Rád bych vám prostřednictvím tohoto článku představil unikátní český projekt, jehož autory jsou René Planka a Tomáš Kacálek. Ti se rozhodl oslovit a nafotit obyvatele Olomouce a za cíl si dali vytvoření koláže z rovných tisíce portrétů. Udělal jsem s Reném rozhovor, ve kterém se dozvíte další podrobnosti o projektu.
Hned úvodem musím říct, že mě myšlenka projektu nadchla už od první chvíle, kdy jsem na něj narazil. Sám jsem se totiž odhodlal oslovovat neznámé lidi v ulicích a rovnou je přitom nafotit. Jenže zatím mám za sebou pouhých pět oslovení. Jednotlivé případy pak zveřejňuji na svém blogu a právě u jednoho z mých fotoreportů mě René na svůj projekt upozornil.
Když jsem viděl, kolik už toho stihl odfotit a jak se mu podařilo tyto neznámé lidi zachytit, rozhodl jsem se s Reném udělat rozhovor a dozvědět se tak více informací.
Jak se zrodil nápad na projekt 1000 tváří Olomouce?
Zcela spontánně, seděl jsem na židli a říkal jsem si, že je na čase pracovat na něčem dlouhodobějším mimo obvyklou fotografickou rutinu. No a první co mě napadlo a zároveň velmi zaujalo byl právě nápad udělat koláž z tisíce tváří. No a jelikož je mým momentálním bydlištěm Olomouc, padla volba uskutečnit vše právě zde. Navíc je to pro mě určitá forma výzvy, jelikož jsem žádný podobně realizovaný projekt v našich končinách neviděl ani o něm nenašel zmínku.
A víš o nějakém podobném zahraničním projektu? Čerpal jsi třeba u nějakých podobných projektů inspiraci? Osobně třeba vím o projektu 100 Strangers, který motivuje fotografy, aby oslovili a nafotili alespoň 100 neznámých lidí.
Nevěděl jsem o ničem propracovaném a zajímavém, jediné co jsem našel bylo pár videí na youtube, kde několik fotografů překonávalo stejnou metu, ale bez jakýchkoliv dodatečných úprav a v rámci většinou velkých měst jako je Londýn apod. Inspirace k barevnému sjednocení apod. přišla tak nějak sama.
Kdo vše se na projektu podílí? Na tvých stránkách píšeš o tom, že jsi v průběhu měnil kolegu. Jak si práci mezi sebou rozdělujete? Fotíte spolu, nebo se v terénu rozdělíte a každý odfotí to své a poté to dáte vše dohromady?
Já s kamarádem Tomášem, kterého jsem naverboval, kvůli neschopnosti bývalého kolegy. Chodíme v dvojici, protože je tak jednodušší někoho přemluvit nebo zastavit. Fotím já, oslovujeme většinou střídavě, dle nálady a aktuální situace.
Podle čeho jste vybírali lidi, které oslovíte? Měli jste nějaké kritéria, nebo jste oslovovali všechny, kteří byli zrovna po ruce?
Všechny samozřejmě nechytneme 🙂 Nemáme vyhraněná kritéria, akorát se více zaměřujeme na páry a větší skupiny, protože to nabízí rychlejší získání fotografií 🙂 Vynecháváme ty, kteří opravdu hodně spěchají nebo vypadají dost nevraživě :).
Jak takové oslovení a nafocení probíhalo? Při takovém množství lidí to muselo být hodně různorodé, ale určitě se najdou nějaké podobnosti.
Prví fáze je seznamovací, vyrušíme člověka a ve stručnosti mu povíme co děláme a co od něj potřebujeme, následuje pak většinou fáze „přemlouvání“ a ujišťování, málokdo, prakticky skoro nikdo se nenechal vyfotit hned co jsme ho o to požádali. Dost scénářů mělo hodně podobný průběh. Jsou slovní spojení, která jsou nevtíravější a nenutící, těch se držíme, nenutíme nikoho nad rámec běžné slušnosti a pokud odmítne, akceptujeme to a jdeme dál 🙂
Jak to bylo se získáním souhlasu se zveřejněním fotek? Chtěli lidi zaslat výsledné fotky třeba na email, nebo jim stačilo třeba ukázat neupravenou fotku na displeji fotoaparátu? Nebo to vůbec neřešili? Brali jste si kontakt na lidi které jste fotili?
Každému jsme řekli co s fotkami uděláme. Pár lidí nás požádalo o zaslání fotky, ale to bylo tak procento všech. Na displeji jsem foto ukazoval, jen když to někdo výlučně vyžadoval, ale to bylo taky jen párkrát. Rozdávali jsme miniaturní lístky s odkazem na stránky, zároveň jsme informovali o tom, kdy zhruba se tam fotky objeví.
Jaké byly nejčastější reakce lidí? Našly se nějaké, které tě překvapily? Ať už mile nebo i nemile.
