Kanada – druhý největší stát na světě. Místo nekonečných plání, hor, nekonečné divočiny a míst kam pomalu lidská noha nevstoupila. Místo úžasných přírodních scenérií. Místo bankovek jak ze hry monopoly. Měsíc na cestách, projeto 13500km a 4 provincie.
Jednotlivé díly cestopisu:
- Kanadou za jeden měsíc – týden první
- Kanadou za jeden měsíc – týden druhý
- Kanadou za jeden měsíc – týden třetí
- Kanadou za jeden měsíc – týden pátý
- Kanadou za jeden měsíc – bonus
Třetí týden jsme ukončili hluboko v Yukonu, těsně před městem Dawson City (+64° 3′ 29.11″, -139° 25′ 58.95″). Čtvrtý týden byl týden, který jsme trávili prakticky celý v divočině a v oblastech Yukon a Severozápadních teritorií. A jak jsem slíbil v předchozím článku tak nyní se dozvíte jaké jsme měli štěstí v neštěstí, že jsme ztratili jeden den objížděním zavřené silnice.
Týden čtvrtý: 21.5. – 27.5.
21.5. Ráno příjemné probuzení a potvrzení faktu, že čím jsme severněji tím je v noci tepleji. Během dopoledne jsme dorazili do Dawson City, ale bohužel pro naší smůlu je třetí pondělí v Kanadě jeden z nejvýznamnějších státních svátků (Den Vítězství) a prakticky vše bylo zavřeno. Tak jsme si aspoň prošli město, které je vlastně absolutní díra s pár památkama na zlaté časy. Místní informační centrum je dobré místo pro start prozkoumávání města a okolí a spravují i kešky, které se nachází u každé historické zajímavosti (opět keše provozované státem). V městě se nachází zbytky původních domů, divadla, hotelu, obchodů, kostelu z přelomu let 1898 – 1901 kdy tu řádila zlatá horečka. (Více info zde).
Jelikož se nám nepovedlo jet po Top of The World Hwy směrem od Aljašky, tak jsme přejeli trajektem přes řeku Yukon a aspoň si po této dálnici projeli nějaký ten kilometr a za odměnu nám byl krásný výhled na celé město. Po návratu zpátky jsem si v restauraci (Sourdough Joe’s) dal místní specialitu a to Fish and Chips z rudého lososa a jídlo stálo opravdu zato. Posléze jsme se vydali proti proudu zlatonosné řeky a navštívili Discovery Claim (Místo prvního nálezu +63° 55′ 38.88″, -139° 19′ 27.10″) a stroj č.4 (Dredge No.4 +63° 56′ 37.02″, -139° 20′ 9.59″) což je jeden z velkých strojů co zde hledal zlato a je to zároveň i nejvýnosnější stroj historie, který během svého života (1913 – 1966) vytěžil v průměru denně 25kg zlata!!!! (u moderních dolů se toto množství vytěží minimálně za měsíc a považuje se to za úspěch) A tedy tento stroj vytěžil neuvěřitelných 483 950kg zlata.
Po prozkoumání pokladů historie jsme se vydali po Dempster Hwy (+63° 59′ 26.04″, -138° 45′ 3.22″) na sever. Tato silnice je 736km dlouhá nezpevněná prašná cesta, která vede jako jediná v Kanadě za severní polární kruh až do města Inuvik (+68° 21′ 30.41″, -133° 43′ 10.28″). První den na této cestě jsme minuli Tombstone Territorial Park a Moose Lake a pár zajímavých výhledů. K nocování jsme zvolili kempiště u Engineer Creek, které je situováno u potoku (jak již název napovídá) a pod krásnou horou, která nám po půlnoci dělala aspoň trošku stín a větší klid na spaní.
