Huawei P9 – test fotomobilu se dvěma foťáky

Dostal se mi do rukou telefon, který má vzadu dva fotoaparáty a vedle nich nápis Leica. Zkusil jsem týden fotit hlavně tímto telefonem a přináším postřehy z jeho používání.

Dva foťáky a jejich využití

Jeden foťák je klasicky barevný, druhý pak umožňuje fotit jen černobíle. Netuším, jestli je snímač černobílého foťáku opravdu monochromatický (jako například u foťáku Leica M-Monochrome), nebo jde jen o běžný převod do černobílé z klasického snímače.

Focení černobílých fotek není ale to nejzajímavější na dvou foťácích. Hlavní výhoda je možnost rozostřit pozadí a přiblížit se výsledkům, kterých lze dosáhnout pomocí foťáku s velkým snímačem a světelným objektivem. A co více, zaostření můžete měnit kdykoliv po pořízení snímku – stejně tak i míru rozostření pozadí.

Další funkce foťáku a jeho ovládání

K focení jsem používal vestavěnou aplikaci fotoaparátu. Ta má dostatek funkcí a dobře se ovládá. Trochu horší je to s kombinací různých nastavení. Například v klasickém režimu se po tapnutí na displej objeví kruh zaostření, vedle kterého můžete nastavovat kompenzaci expozice. Je to rychlé a pohodlné. Ale když se přepnete do „Pro“ režimu, tak už kompenzaci expozice najdete zase v liště dole. Při focení s rozostřením pozadí pak chybí kompenzace expozice úplně (jediný způsob jak to obejít je podržet prst na displeji déle – pak se objeví zvlášť kolečko pro volbu místa zaostření a zvlášť pro změření expozice). To bylo asi jediné co mi při focení s P9 dělalo trochu problémy, uvítal bych nějaký jednotnější přístup.

Při přepnutí do „pro“ režimu můžete nastavovat ručně ISO, čas, režim ostření a vyvážení bílé. Největší výhodou tohoto režimu je ale možnost v menu nastavit ukládání raw snímků. Ty mají příponu .dng a jejich velikost se pohybuje kolem 23MB. Rozdíl v kvalitě je pak v 100% přiblížení znatelný – JPEG je docela výrazně doostřen a celkově zpracován tak, ať vypadá co nejvíce líbivě. Všiml jsem si ale, že rawy jsou o něco světlejší než hotové JPEGy a je třeba si s nimi více pohrát. Lze z nich ale dostat lepší a detailnější snímky.

Ukázka možností úpravy ostření po vyfocení snímku. Tapnutím na místo ve fotce označíte oblast, která má být ostrá. Jezdcem vpravo pak nastavíte míru rozostření. Po uložení se vytvoří nový JPEG soubor s vybraným nastavením. Z jedné fotky tak můžete udělat několik variant.

Na prvním snímku je vidět zmíněný „pro“ režim, který se aktivuje vytažením spodní lišty. Druhý snímek zase ukazuje, jak to vypadá v režimu s možností rozostření pozadí.

Ukázkové snímky

Nejdříve předvedu pár street fotek. Ty jsem fotil v režimu „černobílý“, tedy využíval jsem přímo černobílý foťák. Foceno do JPEGu a mírně poladěno v Lightroomu. Fotky jsou dostupné po rozkliknutí v plném rozlišení. Během focení jsem občas zápasil s pomalejším ostřením – to v případech kdy jsem telefon měl namířený třeba dolů do země a pak chtěl pohotově rychle vyfotit nějakou momentku, musel jsem občas čekat než foťák přeostří. Jinak během focení mezi snímky bylo ostření hodně pohotové a nijak nezdržovalo.

Dále jsem zkoušel fotit inscenované snímky s lidmi. Zde je pár ukázek jak fotí foťák v klasickém režimu:

Srovnání rawu (vlevo) a JPEGu (vpravo). Jak vidíte, z rawu se dá dostat podstatně kvalitnější výstup, mobil zvládá vykreslit dost překvapivé množství detailů. V JPEGu o to ale budete ochuzeni.

No a nakonec pár ukázek, jak se dá s foťákem rozostřit pozadí a pracovat s hloubkou ostrosti:

Mile mě překvapilo, jakým způsobem P9 dokáže rozostřovat okolí. V případě složitější scény (rozlítané vlasy atd.) jsou vidět různé artefakty kolem zaostřeného objektu. Nicméně běžné situace P9 zvládá překvapivě dobře. U některých snímků bych řekl, že netrénované oko na první pohled nedokáže rozlišit výsledek z tohoto telefonu od fotek z velkých foťáků se světelnými objektivy. Nicméně fotografové stále ještě nemají důvod zahodit své přístroje, P9 je rozhodně nenahradí.

Velkou výhodou focení v režimu rozostření pozadí je možnost řešit ostření až po vyfocení snímku. Není problém doladit špatné zaostření a v případě, kdy to rozostření pozadí nebude v daném snímku vypadat dobře, není problém nastavit klasickou hloubkou ostrosti, kdy je ostré vše. Nevýhodou ovšem je, že v tomto režimu není možné fotit do rawu. Musíte si tedy vybrat, čemu dáte přednost – jestli možnosti pracovat s hloubkou ostrosti, nebo mít kvalitnější fotografii s většími možnostmi úprav.

Huawei P9 se mi jako fotomobil líbil. Fotí sice pořád jako mobil, ale lze z něj dostat hodně zajímavé výstupy. A díky možnosti rozostření pozadí pak i výstupy, které na první pohled budou vypadat, jako z lepších foťáků. A pokud vás tahle funkce omrzí, pořád máte možnost fotit klasicky a navíc díky rawu si pak se snímky pořádně pohrát.