Začátkem letošního roku jsem začal experimentovat s focením v interiérech. Jak to tenkrát dopadlo se můžete přesvědčit ve fotoreportech z prvního a druhého focení v mém pokoji. Když pak bylo venku hezky, zase jsem od toho upustil a věnoval jsem se především focení venku. Mimo jiné jsem si letos zkusil poprvé fotit akty.
V posledních dnech začalo být venku už opravdu dost zima a hlavně tma skoro celý den. Ne že by se v těch podmínkách nedalo fotit, ale není to už ono. A protože nedokážu bez focení vydržet déle než několik dnů, začal jsem přemýšlet co s tím. Když jsem seděl u počítače, popíjel kávu a přemýšlel nad tím, všiml jsem si skleněné výplně ve dveřích do mého pokoje. Došlo mi, že když už jsem využil k nasvícení portrétů pivo, proč nezkusit svítit skrz dveře. Skla ve dveřích nejsou matné, ani úplně čiré…mají na sobě jakousi texturu. Původně jsem si myslel, že se tím světlo zajímavě rozptýlí a vytvoří to pruhy.
Než zdlouhavě spekulovat nad tím, jak to bude vypadat, poprosil jsem spolubydlící, aby se postavila ke dveřím. Za dveře jsem umístil blesk a skrz sklo jsem nasvítil postavu. Přišlo trochu zklamání, protože světlo nebylo nijak modifikované. Ale výsledek nebyl nejhorší. Na mé Facebook stránce jsem proto hodil nabídku na focení aktů a během několika hodin mi přišla první reakce.
V hlavě jsem měl záběr, kdy je postava opřená o dveře, nasvícená skrz skleněnou výplň a zbytek snímku je černý. Abych toho dosáhl, pověsil jsem přes skříně modrou deku. Sklo ve dveřích nedokázalo světlo z blesku dostatečně změkčit a bylo pro mé účely moc ostré. Proto jsem na blesk nasadil 60x60cm softbox. Abych dosáhl čistě černého pozadí, používal jsem blesk v režimu vysokorychlostní synchronizace – tedy s časy kratšími než 1/250s.
Abyste si udělali přibližnou představu o podmínkách, tady je ukázka pokoje. Je to starší snímek, tentokrát jsem akorát natáhl deku až ke zdi a softbox umístil za dveře.
Zkoušeli jsme několik různých póz. Tahle opřená bokem o dveře ale vyšla nejlépe. U většiny snímků jsem komponoval buď na výšku, nebo s cílem udělat čtvercový ořez. Napadlo mě ale využít toho prázdného místa a nechat nasvícenou jen malou část fotky. Takto si může člověk domýšlet, v jakém prostředí vlastně modelka stojí, a co je kolem ni.
Zde ještě jedna ve čtvercovém formátu – s rukou na klice vypadá opět trochu jinak.
Protože mám dost „úchylku“ na přeexponované světlé fotky se snovou atmosférou, napadlo mě něco podobného vyzkoušet i u těch dveří. Nejdříve jsme to zkoušeli fotit když byla modelka úplně nahá, ale pak jsme vyzkoušeli stejné snímky pořídit s tou průhlednou košilkou, což se ukázalo jako mnohem vhodnější řešení. Problém byl v tom, že pozadí bylo přeexponované, ale zepředu byl světla nedostatek. Chtělo to správně vyladit expozici tak, ať jsou na snímku přepaly, ale ať jich není zbytečně moc. Podexponované místa jsem dále lokálně zesvětloval v editoru. Hlavně pravou stranu postavy, kde byla stále tmavá deka a proto tam bylo světla méně. Taky jsem přemýšlel, jestli tam nechat dveře, nebo je přeexponovat a nechat jen čistě bílé pozadí. Rozhodl jsem se dveře nechat, ale stejně tak by se mi líbila i čistě bílá verze.
Po sérii fotek svícených skrz dveře jsem se rozhodl blesk přesunout do pokoje a nasvítit postavu přímo softboxem. Ten jsem umístil zprava (bráno z mého pohledu). Podobné pokusy jsem zkoušel i dříve, ale tentokrát jsem fotky ve foťáku tolik nepodexponovával a díky tomu jsem měl více možností při postprocesu. Při tomto focení jsem se naučil u podobných snímků maximálně využívat lokalní úpravy. Především u tohoto typu snímků se mi maximálně osvědčilo získat maximální kontrolu nad výstupem a zesvětlováním a ztmavováním částí snímků dosáhnout přesně požadovaného výsledku. Samozřejmě je důležité to nafotit co nejlépe, ale tyto drobné korekce jsou velmi užitečné a na výsledek mají obrovský vliv.
A nakonec focení jsme pořídili ještě několik snímků v leže. To bylo trochu náročnější na realizaci, kvůli nedostatku místa. Taky softbox jsem potřeboval umístit níže, než stativ dovoloval a proto jsem musel držet celou konstrukci se softboxem a bleskem v levé ruce a fotoaparát potom v druhé ruce.
Tím jsme focení ukončili. Druhý den jsem si potom vzpomněl na to, že jsem někde v bytě viděl nevyužitou záclonu. Hned mě napadlo do záclony zabalit nějakou slečnu a nafotit další sérii snímků. A protože se mé spolubydlící tyto předchozí snímky líbily, rozhodla se taky nechat nafotit. Ukázalo se ovšem, že s tou záclonou to byl sice dobrý nápad, ale je hodně těžké vymyslet s ni nějaké pózy. Buď to nevypadalo nejlépe, nebo záclona vůbec nedržela. Chtělo to tedy hodně trpělivosti, ale nakonec se několik snímků podařilo.
V tomto případě jsem přeexponoval snímky ještě o něco více. Navíc jsem si zapůjčil na zkoušku stříbrnou odrazku, kterou jsem umístil z mé levé strany, aby trochu prosvítila postavu. Dveře jsem v tomto případě přeexponoval úplně. Opět jsem prováděl lokální úpravy – především zesvětlování tmavších částí, aby to ladilo se zbytkem snímku.
Zkoušeli jsme využít záclonu i při focení na černém pozadí, ale tam už neměla takový efekt. U snímků s černým pozadím pro mě prostě nejvíce funguje úplně svlečená postava – tam se dá pak pořádně vyhrát se stíny a s tím, co vidět půjde a co už ne. Ta záclona to trochu zkomplikovala (stejně jako to komplikuje prádlo nebo oblečení). Ale pro ukázku zde uvádím alespoň jednu trochu povedenou z té tmavší série.
Pokud stejně jako já rádi experimentujte, zkuste taky vymyslet něco zajímavého, co lze realizovat u vás doma. A pokud nemáte k dispozici externí blesk, ani jiný silnější zdroj světla, hoďte foťák na stativ a experimentujte s jinými zdroji světla – lampami, nebo třeba malou svítilnou (stejně jako já v případě mého letního focení aktů).
Pokud se vám tento fotoreport líbil, zvažte pořízení ebooku Jak na focení portrétů, ve kterém popisuji vše, co budete potřebovat vědět při vašich začátcích s focením lidí.
