Proč jsem přešel od Fujifilmu k Sony

Po 4 letech focení na Fujifilm jsem přešel k Sony. Sleduje mě dost fotografů a spoustě lidem jsem Fujifilm doporučoval. Proto se při mém přechodu k Sony vyrojila hromada otázek, co mě k tomu vedlo. Je to složitější a rád bych se podrobněji rozepsal a článkem třeba pomohl ostatním fotografům, kteří to mají podobně jako já.

Pro ty co mě neznají začnu článek stručným úvodem, jak jsem se k Fuji dostal. Dříve jsem fotil na Canon zrcadlovku, ale trápilo mě nespolehlivé ostření. Zamiloval jsem si přesné ostření u Fuji a navíc možnost vidět v elektronickém hledáčku hotovou fotku. Na jaře 2015 jsem zahodil Canon a pořídil si Fuji X-E2, což byl v některých ohledech krok zpět. Ten foťák byl proti zrcadlovkám dost pomalý. Dostal několik aktualizací firmwaru a časem se to zlepšilo, ale rychlík to nikdy nebyl. Nicméně jsem si s Fuji koupil sadu pevných skel – 23mm f/1.4 a 56mm f/1.2 a přechod k Fuji mě dost posunul co se týká mé portétní tvorby.

Na podzim 2017 jsem si na své třicátiny koupil Fujifilm X-T2. Byl to první foťák, ze kterého jsem byl maximálně nadšený a který mě nijak zásadně neomezoval. I po přechodu k Sony jde pořád o můj nejoblíbenější foťák. Rychlost se zlepšila, ovládání téměř dokonalé… prostě láska na první pohled.

Jenže po několika letech focení s APS-C Fuji jsem si pořád pohrával s myšlenkou, jestli nezkusit něco s větším snímačem. Ten rozdíl by ale nebyl tak zásadní, protože jsem používal objektivy se světelností f/1.2 a f/1.4, což je z hlediska hloubky ostrosti ekvivalent f/1.8 a f/2.1. Ale pořád jsem nad tou možností přemýšlel.

Jak to začalo – zápůjčka Sony A7III

Všechnu svou Fuji výbavu jsem kupoval v obchodu fujifoto.cz. Líbí se mi jejich přístup ke svým zákazníkům, je fantastický a na poměry ČR dost ojedinělý. Navíc se jim podařilo vytvořit z mého pohledu nejlepší fotografickou komunitu u nás (viz Facebook skupina Fujifilm X fotografové CZ/SR).

Pánové z Fujifoto začínají rozjíždět nový projekt Fotosony.cz, který bude pro změnu zaměřen jen na Sony techniku. Dostal jsem od Pavla Vávry nabídku, jestli si nechci půjčit Sony A7III s nějakými objektivy, abych si to vyzkoušel. Dlouho jsem odmítal, protože jsem neměl moc času. A trochu jsem se bál, že se mi ta zápůjčka dost prodraží (a taky že jo 🙂 ) Nakonec mě Pavel přemluvil a já si Sony půjčil. Bohužel v té době se mi sešlo dost práce, takže Sony u mě leželo několik týdnů bez nějakého většího vyzkoušení.

Půjčil jsem si to s objektivy Samyang 35mm f/1.4 a Sony 85mm f/1.8 a zajímalo mě, jestli bych si přechodem na fullframe nějak zásadně polepšil. To bylo to hlavní, co mě v té době zajímalo. A taky jsem v té době už dost potřeboval nějakou změnu. Protože mě focení živí, fotím několikrát týdně a má stávající výbava se mi už dost omrzela. I když vím, jak stupidní to je.

Počáteční frustrace ze Sony

První dny jsem s tím foťákem dost zápasil a ani výstup mi nepřišel o moc lepší, než z Fuji. Dělalo mi problémy ovládání a celkově jsem měl chuť foťák hned vrátit. Dal jsem tomu ale šanci a ještě jsem zkoušel do ovládání foťáku proniknout.

Velkou výhodou Sony je ale možnost přizpůsobení. Dá se vytvořit vlastní menu (což u Fuji jde taky) a taky se dá přizpůsobit ovládání a namapovat tlačítkům vlastní funkce (Fuji to umí taky, ale Sony má pokročilejší možnosti přizpůsobení). Postupně jsem si to zkoušel přizpůsobovat a zvykal jsem si.

