Po týdenní pauze od focení jsem se rozhodl pustit do realizace jednoho z mých projektů, které mám už delší dobu v hlavě. Cílem projektu bylo zachytit vystrašenou dívku v temném lese, ke které se něco blíží, ona je z toho vyděšená a připravuje se bránit. To bylo celé zadání. Záměrně jsem nepromýšlel projekt do detailů, nechal jsem volné zadání a zbytek jsem nechal na improvizaci.
Nejdříve jsem přemýšlel, kde focení proběhne. Nenapadal mě žádný vhodný les v Praze, kde by se dalo nafotit to, co jsem potřeboval. Zkusil jsem projít kousek Prokopáku, ale nic jsem nenašel. Zjistil jsem, že Johanka to má blízko k Divoké Šárce, kde jsem ještě nebyl. A protože jsem nechtěl, aby se tahala takhle večer s mečem přes celou Prahu, tak jsem si řekl, že zkusíme fotit tam. A byla to dobrá volba, našli jsme úplně úžasné zákoutí pro realizaci mých představ.
Co se týká techniky, fotili jsme k večeru, kdy bylo slunce už docela nízko a v lese mezi stromy bylo dost málo světla. Díky tomu jsem mohl lépe pracovat s tím, co má být vidět a co ne za pomocí externího blesku. Ten jsem odpaloval mimo fotoaparát a ke změkčení světla jsem použil osvědčený mobilní 60x60cm softbox.
První lokalita, kde jsme fotili. Nebylo to úplně podle mých představ, ale alespoň jsme se tady docela rozfotili a já si stihl promyslet, jak to celé nasvítit a jak nastavit foťák. Blesk se softboxem byl umístěn po mé levé straně. Foťák byl nastavený na manuální režim. Změnou expozičních hodnot jsem upravoval světlost okolí a změnou síly záblesku jsem potom ovlivňoval světlost modelky a blízkého okolí.
Další lokalita byla už mnohem fotogeničtější. Nejvíce mě zaujaly větve visící dolů. Úžasné taky bylo, že to bylo na okraji zalesněné plochy, která byla uprostřed louky. Takže hned za mými zády byla velká louka. Z fotek to pak vypadá, jako by to bylo pořízeno někde uprostřed lesa. Blesk umístěn po pravé straně.
Johanka si pak na sebe hodila takový kostým, který se k tomu prostředí hodil mnohem více, než bílé šaty, které jsem původně chtěl 🙂 Využil jsem ještě těch visících větví na několika snímcích, použil jsem je k rámování postavy. Pozadí jsem se snažil mít tmavé, ale tak, aby tam i přesto byly vidět nějaké detaily. Saturaci barev jsem snížil a to především u zelených odstínů.
Dále následovalo několik „normálních“ portrétů. Využili jsme k tomu lavičku, která byla umístěná uprostřed louky. Pokoušel jsem se taky zachytit lavičku více z dálky, s tím že tam bude vidět ta samota a prázdnota okolo. Ale jak byla louka posekaná a ležela tam suchá tráva, tak to nevypadalo úplně podle představ. Nakonec jsem od toho upustil a fotil jsem jen záběry zblízka. Slunce už bylo dost nízko na obzoru a ještě k tomu bylo schováno za mraky, takže světlo bylo krásně měkké a s příjemným teplým odstínem. Blesk zde sloužil jen k velmi jemnému prosvícení detailů v obličeji.
Po focení na lavičce jsme se vydali na kopec, abychom tam ještě stihli už téměř zapadlé slunce. Cestou zpátky jsem si ale všiml hodně zajímavé části lesu. Byly tam hodně zajímavé stromy a porost. Celé to na mě působilo skoro až magicky, už chyběla jen ta mlha. V tu chvíli mi došlo, že to je přesně to, co jsem hledal. Nadšeně jsme tam vlezli, našli to nejhezčí zákoutí a pustili se do focení. Exponoval jsem tak, aby bylo pozadí co nejtmavší. Díky tomu, že jsem fotil do rawu se podařilo vytáhnout detaily i z podexponovaných míst. Chtěl jsem tam mít hlavně náznaky větví a stromů. Aby to působilo temně.
Jediné s čím jsem zápasil byly větve, které byly blízko u blesku. Ty byly pak dost hodně nasvícené proti okolí. Proto jsem musel dost ladit umístění blesku, aby světlo z něj co nejméně ovlivnilo větve kolem. Ale ani tak se to nepodařilo na 100% a proto jsem musel ještě některé větve v postprocesu lokálně ztmavovat.
Snímek vlevo je můj nejoblíbenější z toho dne. Nejvíce se totiž přiblížil mé představě, kterou jsem měl v hlavě. Meč se tam dost ztrácí, ale nějak mi to v tomto případě nevadí. V ideálním případě bych ho ještě prosvítil trochu z pravé strany dalším bleskem, ale určitě ne o moc. Takhle si člověk alespoň může pohrávat s představivostí a každý v tom uvidí něco jiného 🙂 U snímku vpravo jsem využil široké ohnisko a s foťákem jsem se vecpal mezi větve.
Když jsem měl nafocené to, co jsem potřeboval, vydali jsme se na ten kopec. Slunce už bylo za obzorem, ale obloha byla ještě krásně nasvícená. Johanka se zatím převlékala do šatů a já se dal na rychlý průzkum. Cestou na kopec jsem se zasekl v jedné lokalitě, kde byly krásné rostliny a pozadí tvořil strom a světlo zapadajícího slunce. Věděl jsem, že tam chci fotit. Vydal jsem se ještě výše, ale tam už to tolik zajímavé nebylo (nehledě na to, že jsem vyrušil jeden pár, co tam ležel na dece :)).
Celé focení jsem odfotil s mým Tamronem 17-50mm f/2.8, jen u těchto posledních portrétů jsem kvůli hezčímu bokehu vyměnil objektiv a použil pevnou padesátku od Canonu (verzi f/1.8). Tady jsem se vůbec nemohl rozhodnout, které ze snímku zveřejnit. Každý se mi líbí něčím jiným. Tak je dávám všechny 🙂
Toto bylo první focení, kde jsem trochu více zapojil svou fantazii a pokusil jsem se ji realizovat a zvěčnit v podobě fotografií. Samozřejmě, že se to nepovedlo úplně na 100%, ale přesto jsem s výsledkem spokojen. Zároveň se budu do podobných projektů pouštět častěji a budu si rozšiřovat portfolio o ne úplně tradiční snímky. Už teď mám v hlavě několik dalších projektů. Ty si ale zatím nechávám a ještě si s nima pohrávám a ladím detaily 🙂
Jo a taky…Johanka je naprosto fantastická modelka, takže určitě se tady časem objeví i další fotky s touhle kráskou 🙂
Dále mrkněte na příručku Jak na focení portrétů, nebo se podívejte na nabídku zajímavých triček pro fotografy.