22.5. V noci jsme toho moc nenaspali, jelikož noc bez tmy si pomalu začala vybírat svojí daň. Kemp jsme opouštěli až po 11 hodině, jelikož tento den měl být pohodový a čekalo nás pouhých cca 300km. Po pár kilometrch jízdy jsme dorazili na místo Ogilvie Ridge (+65° 47′ 6.40″, -137° 46′ 42.69″) což je krásné vyvýšené místo s výhledem na koryto řeky a daleké okolí. A ač podle souřadnic jsme necelý jeden stupeň od severního polárního kruhu je tu krásné teplo a dá se zde chodit jenom v kraťasech a tričku, nebe je azurově modré.
Další naší zastávkou musel bezpodmínečně být severní polární kruh – konečně jsme zde!!! Sice tu silněji fouká, ale teplota se pohybuje kolem 20°C a abych řekl pravdu takto jsem si severní polární kruh nepředstavoval :-)) Během dne jsme ještě projeli několika zajímavýma místama jako Wright Pass či hranicí mezi Yukonem a Severozápadníma Teritoriema. Až jsme se k večeru dostali k prvnímu trajektu, který se nachází na Dempster Hwy a to přes řeku Peel.
A nyní je přesně ta chvíle vysvětlil, na co jsem narážel mít štěstí v neštěstí. Po příjezdu k trajektu jsme se dozvěděli, že trajekt momentálně nejezdí pro plovoucí kry v řece. Každopádně kdyby jsme přijeli včera tak bysme trajekt v pohodě stihli a mohli se přepravit na druhou stranu (sakra ten blbej den objíždky kvůli zavřené silnici). Ovšem na naší otázku kdy to pán vidí, že by trajekt mohl jet nám bylo odpovězeno, že něco mezi 7 a 14 dny (sakra jaká to klika, že jsme den ztratili!!!!). Takže jsme u místa chvilku koukali a nezbylo nám nic jiného než-li se otočit a vydat se na cestu zpátky. Bohužel náš cíl Inuvik nebyl dosažen a k jeho cíli nám zbývalo pouhých 200km. Přespali jsem asi 150km od trajektu na jih v jednom z místních kempů.
23.5. Cestovatelský den, kdy jsme se vrátili zpátky do Dawson City. Cesta aspoň pro mě to nebyla příjemná, jelikož mi od rána bylo dosti nevolno a přešlo to až po odpoledne. V podvečer jsme dorazili konečně do Dawson City kde jsme si zašli do údajně nejlepší a nejpřátelštější restaurace ve městě – Klondike Kate’s (kde si každý návštěvník může zabodnout do mapy špendlík odkud přichází – zajímavý nápad). Průvodce nelhali, majitelka je příjemná paní a jídlo má také vynikající (a jako bonus na WC jsou zdarma k mání kondomy s varováním Yukonské vlády). Přespání jsme zvolili stylově v nedalekém kempišti Klondike River (+64° 3′ 4.89″, -139° 6′ 42.74″).
24.5. Po příjemně strávené noci jsme se opět vydali do Dawson city kam jsme dorazili krátce po 11 hodině a 20. minutě, že navštívíme konečně stroj č.4 a místo lod SS Keno. Ale jak nám bylo zděleno SS keno je otevřena po-st-pa a prohlídky stroje č.4 jsou pouze od 10:00 a 11:30 – takže všichni kdo se vydáte do Dawson city nejdříve si prozkoumejte kdy mají co otevřeno, jelikož se časy prohlídek hodně kryjí a vše zajímavé se nedá stihnout za jediný den :-(( Tak jsme aspoň doplnili zásoby v místním General store a vydali jsme se směr hlavní město Yukonu – Whitehorse.