Bod zlomu – Eye AF v kombinaci s AF-C

Foťák jsem používal ještě před vydáním nového firmwaru 3.0, který dost vylepšoval realtime detekci oka. Vše se zlomilo v momentě, kdy jsem si zkusil fotit portréty s dobře nastavenou realtime detekcí oka v AF-C režimu (kontinuální ostření).

Najednou jsem zažil při focení volnost, jakou jsem nikdy dříve nezažil. Poprvé v životě jsem nemusel zdlouhavě měnit ostřící body, mířit na bližší oko a strnule namačkávat spoušť a rychle domáčknout v obavě, abych se já, nebo modelka nepohnuli a já neměl špatně zaostřený portrét.

Všechny ty starosti byly pryč. Stačilo držet namáčklou spoušť a hýbat se kolem modelky. Foťák si sám ostřil průběžně na oči, vždy si vybíral to bližší oko. Když jsem chtěl zachytit daný moment, stačilo spoušť domáčknout a já měl velmi velkou šanci, že pořízená fotka bude správně zaostřená. A není problém když fotím člověka v pohybu. Ani když se při tom pohybuju já. Fotil jsem kamarádku za chůze, já šel před ni a foťák stíhal přeostřovat. Prostě pohoda.

Ta míra volnosti a radosti z focení byla nepopsatelná. Něco takového u Fuji neexistuje a to ani s nejnovějším modelem X-T3 s nejnovějším firmwarem. Detekce oka je tam už lepší než ve starších modelech, ale není to ani z části tak rychlé a spolehlivé jako u Sony. Už jen rychlost odezvy toho ukazatele, který ukazuje sledované oko. U Sony se hýbe plynule s pohybem člověka. U Fuji je tam dost znatelné zpoždění.

A v tu chvíli jsem se zamiloval. Ne kvůli velikosti snímače, ne kvůli možnosti pracovat s menší hloubkou ostrosti. Ne kvůli X různým parametrům. Ale kvůli té volnosti a svobodě, kterou mi foťák nabídl. A já začal vážně uvažovat nad změnou…

Ono se to hodně špatně popisuje. Jen jako takovou prozatímní ukázku přikládám nekvalitní video nahrané telefonem, když jsem A7III testoval. Foťák si ostří na oko, kdykoliv když zmáčknu spoušť mám dobře zaostřeno. Funguje i na zavřené oči, lidi s brýlema, situace kdy je oko částečně překryté třeba vlasama atd. Můžu snadno a rychle přepínat mezi focením na výšku a na šířku, foťák pořád drží zaostřené oko ať se děje cokoliv. A jak vidíte z videa, funguje to skvěle i s objektivy jiných značek, zde Samyang 35mm f/1.4.

Stinné stránky přechodu

Nejde o to, že bych přecházel z něčeho špatného k lepšímu. Fuji X-T2 (i novější nástupce X-T3) a Sony A7III jsou skvělé foťáky. Mají perfektní výstup a jsou vhodné i pro profesionální využití. Jenže každý systém má své klady a zápory.

V době testování jsem si dělal poznámky a proto zde uvedu seznam bodů, ve kterých si se Sony pohorším:

Elektronický hledáček

Nejviditelnější změnou k horšímu je hledáček, který je u Sony A7III tragický a to i ve srovnání se starou X-T2. Novější Fuji X-T3 má hledáček ještě lepší. Tam má Fuji obrovský náskok, u Sony je to dost ostuda. Na to si budu muset ještě zvykat. Hledáček u Sony má nízké rozlišení, horší barvy a strašně trpí na moiré. Je snad ještě horší, než u prastarých Fujin.

Pomalejší zapínání foťáku

Oproti Fuji foťákům se A7III zapíná mnohem déle a trvá, než budete moct pořídit první snímek. Doba je cca 2x až 3x delší než u Fuji. Je potřeba s tím počítat. Ale díky lepší baterii nemusím foťák tak často vypínat.

Ne moc přívětivé ostření

Pokud fotím portréty a můžu využít detekci očí, je ostření u Sony neuvěřitelně jednoduché a rychlé. V situacích, kdy to nelze a jsem odkázaný na běžný způsob ostření, pracuje se mi se Sony hůře než s Fuji. Výběr ostřícího bodu je pomalejší a celkově nemám dojem, že mám ostření pod kontrolou tak jako u Fujifilmu. Například ostřící bod má u Fuji velmi tenký a jemný rámeček a čtvercový tvar (navíc je tam 6 velikostí ostřícího bodu). U Sony je ostřící bod obdelníkový s tlustým rámečkem a navíc jen se 3 velikostma bodu. Ale ani ten nejmenší není dostatečně malý, pokud fotím s extrémně nízkou hloubkou ostrosti a chci zaostřit na konkrétní místo (dá se to ale obejít použitím lupy, tam se zdá že se dá zaostřovat přesně, ale nevidíte pak celý snímek).

