Kanada – druhý největší stát na světě. Místo nekonečných plání, hor, nekonečné divočiny a míst kam pomalu lidská noha nevstoupila. Místo úžasných přírodních scenérií. Místo bankovek jak ze hry monopoly. Měsíc na cestách, projeto 13500km a 4 provincie.
Jednotlivé díly cestopisu:
- Kanadou za jeden měsíc – týden první
- Kanadou za jeden měsíc – týden třetí
- Kanadou za jeden měsíc – týden čtvrtý
- Kanadou za jeden měsíc – týden pátý
V předchozím článku jsem skončil naše putování v městečku Nakusp na břehu úžasného Upper Arrow jezera. V tento okamžik jsme za sebou měli nějakých cca 1500km. Druhý týden ve zkratce se dá popsat jako cestování po nejteplejším místě Kanady, Vancouver a Vancouver Island.
Týden druhý: 7.5. – 13.5.
7.5. – Ráno příjemné probuzení do krásného dne a tak jsme se pomalu vydali dále na jih. Projeli jsme městečka New Denver, Silverton, Castlegar a následně do vesnice Rossland a odtud po prašné cestě do vesnice Cascade – tato cesta byla zvolena, jelikož po cestě bylo asi 240 kešek na nějakých 100km cesty. Bohužel po asi 27km cesty jsme se dostali do těsné blízkosti hranic s USA, které bylo obydlené (bohužel do USA se nedalo dostat) a zde byla cedule, že silnice dále je zavřená pro zničený most, který nebude opravený. Tak jsme se museli otočit a jet zpátky do Rosslandu a následně dále k Christina Lake (+49° 7′ 46.60″, -118° 12′ 22.51″). Bohužel po cestě nebyla žádná možnost kde přespat a tak jsme byli rádi, že jsme kolem 21 hodiny našli krásné místo těsně před Christika Lake a v pozadí hučel vodopád.
8.5. – V noci bylo překvapivě teplo a my jsme se pro změnu vydali směrem na západ – Více na jih se jet nedalo, jelikož jsme se nacházeli těsně u hranic s USA. Po cestě jsme se zastavili v městečku Grand Forks (+49° 0′ 32.58″, -118° 27′ 16.93″) a zašli jsme zde odlovit pár kešek. jedna se nacházela přímo na hranicích s USA, která procházela hnedle u krajnice jedné z místních uliček. A jelikož nás nenapadlo nic jiného tak jsme zde zastavili a přešli hranici do USA, která byla symbolizována rozpadlým, 100 let starým ostnatým plotem a zde se fotili. Během následného hledání kešky se dostavil člen US Border Patrol a začal se vyptávat co zde děláme, atd. Za chvilku došli další jeho kolegové a během chvilku už zde byli i členové RCMP a vysvětlování se opakovalo :)) Každopádně všichni byli příjemní a po kontrole a platnosti našich dokladů jsme si i příjemně popovídali a byla to dobrá zkušenost – pro evropana již dosti nepředstavitelná. Ale aspoň člověk ví, že se nemá pohybovat u US/Kanada hranice natož jí přecházet, jelikož by byl zavřený na hodně dlouho! Následně jsme navštívili městečko Osoyoos (+49° 1′ 52.01″, -119° 27′ 35.83″) což je údajně nejteplejší místo v Kanadě. Během našeho pohybu se zde teplota pohybovala kolem +30°C a i místní rekreační středisko napovídalo tomu, že tomu tak opravdu bude. S blížícím večer jsme se dostali k městečku Hope (+49° 22′ 46.89″, -121° 26′ 46.90″) a zde jsme najeli na Transkanadskou magistrálu a tedy vystál problém kde přespat. Nakonec jsme našli příjemné místečko mezi dálnicema s železniční trasou hnedle vedle po které celou noc jezdili vlaky. Večer jsme se trošku připili a udělali pár zajímavých fotek.
9.5. – V dopoledních hodinách příjezd do Vancouveru a ubytování v hotelu Patricia (+49° 16′ 53.18″, -123° 5′ 42.03″). Během dne jsme si zašli na místní věž a prošli město. A musím uznat, že město jako takové v mé maličkosti moc dobrý dojem neudělalo – jedná se o velké město plné divných lidí (feťáci, bezďáci, atd…) kteří si ale vás nevšímají pokud si nevšímáte vy jich. Nato, že toto město je pouze o něco málo větší než-li Calgary tak působí mnohem více nepříjemným dojmem. Během našeho procházení jsme se svezli místním plně automatickým metrem a navštívili úchvatné muzeum Telus World of science. Také jsme navštívili místní čínskou čtvrť, která je zde největší v celé Kanadě.