Při tak velkém vzorku populace, musí chtě nechtě překvapení přijít každou chvilku. Pokud pominu ty nezajímavá rázu negativního, většinou dochází k smíšeným pocitům překvapení, rozčarování, nerozhodnosti a radosti, což je vzhledem k atypičnosti situace zcela pochopitelné. Mile nás potěší každý pozitivní přístup 🙂
A teď trochu k technice. Čím jsi fotil – jaké fotoaparáty a jaké objektivy jsi používal? A co nasvícení portrétů – byl použit blesk, odrazná deska, nebo jsi spoléhal čistě na přirozené světlo?
Vše jsem fotil Nikonem D300 a objektivem Nikkor 105/2.8. Díky tomu, že jsem si potřeboval udržet diskrétní odstup a navíc dostatečně rozmazat rušivé prvky pozadí, byla tato kombinace více než ideální. Vše jsem fotil pouze s dostupným, přirozeným světlem, jelikož jsem potřeboval být dostatečně rychlý, aby lidé nezačali zbytečně nervoznit. Průměrná doba vyfocení byla zhruba 5 sekund, to znamenalo, rychle zkomponovat scénu, zaostřit a spoléhat na své schopnosti. Je to jeden z důvodů, proč se nám podařilo udržet většinu lidí uvolněnou a veselou.
To znamená, že jsi u každého člověka pořídil jen jeden snímek? Nebo jsi toho v některých případech nafotil více? Z mé praxe vím, že lidé často zrovna mrknou, nebo se dokážou zrovna nějak hrozně zatvářit – především když jsou nervózní a nemají zkušenosti s „pózováním“ před fotografem.
Vyfotil jsem snímek a pak rychle zkontroloval. Pokud se stalo, že někdo mrknul, tak jsem udělal fotku novou. U jedné dámy jsme kvůli mrkání museli udělat fotek šest, ale jinak se fotografujícím kupodivu oči zas tak moc nezavíraly. Byl to případ tak jednoho z třiceti lidí.
Ta koláž složená z jednotlivých portrétů vypadá hodně zajímavě i proto, že jsou jednotlivé fotografie hezky sladěné. Líbí se mi jejich styl. Trávil jsi hodně času v postprocesu, nebo jsi provedl jen pár úprav? Co vše si v počítači s fotografiemi dělal?
Ještě v rawu jsem zkorigoval expozice jednotlivých snímků. Na ně jsem pak jednotlivě aplikoval vytvořený filtr, složený z několika vrstev. Dále bylo nutné fotky dvakrát zmenšovat a zkompletovat do listů. Času to zabralo celkem dost, protože jsem nechtěl pouze ledabyle skládat. Bylo potřeba sjednotit styl a dát důraz hlavně na tváře fotografovaných. Navíc jsem testoval několik verzí úprav, než jsem nakonec zvolil tuto. Každopádně s výsledkem jsem spokojený, už bych určitě neměnil.
Myslím, že to byla dobrá volba. Osobně se mi ten výsledek hodně líbí. V současnosti už je projekt z 90% hotový. Jaké s nim máš plány? Budeš výsledné fotografie někde vystavovat?
Původně jsem uvažoval o tom, nechat fotky pouze na osobních stránkách. Nakonec jsem však, i díky pozitivní odezvě, názor ještě krapet přehodnotil. S největší pravděpodobností bude vytištěn velkoformátový plakát, který pak bude umístěn na frekventovaném veřejném místě , tak, aby se na výsledek naší práce mohl podívat každý obyvatel či návštěvník města. O konkrétním místě, spolu s dalšími detaily budeme informovat na stránkách. Vše by však mělo být hotové již velmi brzy.
Výborně, byla by škoda takový povedený projekt nechat jen na svém webu. Když se ohlédneš zpátky na ty stovky nafocených a oslovených lidí, co vše ti to přineslo?
No tak především mě to naučilo ohromné trpělivosti, přineslo spousty nevšedních a zajímavých zážitků a rozhovorů, zkušeností do dalšího focení, vystřízlivění z původního nestřízlivého odhadu o jednoduchosti projektu. Rozhodně jsem neměl tušení, že bude získávání fotek takovým dlouhým přeplouvajícím a objasňovacím maratonem. Za to si člověk mnohem víc vážil každého úspěšného cvaknutí. Byla to sice investice v řádech desítek hodin, ten čas však za to bez váhání stál. Navíc i když jsme kolikrát naráželi na dost špatné reakce, těch skvělých bylo ve výsledku stejně víc a právě to bylo naším hnacím motorem na cestě za tisícovou metou.
Je vidět, že projekt ti toho dal opravdu hodně. Děkuji za tvůj čas a přeji hodně úspěchů, aby se podařilo dostat 1000 tváří Olomouce mezi co nejvíce lidí. Věřím že nebudu jediný, koho myšlenka projektu i samotné provedení nadchne 🙂
1000 tváří Olomouce (Fotky v plné velikosti ZDE)
Pokud vás projekt zaujal, navštivte osobní web Reného Planky. Na této stránce najdete další informace o projektu, včetně dojmů a postřehů z jednotlivých focení. A taky tam najdete celou koláž nafocených portrétů ve větším rozlišení. Taky doporučuji stát se fanouškem Reného Facebook stránky.