Moiré

Pokud budete fotit s ostrým objektivem na vyšší clony a máte ve scéně něco s pravidelným vzorem, pravděpodobně se setkáte s jevem zvaným moiré. Objevuje se třeba na povrchu látek (s tím se setkávám velmi často jako portrétní fotograf fotící lidi v oblecích). U starých Fuji se moiré taky vyskytovalo, ale od 24mpx generace už téměř vůbec. Teď po přechodu na Sony to zase budu muset začít řešit.

Hlučná závěrka a blackout

Oproti Fuji X-T2 je závěrka u A7III o dost hlučnější a navíc se při focení objevuje v hledáčku delší blackout mezi snímky.

Nepřehledné menu

Částečně je to otázka zvyku, ale i když se to snažím vzít objektivně, přijde mi systém menu u Sony dost nepřehledný a neintuitivní. Tady rozhodně vítězí Fuji. I když oba výrobci mají v menu občas velmi divně a nepochopitelně pojmenované věci. Dá se to ale dost vyladit vytvořením vlastního menu, kam si naházíte nejpoužívanější položky.

Hraniční časy pro Auto ISO

U Fuji lze vybrat hraniční čas pro automatické ISO po krocích 1/3EV a navíc lze uložit až 3 různé nastavení, mezi kterými se dá rychle přepínat. Například AUTO1 jsem měl pro focení statických věcí, AUTO2 pro běžné situace a AUTO3 pro rychlý pohyb. U Sony tato možnost není a vybírat čas se dá jen po jednotkách EV. Což sice většinou stačí, ale líbila by se mi tam možnost jemnějšího výběru.

Displej

Oba foťáky mají podobný způsob vyklápění displeje, u Sony lze ale vyklápět jen jedním směrem. Při focení na výšku máte smůlu.

Nemožnost aretovat otočný volič

Detail, ale občas se stane při manipulaci s foťákem, že si přepnu režim focení.

Nefunkční aplikace pro ovládání foťáku z mobilu

U Sony se z nepochopitelného důvodu nedá při ovládání přes mobil zvolit oblast zaostření a foťák ostří vždy doprostřed, aniž byste viděli alespoň ukázkový ostřící bod nebo oblast. Prostě někam zaostří a vy nic neovlivníte. Doteď nechápu, jak může technologická firma vydat tak nepovedenou a nefunkční aplikaci. Podle toho co jsem zjišťoval to u modelů A7II a A7RII fungovalo. Je to naprosto nepoužitelné.

V nabídce není žádný menší pevný 35mm objektiv se světelností kolem f/2

Dost by se mi hodil nějaký malý a skladný pevný 35mm objektiv se světelností f/1.8 – 2. Ty f/1.4 objektivy jsou velké a těžké. A ten se světelností f/2.8 už je na můj vkus málo světelný. Ale zdá se, že se brzo dočkáme…

Složitější aktualizace firmwaru

Sony se po vzoru Fujifilmu vydalo cestou aktualizace firmwaru. U Fuji stačí nahrát soubor s FW na kartu a ve foťáku spustit aktualizaci. Je to otázkou maximálně 5 minut. U novějších modelů se dá FW aktualizovat přes mobil pomocí aplikace. U Sony musíte stáhnout aplikaci do počítače a FW aktualizovat s foťákem připojeným k počítači. Celý proces je násobně náročnější a zabere cca 20 minut.

Chybí možnost vyvolat raw ve foťáku

U Fuji jsem fotil do rawu a pokud jsem chtěl před posláním fotky do telefonu ještě na fotce něco změnit, nebyl problém z rawu vytvořit jpeg s vlastním nastavením. U Sony musíte spoléhat na aktuálně nastavené parametry. Takže když fotíte do rawu a máte tam blbé vyvážení bílé a potřebujete fotku v rychlosti někam poslat, tak máte smůlu. Není to zásadní problém, jen mě to celkem překvapilo. Vyvolat raw ve foťáku uměl i můj Canon 60D.

V čem si ale se Sony A7III polepším?

Výše jsem uvedl body, ve kterých si přechodem pohorším. Teď bych se zaměřil na výhody, které mi Sony přinese.

