnějším focení. U X-Pro2 rychlost aktivace elektronického hledáčku zrychlili natolik, že si myslím že v praxi to ani nepostřehnete. Ani když jsem fotil rychlejší momentky, nijak mě to neomezovalo.
Elektronický hledáček je jasný a má rychlou obnovovací frekvenci. Velikostně bohužel jen podobně velký, jako u modelů X-E2 a X-T10. Taky mi přijde oproti modelu X-E2 trochu jiný co se týká černých oblastí – ty jsou trochu „vyblité“ a zesvětlené. Obraz vypadá dobře, rozdílu jsem si všiml až při přímém srovnání vedle sebe a osobně se mi trochu více líbí hledáček ze starší X-E2. Díky novější generaci snímače je obraz v hledáčku ještě lepší, rychlejší a s minimálním zpožděním při focení za horšího světla. Protože lepší snímač zvládá vyšší citlivosti lépe, v hledáčku pak při focení ve tmě máte čistější a plynulejší obraz. Ke znatelnému zpoždění hledáčku dojde až ve světelných podmínkách, kde zrakem už danou scénu sotva vidíte.
Velmi mile mě překvapila celková rychlost a pohotovost přístroje a to se týká i kontinuálního ostření. To byla vždy slabina Fujifilmu. Hodně záleží na použitém objektivu, ale třeba s půjčeným Fujifilmem 90mm bylo kontinuální ostření velmi rychlé a přístroj zvládal i kontinuální ostření na letící racky.
Bohužel jsem neměl dost času na vyzkoušení různých režimů a způsobu ostření. Zkoušel jsem režim ostření pro sledování vybraného objektu, s tím jsem ale moc velkou úspěšnost neměl a foťák se často chytal na jiné objekty v záběru. Velmi dobré výsledky jsem ale dosahoval výběrem oblasti s devíti AF body. Pokud tuto oblast budete mít v prostřední části obrazu, kde je k dispozici i fázové ostření, je sledování pohybujících se objektů velmi rychlé a překvapivě přesné. Co jsem takto fotil racky za letu, přišlo mi to co se týká rychlosti ostření stejné jako u mé předchozí zrcadlovky Canonu 60D. A kdo fotil racky za letu tak mi určitě dá za pravdu, že nejde zrovna o nejjednodušší záležitost. Dokud jsem ale držel racky ve vybrané oblasti ostření, téměř vždy foťák zaostřil správně.
Vypadá to, že foťák přeostřoval i při rychlosti 8 snímků za sekundu. V takovém případě ale (pokud se nepletu) ukazoval v hledáčku jen náhledy naposledy pořízených snímků. U rychlosti 3sn/s už je v hledáčku vidět i průběžně živý náhled focené scény a je snadnější sledovat pohybující se objekt pokud mění dráhu pohybu.
Pokud je pro vás focení rychle pohybujících se objektů zásadní a vyžadujete opravdu co nejrychlejší průběžné ostření, asi je ještě vhodné chvíli zůstat u zrcadlovek. Pro naprostou většinu běžných situací, je ale rychlost průběžného ostření u X-Pro2 více než dostačující. Například focení pobíhajících dětí nebo domácích mazlíčků bych se vůbec nebál a s vhodným objektivem si s tím X-Pro2 poradí s přehledem.
Ukázka série focená rychlostí 3sn/s s nastavením ISO 5000 čas 1/1000s f2 90mm. Fotky jsou k dispozici v plném rozlišení, bez úprav. Všechny záběry ze série jsou zaostřeny správně, foťák neměl problém sledovat protipohyb. Jen poslední snímek už je trochu horší, ale stále přijatelný (tam už jsem sjel s ostřící oblastí mimo cyklistu protože mi přišlo blbé na něj zblízka takto mířit :)). Nastavena byla oblast s devíti AF body.