10.5. – Dopoledne jsme si udělali odpočinkové aby jsme kolem poledne mohli vyrazit podívat se do Gustownu – což je nejstarší část města a následná procházka po Stanley parku (+49° 18′ 11.68″, -123° 8′ 48.16″), což je jeden z největších městských parků na světě. V tomto parku jsme strávili skoro celý den a skýtá opravdu úžasné zážitky, ale nejzajímavější je pokud člověk sejde byť jenom pár kroků z cestičky a hnedle jste uprostřed deštného pralesa plného vysokých cedrů. K večeru jsme neodolali a museli jsme se projet po místním přívozu do Severního Vancouveru.
11.5. – Ráno nás čekalo velice složité balení všech věcí zpátky do auta, ale nakonec se dobrá věc podařila. Poté jsme se vydali směr trajekt na Vancouver island – lístek stál 88CAD a cesta trvala hodinu a půl. Po příjezdu jsme se vydali směr Victoria (+48° 25′ 14.78″, -123° 22′ 6.59″) což je hlavní město Britské Kolumbie. Musím uznat, že se tu člověk cítí jako by přijel do Anglie, teda až na krásné počasí. Celé město působilo velice příjemným dojmem a člověk by se zde dokázal procházet celé dny – jaký to kontrast oproti Vancouveru. Nachází se zde bratříček nádherného hotelu v Banffu a i překrásný parlament, který je volně přístupný bez doprovodu. Po prohlídce města jsme se vydali po západním pobřeží pomalu na sever až jsme dojeli do provinčního parku French beach (+48° 23′ 38.17″, -123° 56′ 33.24″) a zde se nachází příjemný kemp, který byl skoro plný. Proč byl plný bylo jednoznačné, jelikož okolí bylo naprosto nádherné.
12.5. – Po ranní snídani na místní pláži jsme se po pobřeží vydali na sever a první zastávka byla pro změnu na China Beach. Co člověka překvapí, že až na pláž cesta vede tropickým lesem a až pár metrů před pláží se mu otevřou úžasné scenérie. Udělali jsme si krátkou procházku po pláži, včetně koupání po kolena – Pacifický oceán je v této době pekelně ledová záležitost. Následoval Juan De Fuca Provincial Park (+48° 31′ 59.02″, -124° 26′ 41.15″) kde se nachází „botanická pláž“ – což je místo plné skal s lagunama kde je přísně zakázáno jakkoliv se pomalu čehokoliv dotýkat, sbírat, atd. A člověk by nevěřil co v takových malinkatých lagunkách na skalách dokáže všechno žít a jelikož čas se nachýlil, bylo toto místo zvoleno jako ideální udělat si zde piknik. Po prozkoumání úžasného pobřeží jsme se vydali po 100km dlouhé soukromé prašné cestě plné kešek do městečka Bamfield (+48° 49′ 13.95″, -125° 8′ 10.92″) což je místo pomalu na konci světa a zde také začíná Pacific Rim National Park, který je mnohýma považován za nejkrásnější v celé Kanadě. A měli jsme kliku když jsme našli jeden soukromý kemp (snad první ve kterém jsme spali), který byl přímo na u pláže.
13.5. – Aby se neřeklo tak další den a další snídaně na liduprázdné pláži což je úžasný zážitek. Abych byl přesný časově byl spíše čas oběda, jelikož jsme vstávali kolem 11 hodiny což jsme si mohli dovolit, jelikož nás toho ten den moc nečekalo. Jako první cíl nás čekalo přístavní městečko Port Alberni (+49° 14′ 56.34″, -124° 47′ 43.09″) vzdálené nějakých 100km. Mimojiné město se nachází na konci jednoho z nejdelších fjordů na světě (cca 80km) a je úžasně situováno na břehu moře pod blízkými horami. Zde jsme si udělali v místním parku poblíž přístavu udělali piknik před naší cestou směrem k městu Tofino a návratu do Pacific Rim National Park. Přespání nás čekalo v kempu v samém srdci tohoto národního parku hnedle u nejlepší pláže celého ostrova – Long Beach (+49° 3′ 27.31″, -125° 43′ 25.26″). A zde jsme dostali další důkaz o maličkosti naší planety – hned u vjezdu jsme potkali další čechy co projíždí Kanadou!! Jelikož toto byla naše poslední noc na ostrově tak jsme si museli užit západ slunce na pláži což byl úžasný zážitek, který doporučuji všem zamilovaným párům (My ho strávili s pivem v ruce).
Druhý týden máme tedy za sebou. Ten se oproti prvnímu nesl ve znamení deštných pralesů, flákání se po plážích při nádherném počasí a teplot kolem +25°C – jaká to změna oproti Rockies kde bylo nevlídno a teploty sotva atakovaly +10°C.
Nyní se již můžete těšit na třetí týden a pro začátek Vám prozradím pouze, že se máte opět na co těšit a pro změnu to bude opět úplně něco jiného než o čem jsem doteď psal….
Lothar
