10 tipů na lepší portréty z cest

Nedávno jsem se vrátil z třítýdenní cesty po Barmě, která mě uchvátila především díky svým lidem. Jsou hodní, milí, nezištní, usměvaví a neskutečně krásní. Navíc se i rádi fotí. Překonal jsem ostych a využil příležitosti k nafocení mnoha portétů Barmánců i Barmánek. O své postřehy a tipy s fotografováním lidí na cestách se s vámi nyní podělím.

Ne v každé zemi, kam se vypravíte, bude fotografování místních jednoduché. Špatnou zkušenost mám s muslimskými zeměmi, kde se lidé neradi fotí. Naopak těžké to nebudete mít v zemích jihovýchodní Asie, kde jsou lidé velice otevření a focení jim nevadí. Za tři týdny mi v Barmě odmítlo focení 7 lidí. Teď už ale pojďme na konkrétní tipy.

#1 Choďte sami

Vyražte na fotografování místních sami. Jen vy a fotoaparát. Maximálně jděte ve dvou, pokud by to jinak bylo nebezpečné. Pokud chodíte ve větší skupině, těžko se dostanete k místním. Ti se vás mohou trochu bát. Nemluvě o tom, že všichni budete mít podobné fotky a dotyčného při třetí fotce přestane pózování bavit. Cestujete-li ve skupině, dejte si na hodinu rozchod a vyražte sám/sama prozkoumat místní trh nebo malé uličky, kam turisté běžně nechodí.

#2 Oslovte neznámého člověka

Než někoho vyfotíte, říkáte si o svolení? Já se obvykle dotyčného zeptám, zda mu to nevadí. Nicméně neexistuje univerzální pravidlo, co je správně. Oboje má své výhody i nevýhody.
Focení bez svolení umožní zachytit reálné situace, ve kterých se lidé tváří přirozeně. Nevýhodou je, že daného člověka můžeme naštvat. Kdo by se chtěl cítit jako zvíře v ZOO, že? Pokud si nás všimne, můžeme se dostat do problémů. Pokud v sobě nemáme notnou dávku drzosti, budeme fotit z dálky a ve spěchu, čímž často vznikají neostré snímky.

Pokud si dopředu zajistíme svolení, můžeme se dostat jak blízko potřebujeme. Máme čas zkontrolovat výsledek na displeji a pokud nejsme s něčím spokojeni, můžeme udělat další fotku. Náš čerstvý model se dívá do objektivu, což později vytvoří osobní propojení s divákem.

Ale jak neznámého člověka na ulici oslovit? Pokud mezi vámi neexistuje jazyková bariéra a váš model nepospíchá, přisedněte si a zapřeďte hovor. Řekněte odkud jste, co jste v dané zemi už navštívili a že se vám tady moc líbí. Projevte o člověka opravdový zájem, zasmějte se společně a po chvíli jej požádejte o fotku. Z 95 % svolení dostanete a váš nový kamarád bude uvolněnější a otevřenější, protože pro něj už nejste naprosto cizí člověk. Pokud fotíte konkrétní projekt, povyprávějte o něm a ukažte své předchozí fotky.

Existuje-li mezi vámi jazyková bariéra, vždy pomůže naučit se pár frází v místním jazyce jako dobrý den a děkuji. Po pozdravu stačí jen ukázat na foťák a zeptat se Ok? Ve většině případů člověk svolí a můžete fotit.

Můj oblíbený trik je fotit lidi, u kterých si něco koupím. Cítí se vám zavázáni a prakticky nikdy neodmítnou vám zapózovat.

Barma se turismu otevřela poměrně nedávno a návštěvníci z Evropy jsou pro některé místní stále exotičtí. Stávalo se mi, že dříve si místní fotili mě než já je. Pak není nic jednoduššího než je poprosit o totéž. Nikdo neodmítl.

#3 Krok dopředu

Už z malého náhledu fotky by mělo být zřejmé, co na ní je. Je-li na ní vidět na první pohled jen mumraj na ulici, přestože jste fotili portrét, nebyli jste dostatečně blízko. Udělejte krok nebo raději dva dopředu a dostaňte se ke svému objektu blíž. I z malého náhledu musí být zřejmé, že fotka je o daném člověku a že ten se na ní neobjevil náhodou.

 

#4 Ne do středu

Z pohledu kompozice připomenu, že fotky s lidmi umístěnými doprostřed fotografie nevypadají tak dynamicky, jako když lidi umístíme kousek od středu či do průsečíku třetin. Pokud se člověk dívá doleva, nechte vlevo více volného prostoru a člověka umistěte napravo. Totéž platí i u jeho pohybu, nechávejte ve směru, kam jde více volného místa.