Eye AF v režimu AF-C

To jsem probral už výše. Je to hlavní argument proč přejít. Kromě spolehlivé detekce očí je celkově kontinuální ostření rychlejší než u X-T2 (i když tady hodně záleží s jakými objektivy srovnáváte).

Větší snímač – větší možnosti co se týká nízké hloubky ostrosti

Abych s Fuji dosáhl stejné hloubky ostrosti jako u Sony, musel jsem použít 1,5x nižší clonové číslo. Což při focení na clony f/1.2 a f/1.4 nebyl takový problém. Ale třeba u zoomu se světelností f/2.8 už byl rozdíl mnohem větší. Například když použiju u Sony objektiv Tamron 28-75mm f/2.8, pro podobný výsledek bych u Fuji potřeboval něco jako 18-50mm f/1.8. Což neexistuje a pokud by Fuji takový vyrobila, tak by byl neskutečně velký, těžký a drahý.

Větší rozsah citlivosti

U Fuji jsem byl občas limitován maximální citlivostí 12800. U Sony můžu jít výše, až do 204800. Sice použitelné je to cca do 51200, ale i tak je fajn mít možnost v případě potřeby jít výše, třeba pro některé momentky u kterých nezáleží na kvalitě fotek.

Větší nabídka různých objektivů

U Fuji je nabídka objektivů dnes už hodně široká, ale až na pár výjimek jde jen o Fujifilm objektivy. Moc dalších výrobců pro Fuji nevyrábí a když už, tak většinou jen manuální objektivy. Začíná se to měnit až teď, s příchodem Viltroxu 85mm f/1.8 za luxusní cenu. U Sony je situace odlišná a v nabídce najdete velký výběr objektivů například od Sigmy, Tamronu nebo Samyangu. A většinou i s AF.

Možnost přednastavit si režimy 1 a 2 na otočném voliči

Fuji mělo výhodu v tom, že čas, clonu i ISO jste si nastavovali na fyzických voličích. Jenže co se někdy zdá jako výhoda, může být někdy na škodu. Uvedu příklad – fotím v ateliéru a mám nastavený manuální režim pro focení s blesky. V pauze mezi focením chci cvaknout momentku která se odehrává někde za mými zády, tedy mimo dosah blesků. Než to vyfotím, musím u Fuji otočit voliče s časem, clonou i citlivostí a než to provedu, je už většinou pozdě. U Sony můžu mít namapované nastavení pro ateliérové focení a pro běžné focení a rychle mezi nimi přepínat jediným otočením voliče. Jediným pohybem voliče se mi změní nastavení clony, času, citlivosti, režimu ostření atd.

Lepší vykreslení detailů

Sony má snímač s klasickou bayerovou maskou, oproti X-Trans masce u Fuji. Obě možnosti mají své výhody a nevýhody, nicméně ze Sony se snadněji dá dostat kvalitnější kresba. S Fuji rawy má mnoho raw konvertorů problémy, především ty od Adobe. Taky jsou X-Trans rawy náročnější na výkon počítače. Ale aplikace jako Capture One, nebo Iridient Developer dokáží z Fuji rawů vytáhnout lepší výstup z pohledu detailů.

Stabilizovaný snímač

U Sony má stabilizovaný snímač (IBIS) a díky tomu máte stabilizaci obrazu ať už použijete jakýkoliv objektiv. Pro mé účely to není nijak extra důležitá fíčura, protože fotím většinou lidi a ti se stejně pořád trochu hýbou. Takže nemůžu fotit na moc dlouhé časy. Každopádně je to plus a zvýší to šanci na ostrou fotku při focení na delší časy. Navíc když už budu někdy chtít natočit video, je stabilizace na snímači příjemný bonus.

Možnost ohodnotit fotky při prohlížení

U Fuji se sice dalo taky nastavit fotkám hodnocení v podobě 1-5 hvězd, ale to hodnocení se pak neprojevilo v Lightroomu. U Sony se u fotek hodnocení zapíše tak, že jej načte i Lightroom. A co více, dá se namapovat jakékoliv tlačítko, aby k fotkám automaticky přiřadilo určitý počet hvězd. Je to velká výhoda, když budu fotit s modelkama, můžou si v rychlosti fotky prolítnou a u těch které se jim líbí je jedním tlačítkem ohodnotit. Já pak v LR hned uvidím, které se jim líbily.