Po cestě jsme míjeli nádherné jezero Fox Lake (+61° 10′ 39.87″, -135° 23′ 28.54″) kde jsme odlovili jednu kešku. Jelikož byl krásný slunečný dne tak jsem neodolal a musel jsem do jezera vlézt, i když asi metr od břehu plul led, který na první pohled vypadal jako taková tenká krustička. Ovšem led byl tlustý ještě cca 15cm a voda podle toho byla ledová, ale za ten zážitek to stálo :). Nocovali jsem o pár kilometrů jižněji u jezerea Laberge (+61° 4′ 37.07″, -135° 11′ 55.10″). Zde jsme také potkali místního Kanaďana a jednoho Francouze. Pěkně jsme se s nima opili a užili si večer a Kanaďánek nás zval na svojí chatu, lov, atd… Jediné štěstí, že si ráno nic nepamatoval :)))
25.5. Ráno jsme dojeli do Whitehorse. Prošli jsme si město, ulovili pár kešek a navštívili SS Klondike a místní muzeum transportu. Město jako takové je relativně nezajímavé a není zde mnoho co k vidění krom zmíněných věcí. K obědu jsme si zašli do podniku Klondike Rib and Salmon BBQ, kdy se tato restaurace nachází v nejstarších dochovaných budovách ve městě (trapně asi 120 let starých).
A jelikož jsme měli čas a chtěli jsme udělat malou sondu tak jsme poprvé navštívili WAL-MARKT a nato, že se jedná o „nejsockovatější“ obchod celé severní ameriky tak nám přecházel zrak a já jsem neodolal a koupil jsem si zde Diablo III (měl jsem info, že v ČR je beznadějně vykoupený). Po nákupní horečně jsme se vydali dále do vnitrozemí směrem k městečku Watson Lake. Přespávali jsme u Teslin Lane (+60° 13′ 58.26″, -132° 54′ 41.77″) a jelikož jsme více na jihu tak byla větší zima než-li u polárního kruhu.
26.5. Pomalinku se přibližujeme civilizaci, na Alaska Hwy se pohybuje vícero aut a začínají se objevovat různé městečka (i když stále malá). V městečku Watson Lake jsme narazili na cedulovou zahradu (+60° 3′ 48.63″, -128° 42′ 52.25″) kde se nachází tisíce a tisíce cedulí z celého světa – včetně několika českých. Projeli jsme oblastní zvanou Northern Rockies a přiblížili jsme se prérijní oblasti vnitrozemí. Podél cesty medvědy a losy vystřídali bizoni.
Přejeli jsme hranici zpátky do státu Britské Kolumbie (náš nejméně oblíbený stát), udělali krátkou zastávku v městečku Fort Nelson a spaní jsme realizovali v Andy Bailey Regional Parku (+58° 32′ 55.44″, -122° 30′ 17.37″). Jelikož tento provinční park má nocování a pobyt zadarmo bylo zde docela rušno a bohužel také i bordel :-(. Na chvilku jsme si připadali, že jsme se vrátili zpět domů.
27.5. Noc proběhla v klidu a místní osazenstvo se brzo utichlo a my si mohli vychutnat po dlouhé době pořádnou tmu po většinu části noci. Kolem poledne jsme dojeli do civilizace a to do městečka Dawson Creek (+55° 45′ 31.00″, -120° 13′ 30.74″) – Pozor neplést s Dawson City, které leží na Yukonu. Obě městečka jsou pojmenovány sice po stejné osobě, ale jsou od sebe vzdálena bezmála 2000km. Toto městečko je významné pouze proto, že zde začíná slavná Alaska Hwy a je zde památník u „Mile 0“.
Navštívili jsme zde místní KFC (člověk po dlouhé době v civilizaci s fastfoodem neodolal) a pak jsme si dopřáli na ukojení naší závislosti velký kelímek Slurpee (ledová třísť). Následně jsme přejeli hranici do oblíbeného státu Alberta a postupně se po cestě začaly objevovat první ropné soupravy – Edmonton se blíží. Spaní v jednom z místních regionálních parků (Smoke Lake Regional Park – +54° 21′ 54.21″, -116° 55′ 0.21″).
Čtvrtý týden byl tedy ve znamení nekonečných dálek, nekonečné přírody s minimem civilizace, týden plný slunce a vlastně posledním zajímavějším týdnem, jelikož poslední týden už je povětšinou cestování v civilizaci, i když i zde se našlo pár velice zajímavých míst, které stojí zato navštívit. Hlavně ženy se mají na co těšit :))
Lothar