#5 Nastavte expozici dopředu

Ještě než k někomu přijdete a oslovíte jej nebo na někoho začnete mířit bez svolení objektiv, nastavte si expozici. Dovolí vám to pracovat rychle a nebudete model příliš zdržovat či snížíte riziko, že budete zpozorováni.

Dopředu si vymyslete, jak chcete portrét vyfotit a podle záměru a množství světla zkuste nastavit expozici. Pokud máte více zkušeností, zvládnete expozici v prioritě clony nastavit levou zadní. Když namíříte objektiv a namáčknete, zkontrolujte si správnost expozice a případně poupravte citlivost, pokud by vinou delšího času hrozilo rozmazání fotky. Po vyfocení si výsledek zkontrolujte na displeji se zobrazeným histogramem a případně rychle upravte a vyfoťte znovu.

Pokud je scéna tmavá, upravte kompenzaci expozice na -1 EV či -2 EV. Tím zachováte atmosféru místa i na fotce a ta nebude nepřirozeně přeexponovaná.

#6 Jedině RAW

Fotografujte do RAWu, ne pouze do JPEGu. RAW sice zabírá více místa, ale může vám zachránit fotku. Představte si, že jste fotili momentku, bohužel se špatnou expozicí, zato výraz fotografovaného je velice zajímavý. U dalších fotek jste expozici upravili, ale výraz v obličeji již chybí. Jaké fotce dáváte přednost? Já té s výrazem. Z fotky ve formátu RAW můžete vytáhnout zdánlivě přepálená místa, která v JPEGu zůstanou už jen bílá a nikdy z nich žádnou kresbu nedostanete. RAW vám umožní i hodně pokaženou expozici do jisté míry zachránit.

#7 Více variací

Foťky vždy alespoň dvě variace – jednu fotku na šířku a druhou na výšku. Nikdy nevíte, která se vám bude později hodit a dělat výřezy nejenže snižuje rozlišení fotky, ale také kazí kompozici. Pokud chcete být důslední, vyfoťte tři další variace – nejprve jen hlavu, potom hlavu s horní částí těla a nakonec celou postavu.

#8 Pozornost na člověka

Portrét by se měl jasně soustředit na člověka a toho lze docílit rozmazáním všeho ostatního. Ve fotografii říkáme, že pracujeme s hloubkou ostrosti, tedy s prostorem, ve kterém nám vše připadá ostré. U portrétů je obvykle žádoucí nízká hloubka ostrosti, tzn. aby byl ostrý obličej fotografovaného, ale pozadí již bylo rozmazané.

Toho lze docílit nastavením nízkého clonového čísla (ideálně f/2.8 a méně), použitím delšího ohniska (50 mm a více) a větší vzdáleností pozadí od modelu. Nejlepší je kombinace všeho zmíněného dohromady.

Pokud chceme člověka zachytit v jeho prostředí, můžeme použít široké ohnisko a větší hloubku ostrosti. Důležitá je poutavá kompozice, která musí diváka vtáhnout dovnitř. Udělejte ještě jeden krok dopředu, nebojte se.

#9 Oči jako brána do duše

U fotek lidí se podvědomě díváme jako první do očí. O člověku řeknou mnohé, vyprávějí jeho příběhy za něj. Proto vždy ostříme na oči. Že nebude špička nosu perfektně ostrá nevadí, ale oči být musí.

#10 Z úrovně očí

Zvykněte si fotit portréty z úrovně očí, to shýbání a narovnávání za to stojí! Důležité je to hlavně u dětí. Také tímto způsobem budete eliminovat z fotky obvykle nezajímavou podlahu a přidáte mnohdy zajímavější pozadí. Zároveň když se snížíte, prospěje to i komunikaci mezi vámi a modelem – nejste v autoritativním postavení, ale spíše v přátelské konverzační póze.

Po vyfocení svému modelu vždy fotky ukažte a poděkujte mu. Nabídněte mu zaslání fotky e-mailem. Uvidíte, jak ho to potěší. Pokud má zájem, předejte mu vizitku nebo si napište jeho e-mail. S úsměvem se rozlučte a až budete sami, poznamenejte si k e-mailu, jak ten člověk vypadal. Nechce mu pak jistě poslat fotku někoho jiného.

A jaké tipy máte vy?

Tyto zkušenosti z focení portrétů jsem posbíral na cestách za posledních pět let. Vyzkoušejte je při své další výpravě! Věřím, že vám pomohou na cestě za zajímavými portréty. Kdo by se chtěl přiučit více o cestovatelské fotografii, může se mnou vyrazit na expedici, třeba hned v červnu na Island.

A jakými radami se při focení portrétů místních obyvatel řídíte vy?