Vyšší výdrž

Výdrž baterie se špatně hodnotí a měří. U bezzrcadlovek nezáleží ani tolik na počtu expozic, ale spíše na době běhu. Sony vydrží mnohem více. Odhadem cca 2-3x více než Fuji. Není to pro mě zásadní, ale je to příjemná změna.

Snadnější posílání fotek do telefonu

Synchronizace fotek s telefonem je jednodušší. Navíc si foťák sám převede rawy a nemusíte tak fotit i do jpegu.

Obrazová kvalita

Tady je to dost těžké srovnání. Jednak přecházím z menšího APS-C snímače na větší fullframe se stejným rozlišením. Teoreticky bych si měl obrazovou kvalitou polepšit. Realita je ale složitější. Kromě rozdílné velikosti je odlišná i barevná maska před snímačem. U Sony jde o klasickou bayerovu masku. Fujifilm má před snímačem masku zvanou X-Trans, která má jiné uspořádání barevných pixelů. Každý z foťáků má tedy dost jiný charakter obrazu.

U X-Trans snímačů je dost problematické vyvolání rawů. Například aplikace od Adobe nedokážou Fuji rawy vyvolat optimálně a vykreslení drobných detailů není ideální. V jedné z posledních aktualizací Lightroomu a Camera Raw přidalo Adobe funkci Enhance details, která do určité míry problémy s vykreslením detailů (nejen) u Fuji rawů řeší. Aplikace jako Capture One nebo Iridient Developer dokáží Fuji rawy zpracovat lépe.

Já celou dobu vyvolával Fuji rawy v Lightroomu a často mi to horší zpracování detailů tolik nevadilo. Nicméně při retuši drobných detailů mě často vadil způsob, jakým Lightroom zobrazil drobné detaily. Těžko se to popisuje, ale čím méně detailů ve fotce bylo (např. fotky focené na f/1.2), tím více si tam LR domýšlel různé detaily a vytvářel umělé artefakty.

U fotek kde bylo detailů dost (např. ateliérové fotky na vyšší clonové čísla), bylo vykreslení detailů více než dostatečné a artefakty se téměř nevyskytovaly. Jen některé části fotek byly vykreslené dost podivně. Například části s opakujícím vzorkem a strukturou.

Rozdíl je ale v barevném podání. A to hlavně u barvy pleti. Toto je dost subjektivní záležitost, ale u Fuji se mi s rawy pracovalo mnohem lépe a jednodušeji. Nedalo moc práci dosáhnout hezkých barev, se kterými jsem byl spokojený. U Sony to dá více práce a ještě nemám úplně vyladěný proces zpracování. Ale postupně si na jiné barvy začínám zvykat a vylaďuju proces vyvolání rawů a začínám být spokojen.

Ale abych ten výstup shrnul, kdybych veřejně neohlásil, že přecházím na Sony, ve webovém rozlišení nebo běžném tisku by nikdo nepoznal, že jsem přešel na jiný foťák. Rozdíl v detailech je vidět jen při velkém přiblížení fotky a to reálně nikdo kromě fotografa nevidí. Teda až na pár podivínů, kteří se vyžívají v prohlížení fotek na 100% přiblížení 🙂 Jinak i ta změna v hloubce ostrosti není nijak patrná. U toho portrétního skla (56mm u Fuji a 85mm u Sony) je hloubka ostrosti srovnatelná. U toho kratšího ohniska (23mm a 35mm) už u Sony můžu dosáhnout menší hloubky ostrosti, ale rozdíl není tak dramatický.

Přímé srovnání Sony vs Fuji

Po dobu testování jsem párkrát vzal sebou jak svou tehdejší Fuji výbavu a taky půjčenou Sony, abych nafotil srovnávací fotky. Kromě porovnání dvou fotek jako celku přikládám i 100% výřez, ale je nutné ještě jednou upozornit, že v praxi nikdo ty detaily na 100% přiblížení nevidí. I když fotku vytisknete na velký formát a pověsíte na zeď, tak asi nikdo nebude zkoumat detaily na fotce ze vzdálenosti 10cm.

Zde vidíte jak vypadá stejná scéna s podobnou kompozicí na Sony a vpravo na Fuji. S Fuji jsem použil Fuji 56mm na cloně f/1.2 a u Sony 85mm na f/1.8. Protože má Fuji crop faktor 1,5x, je výsledek z obou foťáku stejný. Pak se musím smát když narazím v diskuzích na ňoumy, kteří z fullframe foťáků dělají nějaké nedostižné modly, kterým se APS-C foťáky nemůžou vyrovnat 🙂

Kdybych udělal slepý test a sdílel vždy dvojce fotek bez označení, téměř nikdo by nedokázal jistě odlišit, kterým foťákem bylo co pořízeno. Při pečlivém zkoumání bokehu je vidět, že Fuji objektiv má lehce navrch a bokeh je v některých místech jemnější. Ale na první pohled bych nedokázal poznat rozdíl.