Zde ISO 8000, 1/1000s, f/2 90mm. Bylo už docela šero, ale i tak se AF chytal. Zde jsem nezvládl celou sérii, začal jsem snímat docela pozdě a po zjištění jaký pohled na mě pán vrhá jsem raději hned odvrátil foťák pryč 🙂
Ostřících bodů k výběru je 273, což je více než dost. V menu jde naštěstí nastavit omezení aby se dalo vybírat jen ze 77 bodů, což mě osobně přijde mnohem lepší. Na druhou stranu pokud budete chtít naprosto přesně vybrat ostřící bod, může se vám hodit možnost vybírat ze všech dostupných bodů. Ty ve střední části snímače jsou navíc vylepšený hybridním fázovým ostřením, takže pro rychlejší ostření (hlavně to kontinuální) je vhodné vybírat z těchto bodů. Ty jsou vždy zvýrazněné, takže není problém je během vybírání ostřících bodů rozpoznat.
Pokud jde o přesné ostření se světelnými objektivy, můžete se na X-Pro2 spolehnout stejně jako u předchozích modelů od Fuji. Nehrozí problémy typu frontfocus/backfocus a pokud neprovedete při focení chybu vy (například tím že se po zaostření pohnete), zaostřeno je tam kam má. Při práci s tak malou hloubkou ostrosti oceníte možnost nastavit menší AF oblast.
Vylepšená byla i závěrka. Nejkratší čas mechanické závěrky se posunul na 1/8000s (ve srovnání s 1/4000s u dřívějších Fuji modelů) a synchronizační čas pro blesk je nyní 1/250s (u předchozích modelů 1/160s). Navíc má pocitově mnohem příjemnější zvuk. Lze aktivovat i elektronickou závěrku, kde se dá pracovat s časem až 1/32000s. V tomto režimu ale bohužel nelze pracovat s bleskem a taky hrozí rolling shutter efekt.
X-Pro2 nabízí dva sloty na SD karty. V nastavení lze vybrat jeden ze tří režimů: sekvenční (po naplnění jedné karty se začne zapisovat na druhou), záloha (ukládání fotek na obě karty najednou) a raw/jpeg (na jednu kartu se ukládají rawy, na druhou jpegy). Tímto se Fuji posunulo do sféry profesionálních fotoaparátů. Například svatební fotografové určitě velmi ocení možnost fotit na dvě karty najednou pro případ, že jedna z nich se pokazí. Což tedy samozřejmě platí u většiny důležitých focení, kdy chcete mít co největší jistotu že o fotky nepřijdete.
Obrazová kvalita
Už od dob X-Pro1 měly všechny nové modely Fujifilmu skoro stejný 16Mpx snímač. Od modelu X-E2 do nich Fujifilm implementoval fázové AF body, ale po stránce obrazové kvality k žádné změně nedošlo. U X-Pro2 použil Fujifilm konečně novou generaci snímače s rozlišením 24Mpx a tím se přiblížil konkurenci. Ne že by 16Mpx nestačilo, ale vyšší rozlišení se vždy hodí. Ať už pro možnost dělat kvalitnější větší tisky, nebo snímky ořezávat a mít pořád dostatečné rozlišení.
Velmi příjemná změna je navýšení maximální citlivosti pro focení v rawu. To se posunulo z předchozí hodnoty 6400 na 12800. A co více, snímky pořízené na toto ISO jsou normálně použitelné. Díky vyššímu rozlišení je pak šum po zmenšení (nebo případně po aplikaci redukce šumu) minimální. Stejně jako u předchozího Fuji snímače je i zde charakter šumu velmi příjemný (alespoň tedy z mého subjektivního pohledu) a nepůsobí nijak rušivě. V podstatě jde jen o monochromatický šum.
Neupravený snímek v plném rozlišení. Foceno pevným 23mm objektivem na f/7,1, ISO 12800, čas 1/17s a i přesto je výsledný snímek plný detailů a šum nepůsobí nijak rušivým dojmem.
