Dlouho jsem čekal, až začne venku být nějaké zajímavější počasí. Přes zimu to bylo takové smutné a bylo mnohem méně možností, co se týká výběru vhodného pozadí pro portréty. Zatím jsem to řešil tak, že jsem fotil v interiéru (konkrétně doma v pokoji, viz mé předchozí články). Konečně jsem se ale dočkal a venku se pomalu začíná projevovat jaro.
Shodou okolností jsem nedávno procházel profily na lide.cz a hledal nějaké zajímavé tváře. Když jsem pak narazil na profil Kristýnky, hned jsem ji musel napsat. Přesně někoho takového jsem do svého portfolia potřeboval. Naštěstí jsme se stihli dost rychle domluvit na focení a v úterý si dali sraz v centru.
Počasí nám z počátku moc nepřálo a bylo docela zataženo. Vypadalo to, že se každou chvíli rozprší. Začli jsme procházkou podél Vltavy. Kvůli nezajímavé obloze jsem se snažil komponovat tak, aby nebyla v záběru vidět. Proto jsem často fotil naproti zdi, nebo proti vodě.
Další má oblíbená lokalita pro focení portrétů je Železniční most, který je kousek od Vyšehradu. Tento snímek vznikl zrovna v momentu, kdy kolem nás projel vlak a Kristýnka se na něj zrovna otočila. Bylo dost větrno, proto jsou ty vlasy dost rozfoukané. Ten den se s tím moc nedalo dělat.
Vlevo je vidět, jak moc venku foukalo 🙂 Problém byl především nahoře na Vyšehradu. Ale ani mezi stromy, nebo mezi budovami to nebylo o moc lepší. U fotky vpravo byl trochu problém s kompozicí – tak aby přes hlavu neprocházely rušivé větve a zároveň abych schoval za lavičku a modleku lidi, co byli vzadu.
Keře se už pomaličku začínaly zelenat, ale pořád to nebylo úplně ono. Díky malé hloubce ostrosti se ale podařilo pozadí hezky rozostřit a malé zelené lístky mezi hnědými větvemi vytvořily zajímavé pozadí.
Dalším zajímavým pozadím byly zdi Vyšehradských hradeb. Zde jsem fotil mírně z nadhledu – hned naproti zdi byl kopec. Ještě lepší by bylo, kdyby byla Kristýnka ještě trochu dále od zdi, aby byla zeď mimo hloubku ostrosti a nebyla tolik výrazná.
Dále jsme se přesunuli do botanické zahrady Na Slupi. Když jsem tam byl loni poprvé, tak mě to moc nenadchlo. Tentokrát to bylo ale skvělé a hned jsme našli několik skvělých zákoutí pro focení portrétů. Třeba menší kopec plný rozkvetlých květin (kdoví co to bylo zač :)). Jako pozadí to bylo ale perfektní. Nebo třeba tato krásná ptačí budka vpravo.
Na chvilku jsme si dokonce prohodili role a Kristýnka se chopila foťáku. Vznikl tak portrét mě, ale více fotila záběry květin 🙂 Na to, že nebyl k dispozici makro objektiv se fotky docela povedly 🙂
No a to nejlepší přišlo ke konci našeho focení. Slunce už bylo dost nízko na obloze a mě se podařilo několik zajímavých portrétů naproti slunci. V takových světelných podmínkách se hodně špatně zaostřuje – lépe řešeno AF má problémy správně zaostřit na zvolený bod. Taky je potřeba dát si pozor na to, aby se slunce nedostalo do záběru. Foťáku se nic nestane, ale vy pak toho moc neuvidíte 🙂 Když je slunce někde těsně mimo záběr, získají fotky taková krásný barevný nádech a vypadají kouzelně.
Všechny snímky jsem fotil s objektivem Canon 50mm f/1.8 a pro prosvětlení stínů v obličeji jsem používal externí blesk s nasazeným softboxem 30x20cm. Softbox byl nasazen přímo na tělo fotoaparátu a sílu záblesku jsem ovlivňoval jen pomocí kompenzace expozice blesku. To v závislosti na dané situaci.
Ten den jsme nechodili dost kilometrů…po dlouhé době jsem si připomněl, jak je to focení venku náročné 🙂 Hlavně bývá často problém s vymýšlením lokalit. Při vhodném nastavení foťáků se ale dá dobře využít i pozadí, které ve skutečnosti tak dobře nevypadá.
Pokud se vám mé fotky líbí a taky byste se rádi naučili fotit portréty, přečtěte si mou knihu Jak na focení portrétů, která vás provede začátky a pomůže vám tvořit krásnější portréty. A pokud se vám jen fotky líbily a o knihu nemáte zájem, prosím lajkujte, sdílejte a šiřte článek dále 🙂 Děkuji!