Rozdíl je vidět při přiblížení, zde jsou stejné snímky přiblížené na 100%. U Fuji je patrný větší šum, přitom obě fotky byly pořízené na základní ISO obou foťáků (100 u Sony a 200 u Fuji). V obou případech jsou hezky prokreslené drobné detaily jako například jednotlivé vlasy. Jen u Sony vypadá ten výstup čistší a celkově je tam větší prostor, jak z toho vytáhnout ještě další detaily.

Zde je srovnání Samyangu 35mm f/1.4 s Fuji 23mm f/1.4. Tady už je vidět rozdíl v hloubce ostrosti. Tady u Fuji už menší hloubku ostrosti nedosáhnu, je to něco jako clona f/2.1 u fullframe foťáku. Nicméně ani tak není rozdíl nijak propastný.

Zde je opět 100% výřez. Opět je výstup ze Sony čistčí. Co se týká vykreslení detailů, je to dost podobné. Nicméně je nutno podotknout, že ten Samyang je o cca 8000Kč levnější, než Fuji 23mm f/1.4. A kvalitativně (až na silnější vinětaci) je o něco lepší a má rychlejší (a tišší!) ostření.

Další srovnání je opět Samyang 35mm f/1.4 a Fujifilm 23mm f/1.4. Opět, na první pohled žádný velký rozdíl. Jen se mi u Sony nepodařilo úplně trefit barvy a výsledek z Fuji se mi líbí více.

U Sony bylo opět k dispozici více detailů a při doostřování se mi podařilo díky tomu více zvýraznit pihy.

Pokud jde o výstup na vysoké citlivosti, je tam i přes ten rozdíl ve velikosti snímače dost malý rozdíl. Fuji díky X-Trans technologii zvládá vysoké citlivosti velmi dobře i přes menší rozměry snímače. Bohužel nemám žádnou srovnávací fotku na identické ISO, ale tady je vidět jedna ukázka kde bylo u Fuji použito ISO 12800 a u Sony 16000.

Výstup je dost podobný, Sony je jen o kousek lepší – šum je drobnější a dá se snadněji eliminovat. Co mě ale fascinovalo byl fakt, že i v takových světelných podmínkách dokáže (od poslední aktualizace FW) Sony ostřit na oko téhle tmavé kočky.

Teď se podíváme na srovnání detailů u tohoto cvaku, na které demonstruju dva rozdíly.

Toto je 300% výřez z fotky výše. Vlevo je Sony a koukněte se na oblast u pletiva. Začínají se tam objevovat barevné fleky, tento efekt se označuje jako moiré a objevuje se všude tam, kde je na fotce pravidelný vzor. U mě jako portrétního fotografa se to nejčastěji týká vzorku na oblečení při focení v ateliéru. Dá se většinou eliminovat, ale je to práce navíc.

Na tomto dalším 300% výřezu je vidět, jak špatně Lightroom (i Adobe Camera Raw) zvládá zpracování rawů z Fujifilmu. To je to, na co si tolik fotografů stěžuje. Nicméně viditelné je to až při větším přiblížení.

Ergonomie, rozměry a ovládání

Co se týká dojmu z držení a ovládání, je to velmi individuální. Každý výrobce foťáků má nějaké specifika co se týká ergonomie a ovládání. Tady hraje velkou roli i to, že jsem si za ty roky hodně zvykl na ovládání Fuji foťáků a u Sony si teprve zvykám. Takže to berte dost s rezervou. Jediný fakt velký hejt na ovládání Sony je fakt, že když se při pohybu v menu chcete vrátit o krok zpět, tak k tomu musíte zmáčknout tlačítko MENU, které je vlevo nahoře. To je extrémně nepohodlné a nelogické.

Co se týká držení foťáků, Sony má větší grip. Ale Fuji X-T2 se mi i přes menší grip držela o dost lépe. Navíc X-T2 působí mnohem bytelnějším dojmem než A7III. S Fuji mám pocit, že s tím bez problému zatluču hřebíky v pauze mezi focením, aniž by se foťáku něco stalo. A X-T2 mi přijde vzhledově mnohem krásnější.