První fotka je před vstupem do tunelu, druhá pak v tunelu. ISO 12800 f/2.8 1/10s 18mm. Foceno z ruky setovým 18-55mm objektivem. V tom tunelu jsem svýma očima neviděl téměř nic. V hledáčku byl obraz sice zašuměný, ale viděl jsem co fotím a co více, autofocus se chytal i v těchto podmínkách kde nebylo téměř žádné světlo. Nechytl se vždy napoprvé, ale ve stejné jeskyni se nechytal AF ani u mé předchozí zrcadlovky (Canon 60D).
Potěší možnost nastavení bezztrátové komprese raw souborů. Předchozí 16Mpx rawy od Fujifilmu měly kolem 33MB. Komprimované rawy z X-Pro2 mají pouze cca 23MB, nekomprimované pak 50MB. Nevýhoda většího rozlišení je v nárocích na zpracování těchto rawů. Nedělal jsem přesné srovnání, ale přijde mi že vyvolání rawů z X-Pro2 trvá téměř dvojnásobný čas než těch ze starších Fuji modelů. Na mém postarším stroji už je to na hranici použitelnosti.
Co se týká celkové práce s rawy v Lightroomu, vše zůstalo zachováno. Včetně barevného podání, dynamického rozsahu. Pokud máte tedy už vytvořené nějaké workflow a dřívější Fuji rawy vám vyhovovaly, nebudete muset své postupy nijak měnit. Jen si všimnete nárůstu detailů.
Další věc je speciální barevná maska na snímači, kterou Fujifilm označuje jako X-Trans. Oproti klasické bayerove masce má trochu jinak uspořádané barevné pixely. Někomu toto řešení vyhovuje, někomu to nevadí, pro některé je to naopak problém. Je fakt, že zpracování Fuji rawů je náročnější na výběr správného nástroje. Takový Adobe Lightroom si neporadí s jemnými detaily a snímky nejsou vykresleny tak dobře, jak by mohly být. Například ve srovnání s aplikací IridientDeveloper, která dokáže z Fuji rawů vytáhnout mnohem lepší detaily, je ten rozdíl docela znát. Navíc se při vyvolávání rawů z předchozích Fujifilm fotoaparátů v Adobe aplikacích občas objevují u některých jemných vzorů (štěrk, tráva atd.) na pozadí zvláštní artefakty, které občas mohou připomínat olejomalbu. S novým snímačem se situace zlepšila, zřejmě díky vyššímu rozlišení jsou tyto problémy méně znatelné a jsou viditelné jen když člověk zkoumá fotky při maximálním přiblížení a jen na některých vzorech.
Ukázka plného rozlišení s různými drobnými detaily. Nejde úplně o ideální příklad, foceno s 90mm na f/11 a jednotlivé objekty nejsou v jedné rovině. Ale můžete si všimnout různých malých detailů v dáli. Především při pohledu na stromy v dáli je vidět zlepšení – 16Mpx rawy z x-trans snímačů podávaly v takových případech horší výsledky.
Další snímek dostupný v plném rozlišení. Toto je ukázka, jak si poradí setový 18-55mm objektiv s rozlišením 24Mpx. Foceno na plně otevřenou clonu f/4 na ohnisku 55mm. Zaostřeno na peří na hrudi ptáka. Zbytek je mimo hloubku ostrosti. Jak vidíte na zaostřené oblasti s peřím, kresba je velmi dobrá vzhledem k tomu že jde o malý zoom na plně otevřenou clonu. Přitom jde o jeden z nejstarších objektivů pro Fuji X bajonet. Není tedy se třeba obávat, že by starší objektivy nezvládly vykreslit vyšší rozlišení nového snímače. Taky je vidět ne úplně ideální vykreslení některých detailů v oblastech mimo hloubku ostrosti, což je problém týkající se zpracování x-trans rawů v Lightroomu.