U X-T2 mi přijde že je rozmístění tlačítek a ovládacích prvků o něco lepší, ale opět to může být jen otázkou zvyku. Ale třeba joystick pro výběr ostřících bodů mi přišel u X-T2 lepší, byl jsem s nim schopen pracovat rychleji.

Vtipné je, že rozměrově je Sony A7III o něco menší, než Fuji X-T2 a to i přesto, že má Sony větší snímač. Nedá mi to abych si nerýpl – Fuji se neustále vymlouvá, že nemůže dostat stabilizaci snímače do menších těl než je u modelu X-H1. Sony přitom zvládá do menšího těla nacpat stabilizovaný snímač, který je navíc větší, než u Fuji.

Překvapení v podobě objektivů

Mile mě překvapila nabídka objektivů pro Sony. U Fuji můžete vybírat prakticky hlavně jen z objektivů od Fujifilmu. Je jich sice dost, ale ceny jsou dost vysoké a cena ne vždy odpovídá jejich kvalitě. Já si nejvíce oblíbil na APS-C ohniska 23mm a 56mm. Jenže 23mm f/1.4 nebyl na plně otevřenou clonu nejostřejší. A měl pomalejší a hlučnější ostření.

Kapitolou samo o sobě byl Fuji 56mm f/1.2, který měl sice luxusní světelnost, skvělé optické vlastnosti, ale tragické ostření. Ostření bylo pomalé a navíc hlučné. Objektiv za cenu kolem 25 tisíc vydává zvuky, jako moje stará plastová padesátka od Canonu, která stála kolem 3 tisíc. A nepůsobí zrovna reprezentativně, když fotíte klienta, říkáte si za focení tisíce korun a při focení se ozývá “křžžžžvvvvvchrrrrr”. Člověk pak působí dojmem jako by fotil nějakým levným nekvalitním šmejdem. Fuji by měli přidat v nějakém FW updatu možnost přehrávat z repráčku foťáku nějakou uklidňující melodii při ostření s tímto objektivem.

To je asi největší aktuální slabina Fujifilmu. V nabídce jsou buď rychlé a tiché objektivy s průměrnou světelností f/2, nebo pak světelné objektivy f/1.2 a f/1.4 s horším ostřením. Dost dlouho jsem čekal, až Fuji přijde s aktualizovanou verzí 23mm f/1.4 a 56mm f/1.2, ale zatím nepadlo žádné oficiální stanovisko. Takže kdoví, za jak dlouho se Fujisti dočkají.

Naproti tomu u Sony mě čeká naprosto odlišná situace. Třeba Sony 85mm f/1.8. Co se týká hloubky ostrosti a úhlu záběru, je to stejné jako Fuji 56mm f/1.2. Ale o dost ostřejší na plně otevřenou clonu a hlavně má MNOHEM rychlejší a tiché ostření. A to vše za cenu o cca 8 tisíc levnější. Fuji by se mělo stydět a něco s tím dělat…

PS. ten přepočet násobením crop faktorem se vztahuje jen k hloubce ostrosti. Co se týká propustnosti světla, objektiv se světelností f/1.2 propustí stejné množství světla, jako f/1.2 objektiv na fullframe foťáku.

Stejně tak mé další oblíbené ohnisko 35mm (po vynásobení crop faktorem). U Fuji jsem měl na výběr buď 23mm f/1.4 s horším ostřením, nebo f/2 verzi s lepším ostřením. U Sony je výběr širší. Kromě Sony 35mm f/1.4 (který je dost drahý) je pak možnost buď Sigma 35mm f/1.4 nebo Samyang 35mm f/1.4. Sigma je o něco ostřejší, Samyang zase rychleji ostří. Dal jsem přednost Samyangu. Ten je na plně otevřenou clonu ostřejší než Fuji 23mm f/1.4, má mnohem rychlejší ostření a je opět o cca 8 tisíc levnější. Opět, Fuji v tomhle prohrává. Nevýhoda těch 35mm objektivů se světelností f/1.4 je velikost a váha. Kdyby byl v nabídce i nějaký f/1.8 objektiv s výbornou optickou kvalitou, ale menšími rozměry, asi bych mu dal přednost.