Zajímavý je i nová černobílá simulace filmu pojmenovaná Acros. Neměl jsem dost příležitostí vyzkoušet takto fotit přímo ve foťáku, ale při aplikaci této filmové simulace v Lightroomu vypadají výsledky dobře.
Co se týká výstupu, osobně jsem spokojen. Vyšší rozlišení přineslo možnost zachytit více detailů a zároveň stále zůstala zachována možnost používat vysoké citlivosti. Kromě nové filmové simulace je nyní v nabídce i možnost přidat do fotky simulaci filmového zrna. Taky přibylo více hodnot v nastavení jednotlivých parametrů pro zpracování JPEGu (sytost, redukce šumu, světla/stíny), takže na své si přijdou i fotografové co do rawu nefotí. Já toho občas taky využívám v terénu, kdy můžu pomocí vestavěného raw konvertoru jakýkoliv snímek ve foťáku vyvolat dle vlastního nastavení, vytvořit z něj JPEG a ten poslat přes WiFi do telefonu.
Závěrečné zhodnocení
Fujifilm X-Pro2 bych označil za první plně profesionální fotoaparát Fujifilmu. To díky bytelnému a odolnému tělu, rychlému ostření, obrazové kvalitě i na vysoké citlivosti, množství ovládacích prvků a především díky dvěma slotům na paměťové karty. V kombinaci se světelnými pevnými objektivy můžete s touto sestavou fotit prakticky ve tmě a pokud si fotky neprohlížíte na 100% přiblížení, prakticky ani nemusíte řešit šum. Reportážní fotografové pak ocení kvalitu Fuji JPEGů a možnosti fotky hned posílat pomocí WiFi do telefonu k dalším úpravám nebo rovnou publikaci.
Co bych X-Pro2 vytknul je ten kombinovaný otočný volič pro čas a ISO – je sice efektní, ale ne zrovna moc praktický. Taky absence interního blesku může být pro některé fotografy problém a bohužel ani v balení nenajdete žádný malý nasazovací blesk jako třeba u modelu X-T1. Osobně bych uvítal verzi X-Pro2 bez optického hledáčku a bylo by super, kdyby díky tomu bylo zvětšení u elektronického hledáčku větší. Bohužel jsem nestihl otestovat možnosti video záznamu a taky jsem neměl šanci prozkoumat všechny možnosti do detailu. Během toho týdne testování jsem u X-Pro2 nezaznamenal žádné problémy nebo nedostatky. Což působí dost zvláštně, ale celkově jsem měl z přístroje velmi dobrý dojem a to především v tom ohledu, že mě ve focení nijak neomezoval a pracovalo se mi s nim skvěle.
Stále ale platí má stížnost na zaostalost systému externích blesků od Fujifilmu. Vše se možná změní příchodem ohlášeného EF-X500, ale momentálně je nejlepší blesk pro Fujifilm Nissin i40. Zapomeňte ale na propracovaný systém ovládání blesků jako je třeba u Canonu nebo Nikonu.
Cena X-Pro2 je téměř 50 tisíc a pohybuje se tedy na úrovni levnějších fullframe zrcadlovek. Nejde tedy vůbec o levnou záležitost. Pokud nutně nepotřebujete hybridní hledáček a chcete levnější přístroj, asi bych doporučil počkat až Fuji uvede nástupce X-E2 nebo X-T10, které snad budou mít taky stejný snímač a zároveň příznivější cenu. Snad i nástupce X-T1 bude trochu cenově dostupnější, ale to jsou jen spekulace. Momentálně je X-Pro2 to nejlepší, co můžete v nabídce Fujifilmu najít a to snad ve všech ohledech od práce s fotoaparátem až po kvalitu výstupu.
Fujifilm X-Pro2 doporučuju nakoupit v obchodu Fujifoto.cz, protože kromě skvělého servisu dostanete navíc v ceně i dárkový set obsahující užitečné dárky (baterie, poukaz na kurz a tisk fotek).