Další na řadě je Tamron 28-75mm f/2.8. Dlouho jsem se f/2.8 zoomům vyhýbal. U APS-C jsou pro mě nezajímavé, protože ta světelnost mi na APS-C nestačí. A u fullframe foťáků bývají tyto objektivy dost velké a těžké. Tamron ale vyrobil úžasný kus, který je díky delšímu počátečnímu ohnisku (28mm místo obvyklých 24mm) menší, lehčí a levnější. Navíc má ten objektiv příjemný bokeh a ostrou kresbu na plně otevřenou clonu. Pro mě je to tedy fantastický univerzál nejen na reportáže, ale i na focení portrétů, kde nepotřebuju pracovat s menší hloubkou ostrosti. Níže v článku je i jeden portrét pořížený tímto objektivem. U Fuji jsem používal 18-55mm f/2.8-4, který sice byl na poměry setových objektivů skvělý, ale pro práci jsem ho používal většinou jen při focení v ateliéru kdy jsem někdy potřeboval jiné ohniska než 23mm a 56mm. Ten Tamron můžu v pohodě používat i jako portrétní objektiv díky té světelnosti a vzhledu bokehu.

Fuji a jejich výrobky mám fakt rád. Ale co se týká objektivů, měli by si fakt máknout a konečně udělat něco s těmi starými a pomalými objektivy. K čemu je vylepšování jejich těl, když na to pak nasadíte chrchlátko které působí jako laciný šmejd za pár stovek…

Taky mi u Fuji hodně chybí nabídka levných AF skel. První vlaštovka je Viltrox 85mm f/1.8, který je za cenu pod 10 tisíc velmi dobře zpracovaný a ostří mnohem rychleji, než Fuji 56mm 🙂 A vypadá to, že bude Viltrox rozšiřovat nabídku AF objektivů pro Fujifilm X bajonet. Tak snad se blýská na lepší časy.

Pár ukázkových snímků ze Sony

Zatím jsem bohužel s novým foťákem nefotil tolik, kolik bych si přál. Musel jsem hlavně pracovat na zakázkách (abych si ten přechod k Sony vůbec mohl dovolit :)). Níže ale přikládám pár snímků, které jsem se Sony zatím pořídil.

Je tedy Sony lepší než Fuji?

Pokud fotíte s Fuji a přemýšlíte nad přechodem k Sony, je dobré se zamyslet nad tím, co od toho čekáte. Pokud neumíte s Fuji udělat skvělé fotky a doufáte, že se Sony to zvládnete, tak jste na omylu. S Fuji jdou dělat luxusní snímky a reálně ty foťáky fotografy nijak zásadně neomezujou.

Pokud přemýšlíte, jestli si pořídit Sony nebo Fuji, je to hodně těžké rozhodování. Je potřeba si ujasnit cenový limit, kolik do výbavy chcete dát. A taky si rozmyslet, co vše s tím chcete fotit. Podle toho si zkuste poskládat sestavu u Sony a u Fuji, ty pak porovnejte. Nehleďte jen na foťáky, ale hlavně na objektivy a další příslušenství.

Mě přinesla změna značky jak výhody, tak nevýhody. Aktuálně mám pocit, že pro můj styl focení se Sony hodí více. Zatím se mi to i potvrzuje a při každém dalším focení jsem za tu změnu rád. Baví mě možnost fotit v režimu AF-C a nestarat se o ostření. Přesně takovou změnu jsem potřeboval. Na druhou stranu jsou mi Fuji foťáky mnohem sympatičtější, více mi sednou do ruky a ovládání mi přijde v mnoha ohledech lepší. V ruce mi přijdou pocitově více jako poctivý kus železa, opravdový fotoaparát s velkým „F“. Sony je spíše kus moderní elektroniky, který sice skvěle odvede práci, ale jinak vás nechá chladnými.

Aktuálně tedy fotím s touto sestavou:

• Sony A7III
• Tamron 28-75mm f/2.8
• Sony 85mm f/1.8
• Samyang 35mm f/1.4

Mé postřehy a dojmy z focení ze Sony budu průběžně sdílet ve FB skupině Sony fotografové CZ/SK. Pokud vás Sony foťáky zajímaji, přidejte se tam taky a nic vám neunikne 🙂 A pokud budete kupovat Sony foťáky, nebo nějaké příslušenství, budu rád když nakoupíte u Fotosony.cz a pomůžete jim projekt rozjet. Aby se brzo přiblížil tomu, co se jim podařilo vybudovat s Fujifoto.cz 🙂 A pokud tam nakoupíte proklikem přes některý z odkazů v tomto článku, dostanu z toho taky nějakou odměnu (kterou stejně u nich utratím na další vybavení 😀 )

Mou aktuální tvorbu sdílím průběžně na své Facebook stránce a taky na Instagramu.